Zátopek
Réžia:
David OndříčekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Emil Zátopek (a.z.), Dana Zátopková, Karel Engel, Tomáš Verner, Vavřinec Hradilek, Štěpán Škorpil, Risto Nieminen, Věra ČáslavskáObsahy(1)
V zahraničí mu hovorili "česká lokomotíva". Bol držiteľom osemnástich svetových rekordov. Emil Zátopek sa však najviac preslávil na Olympijských hrách v r.1952 v Helsinkách, kde dokázal zvíťaziť v behu na 5km, 10km i v maratóne. Žiadny vytrvalec jeho úspech dodnes nezopakoval. A odborníci na atletiku pochybujú, že sa ešte niekedy taký bežec nájde. Grandiózny úspech Emila Zátopka ožíva v dokumente Davida Ondříčka - v spomienkach jeho blízkych, súperov a kamarátov. (RTVS)
(viac)Recenzie (56)
Největším překvapením celého snímku už je jen to, že to celé vzniká pod Davidem Ondříčkem! Věra Čáslavská : "Neexistuje žádný filmový festival nebo hudební festival, neexistuje něco, co by se rovnalo olympijskejm hrám. Co do tradic, historie, co do zájmu veřejnosti. Dalo by se říct veškerého lidstva." Tohle je zrovna sekvence bez, které by ten film působil daleko lépe! Povýšit sportovní výkon nad ten umělecký je hodně troufalé. Obzvláště dnes, kdy mezi mladou generací je Emil Zátopek jen jméno/zápis v dějinách. Poměrně zdařilý vlastenecky procítěný, leč místy propagandistický film mapující úspěchy Emila Zátopka. Přiznám se, že jsem od toho čekal daleko více. Tohle je v podstatě jen záznam procítěného komentování jeho výsledků, střižený rozhovory s kdekým (od manželky Dany po Tomáše Vernera). Není to jistě jednoduché najít ten správný poměr mezi autentickými záběry a rozhovory. Nicméně právě tahle bilance rozhoduje o kvalitě dokumentu. Díky svižnému tempu a krátké stopáži to dobře ubíhá, nicméně té přidané hodnoty je tady vskutku pomálu. Ve sportovním dokumentu je klíčové se v tom stěžejním momentu, ať už v kterémkoli z těch tří vítězství, se pořádně do toho zakousnout, dát divákovi pocit, že je právě teď svědkem již proběhlé události. I v tomhle případě by mě zajímala nadčasovost snímku, jaký bude jeho obraz za 20 let, kdy už skutečný pamětník Zátopkových výkonů mezi námi spíše nebude. ()
Emil Zátopek je jednou z nejzajímavějších (a pro mě taky nejsympatičtějších) postav v dějinách sportu. Pro diváka, který o něm ale už něco ví, nepřinese tento dokument bohužel vůbec nic nového. Zaměřuje se téměř výhradně pouze na jeho sportovní kariéru a i v jejím popisu je hodně stručný a neobjevný. Je příjemné a někdy dojemné sledovat záběry připomínající tohoto atleta, ale nic navíc dokument nenabízí. ()
Moje příprava na stejnojmenný hraný film. Myslím, že je zde vše naprosto jasné a inteligentní člověk pochopí, že pokud někdo chtěl být v té době výjimečný, a měl na to, tak musel občas i sklopit hlavu. Nebo mohl hrdě dělat ve skladu a neukázat světu, že na to má. Co se týká dokumentu a jeho zpracování, spousta hodnotitelů by to natočila trochu jinak. Otázkou je, proč něco takového sami opravdu někdy nezkusili natočit. Odpovědí je, že si určitě neumí sami správně natočit ani pivo. ()
Zátopek. Emil Zátopek. Nejslavnější český atlet historie. Ještě dnes, když jsem viděl a slyšel vzrušeného a nadšeného komentátora mi běhal mráz po zádech. Bohužel se z dokumentu o našem nejslavnějším atletovi stala jen průměrná záležitost. A je škoda, že zrovna David Ondříček nedokázal přidat na stopáži o zajímavější pasáže nebo do padesáti minut narvat víc. Zopakovat všechny známé úspěchy a přidat k nim archivní záběry je samozřejmostí. To se čeká. V dokumentu promluví přátelé a pamětníci. Zahraniční novináři, hlavně Finové. Ovšem koncem sportovní kariéry končí také dokument. Vůbec se nezabývá životem pak. Jen jedním záběrem, na kterém čte Zátopek nějaké prohlášení, si lze domyslet, že E. Z. šel režimu na ruku. Na druhé straně si vymohl účast jednoho svého běžeckého kolegy na Olympiádě. Zároveň s tím ale spolupracoval s StB a byl členem strany - (Příběh Emila Zátopka, sport.cz, 22. 11. 2020) v dokumentu ani slovo. Režim k němu ale nebyl vždy milostivý. Obrátil se k němu zády po srpnu a tím jenom pokračuje atletův zajímavý osud. Že je po něm pojmenován belgický časopis nebo byla napsána miniopera, to se člověk nedozví. A přitom to je vyjádření velké pocty našemu běžci ze zahraničí. V dokumentu se najdou především známé a snadno dohledatelné informace a provětraný archiv. Už pouze jako úsměvná zajímavost působí, když si čeští sportovci zkouší běžný typ tréninku Emila Z. ()
Konečně to filmařům začíná docházet, že síla těch dokumentů není v oslavách názorů proti režimu, ale v oslavách hodnot člověka jako jsou fair play, kamarádství a lidskost. Pokud se na takový dokument pak dívají mladí atleti, či děti, určitě je pro ně daleko přínosnější, než se stále nimrat v něčem co bylo a co už odnesl čas. Ty hodnoty, které tento dokument vyznává jsou totiž věčné. ()
Galéria (19)
Fotka © Česká televize
Reklama