Réžia:
David Robert MitchellScenár:
David Robert MitchellKamera:
Mike GioulakisHudba:
Rich VreelandHrajú:
Andrew Garfield, Riley Keough, Grace Van Patten, Riki Lindhome, Jimmi Simpson, Zosia Mamet, Bobbi Salvör Menuez, David Yow, Callie Hernandez (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po znamenitom metahorore Neutečieš sa osobitý režisér David Robert Mitchell vydal na halucinogénny výlet po Los Angeles: jeho meandrujúci neonoir Záhada Silver Lake sa točí okolo tridsaťtriročného Sama, ktorý sa po zmiznutí svojej záhadnej susedky Sarah púšťa do surreálneho pátrania, aby dekódoval tajomstvá, škandály a konšpirácie ukrývajúce sa v hlbinách Mesta anjelov. Hypnotický a zábavný triler bezmála lynchovského razenia poháňa tak ústredná obsedantná figúra, ako aj vycibrený soundtrack, dejové zvraty a nespočetné popkultúrne referencie, z čoho sa napokon skladá tajná história L. A. Film, ktorý je zároveň subverzívnou hračkou i netradičnou poctou ére klasického Hollywoodu. (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (206)
Největší (a jedinou) zajímavostí tohohle filmu je to, že se v něm objeví jedna nahatá a šukající buchta, která hrála v pár epizodách The Big Bang Theory Sheldonovu posedlou ctitelku. A už tehdy v TBBT mi bylo od pohledu jasný, že tahle od pohledu trochu zvláštní slečna je od svýho přirození běhna a žádná doktorka fyziky nebo čeho. Jo a ten Silver Lake... No co bych k tomu... No asi jen tolik, že je to neuvěřitelně nudná a pitomá pozérská kokotina určená pozérským kokotům v kloboucích a ouzkejch kalhotách a duchoprázdným zfetovaným rajdám nebo komu, prostě všem příslušníkům týhle soudobý městský pseudokulturní subkultury. Naše úpadková civilizace, plná takovýchhle zbytečných zdegenerovaných existencí, si asi bohužel opravdu zaslouží být pohlcena a zničena přemnoženými barbary. ()
Delikateska. Pro mnohé pochopitelně těžko stravitelný trip napříč městem, které je pro film tímtéž co Betlém pro křesťany. Mitchell vede pozornost neokázale, divák se musí soustředit na detaily a drobná popkulturní pomrkávání, aby si dostatečně vychutnal košatost a sebereflexi unikátního světa, který za každým rohem nabízí něco jiného - vždy nejasná vodítka jak pro samotného diváka, jenž je tlačen do řady interpretací, tak i pro hlavní postavu, která ho světem provádí. Ve finále to není tak dramaturgicky hutné jako to nejlepší od Lynche a délka působí trochu přestřeleně, ale konzistentní tempo a soudržný autorský rukopis zvedají palec při hodnocení výrazně nahoru. První film, v němž mi Garfield vůbec nevadil - a jestli si bude nadále vybírat takhle neotřelé projekty, které dokáži být pro cinefila myšlenkovou výzvou, začnu ho možná mít dokonce rád. Mitchella pak tuplem. 80% ()
Takto to dopadá, keď začínajúci režisér omylom uverí vo vlastnú genialitu. Preplácaná, zbytočne dlhá a nesúrodá onania (tie 3 scény venujúce sa masturbácii zjavne nebudú náhoda). Garfield výborný, baby dostatočne krásne, soundtrack vynikajúci a filmové aj hudobné odkazy potešili. Nemohli byť však tieto klady v uchopiteľnejšom a zmyslupnejšom filme? Southland Tales pre dnešnú generáciu 4/10 ()
Porovnávat tenhle film atmosférou s Davidem Lynchem je trošku mimo. On totiž není zase tak zvláštní, jak na první pohled vypadá. Spíš je to rádoby thriller s noir prvky, kde se lidi chovají prostě jenom dost divně hlavně proto, že divný prostě jsou. Andrew Garfield tu má nejdivnější roli v dost možná celé jeho kariéře a možná by bylo i lepší, kdyby ji v portfoliu radši neměl. Přes dvě hodiny se tu totiž děje cosi, co zobrazuje lidskou marnotratnost v Hollywoodu a dělá to tak nenápadně, že podle mě místní ani nepochopí, že film naráží zrovna na ně. Celou tu dobu jsem alespoň čekal, že z toho vyleze něco kloudnějšího, ale nanicovatej závěr to utnul a v podstatě potvrdil, o čem tenhle film je. V podstatě o ničem. ()
Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% ()
Reklama