Koleso zázrakov

Strašně toporné dialogy a vadilo mi, jak Justin Timberlake mluví do kamery. Jasně, že to byl záměr, ale bylo to strašně rušivé a strhl pak celou mou pozornost na sebe. Přitom si myslím, že tenhle film měl být hlavně o postavě Ginny (Kate Winslet), která se ocitá opět ve střetu snu a reality. Mimochodem i Kate mi přišla strašně toporná, afektovaná a její roli jsem jí nevěřila. No nic. Pak tu máme Carolinu, kterou hraje Juno Temple. Tu holku mám ráda, ale tady je tááák naivní a hloupá. K dokreslení je tu malý žhář a vyléčený alkoholik. A mafián. No a to vše se odehrává na pozemku zábavního parku ve sladkých 50. letech. Musím prostě říct, že já jsem se nudila a nebýt těch krásných kulis (bod speciálně pro ně a pro kostyméry), tak bych film po půlhodině vypnula. Ale Woody, že jo, tak se z toho třeba něco vykřeše... Ne, nevykřesalo se z toho nic a je to fakt divnej film, na kterej se hezky kouká. Znovu ho vidět nechci. (23.07.2018)

Winsletka asi zavětřila podobnou oscarovou vábničku, jakou byla pro Blanchettku Blue Jasmine. Ginny je ale o třídu hůř napsaná a v konečnym důsledku i zahraná. Vlastně je docela s podivem, že Winslet tuhle postavu nevadilo hrát. Jinak zase volnoběh, ale ne tak otravný jako ta jeho loňská šlamastika. 60% (20.12.2017)

Novinka Woodyho Allena má stejnou nejpozitivnější i nejzápornější stránku- A to je Kate Winslet a její postava Ginny. Kate Winslet se do role totálně ponořuje a strašně bojuje o Oscara. Avšak ta postava sama o sobě tak zajímavá není a místo aby Winsletová hrála bolesti hlavy tak Ginny pořád chodí a říká jak jí ta hlava bolí. Buďto nebo se nechává souložit plavčíkem Mickeym. Místo aby se třeba starala o svého syna který má očividné psychické problémy. A tak je to vlastně s každou postavou. Belushiho Humpty je především opilá násoska která se chová hnusně jak ke své ženě tak povětšinou i ke svojí dceři, Carolina Juno Temple není vůbec výrazná a nejzajímavější postavou se tím pádem stává plavčík Mickey ztvárněný Justinem Timberlakem, i on se však tím jak se film vleče stává nesympatickým. S Kolem zázraků mám jinak úplně stejný problém jako u všech předchozích Allenových filmů (Annie Hall jsem pořád neviděl)- Jakákoliv ta zápletka ze začátku zní zajímavě a i když se jedná o ´´primitivní´ příběhy mají potenciál. A Allen je vždy dokáže prodat tak napůl. Postavy se nikam průběhem nevyvinou a v podstatě se pořád děje to, že postava A která je vdaná s postavou B miluje postavu C a ta si myslí, že miluje jí dokud nepotká postavu D která je náhodou dcerou postavy B a nevlastní dcerou postavy A. A mezitím ten synek stále zapaluje vše možné ale ten film nedojde k názoru proč. Dumám, dumám a doufám, že někdy vznikne Allenovka která mi vytře zrak. Scénárista a režisér je totiž zručný a zatím jeho nejlepší film Půlnoc v Paříži už přece jenom až moc zestárl. (10.01.2018)

Na rovinu se přiznám, že jsem tento film chtěl vidět zejména kvůli Kate Winslet, kterou mám opravdu moc rád. Rozhodně nejsem skalním fanouškem Woodyho Allena, byť jsem viděl nejeden jeho film, nicméně i tak jsem se rozhodl jít na Kolo zázraků do kina. Rovněž musím přiznat, že jsem si od tohoto snímku moc nesliboval, takže jsem nemohl být ani zklamán, leda překvapen. Ve výsledku se mi dostalo vcelku průměrného dramatu, které je sice obalené v pěkném retrohávu 50. let, a které se pyšní sympatickým hereckým obsazením, avšak na druhé straně tomu všemu podkopává nohy scénář a hlavně prazvláštně napsané postavy, ke kterým si člověk nemá šanci udělat jiný než negativní vztah. Jak už jsem říkal na začátku, Kate Winslet mám vskutku v oblibě, ale její Ginny byla asi její nejvíce iritující postava, kterou zahrála vážně dobře, a o to víc byla na pěst - slyšet stokrát za film, že má migrénu a potřebuje Aspirin, málem přivodilo migrénu mně. Vedle toho jsem očekával nějakou akci v rámci mafiánské linie a návratu ztracené dcery, ale všechno nějak na konci vyšumělo. Zkrátka film, kterému nejvíce škodí to, jak je napsaný, což počíná a končí zejména až přespříliš teatrálním ztvárněním a vedením herců, což bylo očividně chtěné, ale mnou jako divákem spíše nechtěné. (18.01.2018)

Vzťahový príbeh nezvyčajného trojuholníka umne miešajúci melodrámu, mafiánsky príbeh, kolotočiarsku zábavu, stratené ambície. Všetko v dokonalých dobových kulisách, vynikajúcom piesňovom sprievode, s krásne otvoreným koncom a neustálym podpaľačským ohrozením. Že všetky tie kašírované atrakcie, rôzne budované vzťahy i pseudorodinné šťastie raz náhle môžu ľahnúť popolom. Na rozdiel od väčšiny ctených spolukomentátorov sa mi posledná etapa tvorby Woodyho Allena páči oveľa viac, než jeho najslávnejšie tvorivé obdobie. V ňom pomerne plocho a opakovane v komediálnej podobe trpkosladkého strihu predstavil všeobecne platné a osobným životom režiséra ovplyvnené psychoanalytické tézy. Alebo sa snažil vytvoriť pár mierne nadpriemerne rovnako tézovitých komédií, snažiacich sa vyjadrovať k všeobecnějším dobovým fenoménom. To, čo pri jeho novších dielach mnohí nazývajú únavou, senilitou a opakovaním už použitých postupov, volám ja zmúdrenou poučenosťou. (27.09.2020)