Záhradníctvo: Tri sestry

Prequel (trilogie) k Pelíškům je vlastně pojetím svému divácky oblíbenému bratříčkovi značně vzdálen. Je to sice pořád retro s příslušnou dobovou výpravou, ale odlišnost je nezměrná. Tahle první část, která "Pelíškům"časově předchází, si nikdy takovou diváckou oblibu nezíská, přesto není zavrženíhodná, jak to udělali nerudní kritici. Nikdo zde nehláškuje, o Vánocích neměří medvěda a nerozbíjejí se "nerozbitné" sklenice. Vánoční pasáž se zde sice také vyskytuje, po humoru v ní i mimo tento úsek se však slehla zem. Přesto sledujeme osudy klíčové "pelíškovské" postavy - Jindřicha Krause, ano, toho Krause, kterého původně ztvárnil Jiří Kodet, nyní jeho mladší verzi ztvárnil Martin Finger. Ten je zde hodný, klidný, milý, jak se z něj stal nesnesitelný cholerik a co jeho dcera Jindra, poučujícího jej o rozdílech mezi nokem a knedlíkem, to zde není. Předpokládám, že jen prozatím. Dceru zde ale má, šestiletou Danušku. A má zde i manželku Vilmu (Aňa Geislerová), jen mu do zelí leze fešácký doktůrek Jirka Erben (Ondřej Sokol). Film je to v podstatě neradostný a zasmušilý. Není se co divit. Třem manželkám gestapo odvede hned zkraje na dlouhých šest let jejich manžele, tudíž není mnoho důvodů k radosti. Dostaví se sexuální vyprahlost. Jedna z manželek až tak nestrádá, Vilmy se nezištně ujme již zmíněný doktůrek, který to umí s ní i její dcerou, a vydatně jim pomáhá v těžkých dobách. Usuzuji, že, až na polibek, mezi nimi k ničemu sexuálnímu nedošlo, neb si celou dobu horentně vykali a udrželi si ctnostný i cudný odstup. A když už manžel Jindra Kraus zdánlivě nevydržel vyslýchání nacistů a přichází smutná zpráva o jeho úmrtí, znenadání na konci války prodělá zmrtvýchvstání, a zvlhlá Vilma musí měřit místo medvěda jejich pyje, aby v budoucnu nelitovala. V první řadě film nemá hereckého tahouna. Postav je zde sice nemálo, zorientovat se v nich dá ještě větší práci, jenže žádná z nich není tak výrazně podána, aby diváka na dvě hodiny, co film trvá, dostatečně zabavila. Některé postavy nejsou pro děj důležité, na jiné postavy přijde řada až teprve v druhém dílu nazvaném Dezertér, třeba Jiří Macháček. Děj už se ale určitě posune dál, směrem do poválečných let. V druhé řadě je film více či méně unylý, občas se i líně vleče. Zabývá se a zdržuje se málo podstatnými úseky, k čemu dlouhá vánoční pasáž, kde se nic extra nestane. V závěru mně zase přišel film maličko uspěchaný, jedna z postav z ústředního trojlístku zemře, její smrt je zde vylíčena jen slovně. Můžu ovšem prohlásit, že konečně mně nějaký film Jana Hřebejka po delší době dával smysl. Nedostal od svého souputníka Petra Jarchovského super scénář, ale k mé radosti natočil příjemné komorní melodrama s citlivým rozměrem, kterému sice více prospěje tv formát než kino, ovšem dalo se na to dívat se zájmem, dokonce mě zajímá, co se bude dít v Dezertérovi a Nápadníkovi, tedy v druhé a závěrečné části trilogie, kde se jistě mnohé objasní. Neškodila by větší kompaktnost a hutnost děje, i větší kompatibilita s "Pelíšky". 6/10 (28.10.2017) (menej) (viac)