Godzilla

Musím říct, že jsem očekával, že se mi bude film, který založil žánr kaidžú a poprvé představil jednu z (doslova) největších ikon japonské popkultury, zamlouvat o mnoho víc. Bohužel se asi těžko přenesu do kůže japonského diváka, který má roku 1954 v hlavě živé obrázky ze svržení atomových bomb na svou domovinu, je zvyklý na nepříliš sofistikovaný a hladký přístup k filmovému vyprávění i střihu a ohromují ho efekty, které už dnes spíš budí úsměv na tvářích, než že by fascinovaly (na rozdíl třeba od stop-motion efektů z dílny Raye Harryhausena). Ztělesnění ničivosti jaderné výzbroje do podoby obřího netvora mi vůbec nezní jako špatný nápad, ale jeho rozvedení v Godzille na mě - uznávám, že bez znalosti dobového kontextu, v němž se tento snímek objevil - působí velmi plochým, neinvenčním a nadmíru naivním dojmem. 50% (27.12.2012)

Gojira je filmom, ktorý má z dnešného pohľadu mnoho nedostatkov. Naivný priamočiary príbeh, jednorozmerné postavy, nezriedka prehrávajúcich hercov, melodramatickú výplňovú vatu, miestami povážlivé technické kvality, v pokojnejších pasážach zlý strih. Prečo potom hodnotím dobre? Pretože je (a týmto sa odlišuje od valnej väčšiny príbuzných filmov) rodinné striebro spoločnosti Toho bystrou alegóriou atómového veku a jeho detí. Razantná čiernobiela portretizácia dobra a zla, morálnej voľby a zodpovednosti zdoslovňuje príslovie "zlo plodí zlo, a to plodí ďalšie zlo". Iširó Honda úspešne prešiel atestáciou na poli katastrofických filmov, ktoré sa snažia v druhom pláne niečo komunikovať. Rovnako triky sú na svoju dobu relatívne kvalitné a Honda formou a atmosférou úspešne zakrýva obsahové nedostatky (a taktickým umiestnením určitých pasáží do noci zasa tie formálne). Zaujímavé je sledovať aj zvuk a jeho význam vo filme, či spôsob, akým sa postavy dozvedajú o prítomnosti monštra, expozícia a jeho nástup na scénu. Ifukubeho hudba je skutočným klenotom, soundtrack k 60. výročiu filmu si môžete vypočuť tu. 80% (12.12.2014)

Komplex bomba byl a vlastně dodnes je u Japonců velmi živý, takže tak silné dozvuky pouhých devět let po Hirošimě nejsou nijak překvapivé. Naopak, jeho výsledkem je ohromující a v závěru gradující katastrofická tragédie s Godzillou s radioaktivním dechem a nádhernou hudbou. Etickou stránku odpovědnosti za vynálezy nechávám být, to mě vždy nechávalo chladným; mnohem zajímavější je pro mě rozdílné pojetí japonských a amerických monster movies. Zatímco Američané jsou odhodlaní, obvykle optimističtí a neohrožení do posledního dechu, Japonci dali mnohem víc vyznít průběžnou beznaděj, to utrpení, které katastrofa působí (bez ohledu na to, zda ho způsobila Godzilla, obří já-nevím-co nebo atomová bomba). Vítězství nad Godzillou vůbec není heroické - jen ukazuje, kolik nesmyslných obětí to stálo... A právě scény útoku na Tokio, ale vůbec všechny příšeřiny aktivity patří k těm nejsilnějším a nejpůsobivějším. (22.03.2014)

Godzilla vo svojom prvom filme je strašná, zlá, nebezpečná a neskutočne hlúpe ale to neznamená že by bola smiešna naopak Honda si jasne uvedomil že keď sa budú útoky odohrávať v noci bude to menej smiešne ako cez deň pretože priznajme si to je tam vidieť pár motúzikov. Vo svojej podstate to nie je film o oblude ale o tom ako sa japonci vysporiadavali s druhou svetovou vojnou a zhodením atomových bômb na hirošimu a nagasaki. Preto sa tam nachádza aj tá posledná moralistická veta, ktorá potopila tento film na 4*. Aj keď to bolo skôr adresované američanom. Veľmi ma potešila účasť Takashi Shimura, ktorého mám rád ale jeho prejav je tu už akýsi mdlý a nudný. Vo svojej podstate a na ten rok je to skvelá jednohubka s tou správnou atmosférou , ktorá sa nesie v duchu monster filmov, ktoré ako si dovolím tvrdiť naštartoval už King Kong z 1933. Bohužiaľ Godzilla je viacej moralistickejšia ako akčná. (01.05.2008)

Vizuálně a trikově ne sice tak dokonalé jako bezkonkurenční King Kong (1933), ovšem svojí myšlekou a hloubkou neuvěřitelné dílo. První Godzilla podle mne vůbec není komerční záležitostí o monstru, ale kritikou zbrojení, válečných hrůz bombardování Japonska za II. sv. války, strachu z dalších válek atd. Godzilla je zde archetypem "války", "zla", "temnoty" ... Neuporazitelné, neuchopitelné a zejména stále přítomné cosi, hrozba, se kterou se Japonsko do dnes obtížně vyrovnává. Podle mne jde o bezprostřední kritiku válčení a zbrojení ve všech jeho ohledech. Výborné herecké výkony, výborný závěr a akt sebeobětování. Výborné všechno ... To že se na tento kult nabalily desítky dalších komerčních "monster movies" je už věc druhá a podle mne s nimi tento první díl nemá vůbec nic společného ... (15.03.2009)