Zátopek

David Ondříček je šikovný režisér a dokazuje, že vedle celovečerních filmů dokáže zprostředkovat příjemné zážitky i v dokumentárním žánru. Pohled na kariéru Emila Zátopka je informačně adekvátní, ale jeho hlavní kouzlo spočívá ve vzpomínkách blízkých osob na špičkového atleta, ze kterých se dozvíme nejen to, jakým byl Zátopek profesionálem, ale především jakým byl člověkem v soukromí mimo trať. (09.03.2018)

Docela malý a jednoduchý dokument, ale o to milejší a příjemnější. Film se nedívá na Zátopka jako na historickou osobnost, jejíž život chce zmapovat tradiční dokumentární formou. Chce jej přiblížit jako běžce, a tak se kompletně věnuje jeho úspěchům na olympiádách v letech 1948 (Londýn, zlatá a stříbrná medaile), 1952 (Helsinky, tři zlaté medaile) a 1956 (Melbourne, 6. místo v maratonu, jiný závod kvůli komunistickým politikům neběžel). Autor dokumentu k tomu využije bohatý dokumentární materiál, ten je však proložen nově natočenými scénami vypadajícími jako starý dokument. Navíc se přidají rozhovory se Zátopkovou ženou Danou, jeho přáteli a následovníky. A kupodivu celý dokument neskutečně žije a rychle uteče. Na konci pak pár údajů ze zbývajícího Zátopkova života. K úplné spokojenosti mi chybí celková uchopenost Zátopkova života, ale chápu, že to nebylo cílem tohoto dokumentu. Hudba: Jan P. Muchow (05.08.2016)

Dost mě zklamalo, že se dokument zastavil těsně za posledním Zátopkovým triumfem, a jeho dalšímu životu (kde to začalo teprve být z hlediska "občanského" zajímavé) se ani náznakem nevěnoval. I když je pravda, že příspěvky zahraničních historiků a Zátopkových soupeřů byly obohacující, dá se říct, že je to téměř ostuda, jít jen po obecně známých vítězstvích, jakkoliv jsou po zásluze ve své nepochopitelnosti legendární. Nebo jinak - je to dokonale splněná zakázka olympijského výboru k příležitosti Her, na téma "síla vůle, čistota sportu a takové ty věci". Ale jako dokument o osobě Emila Zátopka je to promarněná příležitost. Smířlivých 70%, protože i tak to za vidění stojí. Ve srovnání s Věrou 68 škoda mluvit... (02.09.2016)

Zátopek. Emil Zátopek. Nejslavnější český atlet historie. Ještě dnes, když jsem viděl a slyšel vzrušeného a nadšeného komentátora mi běhal mráz po zádech. Bohužel se z dokumentu o našem nejslavnějším atletovi stala jen průměrná záležitost. A je škoda, že zrovna David Ondříček nedokázal přidat na stopáži o zajímavější pasáže nebo do padesáti minut narvat víc. Zopakovat všechny známé úspěchy a přidat k nim archivní záběry je samozřejmostí. To se čeká. V dokumentu promluví přátelé a pamětníci. Zahraniční novináři, hlavně Finové. Ovšem koncem sportovní kariéry končí také dokument. Vůbec se nezabývá životem pak. Jen jedním záběrem, na kterém čte Zátopek nějaké prohlášení, si lze domyslet, že E. Z. šel režimu na ruku. Na druhé straně si vymohl účast jednoho svého běžeckého kolegy na Olympiádě. Zároveň s tím ale spolupracoval s StB a byl členem strany - (Příběh Emila Zátopka, sport.cz, 22. 11. 2020) v dokumentu ani slovo. Režim k němu ale nebyl vždy milostivý. Obrátil se k němu zády po srpnu a tím jenom pokračuje atletův zajímavý osud. Že je po něm pojmenován belgický časopis nebo byla napsána miniopera, to se člověk nedozví. A přitom to je vyjádření velké pocty našemu běžci ze zahraničí. V dokumentu se najdou především známé a snadno dohledatelné informace a provětraný archiv. Už pouze jako úsměvná zajímavost působí, když si čeští sportovci zkouší běžný typ tréninku Emila Z. (01.09.2021)

Já jsem jedině rád, že si dokument odpustil politické kecy a šel jenom po sportovní části Zátopkova života. Politika se dneska míchá úplně do všeho a ono koho to má pořád zajímat... Místo ní tady hodně prostoru dostává smysl pro fair play a úcta k soupeřům, snad se tenhle film dostane k co největšímu počtu mladých sporťáků. Jestli jsem u dokumentu o Štěpánkovi remcal, tak takhle nějak si to naopak představuji. (25.09.2017)