Stratili sme Stalina

"Chvála Svazu za takové množství oddaných manželek šukajících jak šicí stroje." Když mě chce někdo pobavit, tak mu prznění historie bez problémů odpouštím. Kdyby však Josif Vissarionovič Džugašvili nechával všechny kritiky, doktory a kamarády popravovat předvedeným filmovým tempem, tak by svět patrně přišel o několik miliard nevinných soudruhů. Ono je to asi nakonec jedno, takže intrikujme s Berijou, smějme se Chruščovovým vtipům s granátem, užívejme si návrat "zrádné" Molotovovy manželky, podezírejme všechny s "neomylným" synkem Vasilijem, skloňme svá malá přirození před alfa samcem maršálem Žukovem a truchleme se všemi ukrajinskými, moldavskými či estonskými medvíďaty. Vždyť už i soudruzi se usnesli, že zemřel vůdce, tak si to s nimi užijme. (09.02.2019)

V mnohom desivá a fascinujúca filmová komédia a dráma. Veľmi dobre roztriedené. Nemôžem to ale nazvať dramédia. Lebo to by skôr patrilo iným filmom. "The Death Of Stalin" má v sebe prvky komédie, no rozhodne to podľa mňa nie je film, na ktorom by sa človek neustále zabával, ako to bolo napríklad nedávno v prípade "Game Night". Komédia skôr plynie z dialógov a situácií, ktoré sú miestami absolútne absurdné, no súčasne človek nemá problém im uveriť, lebo to bol Sovietský Zväz v 50-tych rokoch. A sami vieme, čo sme tu mali my za situáciu v 50-tych rokoch. Postavy sú napísané veľmi dobre, dialógy sú silné, no súčasne človeka až mrazí, keď vidí aké praktiky v tej dobe fungovali a ako všetci bojovali jeden proti druhému iba preto, aby si upevnili svoju moc a mohli zasadnúť na stoličku, ktorá ostala po Stalinovi prázdna. V realite si myslím, že ide o dobré, silné a efektné dielo. Dokonca si myslím, že niektoré postavy sú zobrazené tak, aby sme dokázali viac preukázať svoje emócie voči nim, či už pozitívne alebo negatívne. A najviac tu podľa mňa naložia práve Nikitovi Chruščovovi. A dobre mu tak. Myslím si, že história nás o týchto osobnostiach učí veľmi málo. Aspoň minimálne z toho, čo si pamätám zo základnej a strednej školy. A občas treba vidieť aj ich iné stránky. Takže film úprimne oceňujem. Nemyslím si, že je určený pre všetkých, ale rozhodne stál za môj čas. Hodnotenie: B (27.02.2018)

Pokud budete tenhle film brát čistě jako komedii budete určitě spokojeni. Je sice hodně černá, ale to jí rozhodně neubírá na kvalitě. Ba naopak, je to její největší devíza, spolu s výborným Stevem a několika opravdu vtipnými situacemi (hlasování výboru, generál Žukov, nahrávání desky), kde jsem se opravdu královsky pobavil. A to mi dnes bohatě stačilo. Zároveň je to konečně film o Rusku, natočený na západě, který má své nesporné kvality. (25.02.2018)

Jak se láme chleba a dělí moc po smrti chlapíka, který poslal na smrt enormní množství lidí..? A ještě je to komedie? To si sakra zaslouží pozornost. Dobře se ví, že už během zdlouhavého umírání diktátora a masového vraha proběhlo v Kremlu dělení moci. Soupeř nesmí dostat náskok, ideálně spíš kulku do hlavy. Je to velmi solidně zrežírované, vtipné, ale spíš udivující, co za absurdity se kdysi v Sovětském svazu asi děly. Je to zvláštní typ nadsázky, kdy například jedna z důležitých postav doma s manželkou řeší, jaké anekdoty Stalin ocenil a u kterých se nesmál. U diktátorova těla se nejprve musí potkat potřebný počet nejvyšších, aby coby usnášeníschopní mohli povolat doktora. Leccos je tak úsměvné i děsivé zároveň. Ambice i obyčejná lidská tupost si dávají zelenou, kachní žaludky už měli pánové tehdy. A korýtko láká. Herecky je to velmi solidní, nejvíc mě zřejmě potěšil (doživotně) cynický Steve Buscemi. Britský režisér s italskými předky Armando Iannucci nepřitáhne se svým chytrým dílem davy, ale rozhodně nezklamal. (10.10.2018)

Je to takové satirické a absurdní jako je život občas sám. Ano historické nepřesnosti tu jsou a některé věci tu přibarvené jsou, ale jako satira se silnou dávkou černého humoru výborná. Připomnělo mi to kousky od Monty Pythonova letajícího cirkus. Herecké obsazení výborné. Politbyro, Stalinova rodina, hudebnici rozhlasu i maršál Žukov skvělé zahráno. Fyzická podobnost s historickými osobami tu vždy není, ale to se dá taky překousnout. Jen nevím proč mi představitel Leonida Brežněva výrazně připomínal Nicolae Ceaușesca. (10.04.2018)