Záhada Silver Lake

Keby to len nebolo také uťahané, chcelo to trocha zhustenejší dej. Ale malo to zaujímavú atmosféru - akýsi mix pocty k film-noir žánru s Hitchcockovským poňatím kriminálneho príbehu. A k tomu trocha toho Lyncha ako zmieňujú niektoré komentáre. To odkrývanie jednotlivých vrstiev príbehu bolo celkom zaujímavé, to treba uznať. Fakt škoda, že v dôsledku toľkej vaty som si tie dôležité scény nedokázal tak vychutnať ako by bolo treba. Umelecký dojem však tiež nebol najhorší. Ťažké rozhodovanie, niečo medzi 3-4 hviezdami. 65/100 (01.02.2019)

Hodně fandím Garfieldovi, jak se mu podařilo restartovat kariéru. Poklad pod Stříbrným jezerem je jeden z těch filmů, co většinu lidí uspí po půl hodině, ale já si semtam takovéhle podivnosti rád dám. Kéž by takových mysteriózních filmů vznikalo mnohem více, málokdo je ale dokáže takhle krásně prokreslit, dřív to točil Lynch (dokonalé dvojkombo s Mullholland drive). (26.01.2019)

Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% (03.12.2018)

DRM je veľmi svojský tvorca. Ale to mám rád. Je pravda, že dakedy takémuto druhu filmov trvá, kým sa dostanú pod kožu, ale zase nie je na tom nič zlé. Jediné čo mi vadilo boli uzatvorené motívy. Vďaka tomu film nefunguje úplne ako dielo, ku ktorému sa môžeme vracať a objavovať stále nové a nové veci. Na druhú stranu je film plný režijných nápadov a v hlavne prvej polovici dominujú nádherné konšpiračné teórie a urban legends. Druhá je už viacej vysvetľujúca, čo celý ten počiatočný feeling trochu kazí, ale aj tak som s tým spokojný. Nič sa tam v zásade nerieši, všetky vzťahy sú prispôsobené myšlienke filmu. Je to trochu ako Lynch a trochu ako Eyes Wide Shut, hoci je to stále iné. Owl Kiss a fakt že všetko so všetkým súvisí a že kultúra podprahovo mení ľudí, vytvára z tohto dielka pozerateľnú, bizarnú a miestami veľmi vtipnú filmovú delikatesu. Andrew zase raz perfektný. A pre mňa zatiaľ najlepšie Mitchellovo dielo. (14.02.2019)

35%. Under the Silver Lake vlastně moc neví, čím chce být. Na jedné straně tématicky zachází do hlubokých filozoficko-konspirativních propastí, na druhé straně stojí na pomezí komediálního melodramatu, ze všeho nejvíc ale paroduje. To by bylo v pořádku, kdyby však schizofrenně nestřídal náladu a atmosféru v krátkých vlnách, kdy chvíli buduje reálné napětí a divákovu zvědavost, aby je vzápětí shodil ze stolu scénou (nebo sekvencí scén), která se dá nazvat skoro fraškou. Na Silver Lake mi chybí jednoznačnost v tom, co vlastně chce nabídnout; snaží se být multižánrový, ale asi až přespříliš. Umím si představit, že by se ubíral atraktivnější cestou, kdyby byl ryze mysteriózní lynchovinou (protože námět, ač je záměrně vyhnaný do extrémů, je bezpochyby zajímavý), nebo naopak ryze parodií zesměšňující netradičně pojaté hollywoodské "podsvětí". Místo toho se ale plácá mezi krutou vážností a parodickými prvky, a to není dobrá cesta. První zásada každého kvalitního filmu je, že by měl vždycky vědět, kam chce jít, co chce nabídnout a čím chce být. Mám dojem, že Silver Lake o tom nemá ani páru, protože je jak narativně, tak náladou a katarzí doslova roztříštěn. Motá se tak v kruhu, z kterého není cesty ven. Škoda, protože potenciál tam byl a lynchovskou atmosféru Mitchell budovat umí, třebaže po svém (s vědomím faktu, že Lynchovi se nikdo nemůže ani přiblížit). (10.12.2018)