Pancho se žení

Těžko říct, čeho je to vlastně parodie. Výše zmiňovaný western snad připomínají jen masky, kostýmy a sem tam nějaký ten výstřel z pistole. Každopádně je zde vidět radost z konce války, protože za okupace by parodie amerických rodokapsů těžko vznikla. Jak už to tak ale v Československu chodilo, místo souboje pistolníků, byť zábavně provedeného, sledujeme zase love story. Jednotlivé gagy jsou pozoruhodné (třeba šerifa dělá pupkatý chlápek, který poměrně jednoduše chytí kvalitního pistolníka apod.) a některé zapojení herců vtipné - třeba Josef Kemr, ale jinak jde vlastně o klasický námět z prvorepublikových romantických komedií, akorát přenesený do zaoceánské krajiny. Zajímavé je, že jde o poslední režii legendy Rudolfa Hrušínského a jeho první a poslední scénář stejně jako Františka Salzera. Těžko říct, proč R. H. už na režisérské stoličce nepokračoval. Jako hlavní a mnohem povedenější parodii ale vidím Limonádový Joe aneb Koňská opera. (07.04.2024)

Česká westernová parodie, která představuje velice ojedinělý snímek své doby a tak trochu předchůdce k Limonádovému Joeovi. Vůbec jsem doteď neměl tušení, že něco takového u nás bylo natočeno již v roce 1946 a že takový film navíc režíroval legendární Rudolf Hrušínský... Ač se celý film nese na vlně parodie, nabízí se nám poutavé a napínavé dobrodružství z prostředí prérie o mexických despirátech, gaunerech, na ženicha čekající Rositě a nekonečné záměn směrů cest a postav. Režijně zvládnuta fraška se může pýšit i stylovou kostýmní a výtvarní výpravou, byť jen na černobílém plátnu a taky hvězdným hereckým obsazením. Josef Kemr na oslíkovi a Jindřich Plachta s náušnicí a exotickým opaskem, to je pro diváka čs. kinematografie docela nářez... 70% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (11.01.2018)

Pancho se žení, nic převratného by se nezměnilo, pokud by po válce nebyl film dokončen. Pancho se žení je příjemně osvěžující zábavné filmové dílko. Chce pouze bavit a rozdávat radost. Díky hercům si frašku bezstarostně vychutnávám. Pedro Sanchez ve třech rozdílných podobách se rozjíždí za povinností, za láskou i za penězi. Na hispánském divokém jihu se tasí zbraně s přirozenou lehkostí a operetním zpěvem. Hlavní postavou rozverné burlesky je Pancho Danilla (dobrý Rudolf Hrušínský), lehkomyslně statečný dobrodruh. Užívá si života a nevynechá jedinou kratochvíli. Nakonec všechny kroky vedou jen na jedno místo. Hlavní ženskou postavou je Rosita Rodrigues (příjemná Vlasta Matulová), bohatá nevěsta na útěku. Láska na první pohled, stačí vyjít vstříc k tomu pravému a neodolatelnému. Výraznou postavou je Francisco Fernando Rodrigues (dobrý Jindřich Plachta), ustrašený Rositin otec. Každý pokus o vzdor skutečnému pánovi domácnosti je utnut hned v zárodku a bojácně se uhýbá řezným ranám panovačného pohledu. Ústředním bodem příběhu je Pedro Sanchez (rozkošný Josef Kemr), slaboduchý prosťáček. Pískání na okarínu a bezelstná upřímnost ho zdobí i zraňují. Třetím Pedrem je Manuel Serano Pueblo Santo (zajímavý Robert Vrchota), ambiciózní lupič s nebývalou možností pohádkového lupu. Výraznější postavou je také Pepita Rodrigues (velmi zajímavá Jarmila Májová), panovačná Rositina matka, nesnášející žádného odporu od svého podřízeného manžela. Také náčelník lupičů Roberto Marasquino (zajímavý František Kreuzmann st.), dbající na souhru hlasů a melodie svěřené bandy. A starosta (dobrý Saša Rašilov st.), autorita a záruka absurdních postupů při úpěnlivé snaze o zachování majestátu. Z dalších rolí: přizpůsobivá milenka lupiče Manuela Juanita (šarmantní Ela Šárková), starostlivá Rositina teta Lucie (zajímavá Anna Steimarová), Pedrův natěšený otec Bebino Sanchez (zajímavý Rudolf Hrušínský nejst.), Pedrova skromná matka Anabela (Jarmila Kurandová), bezstarostný podomek svérázného hostince (příjemný Rudolf Deyl ml.), párek snaživých a přihlouplých žalářníků (příjemní Miloš Nedbal a František Kovářík), škodolibý zástupce starosty (František Klika), či mlaďounká Pedrova milá Mariana (Eva Klenová). Není to převratné dílo a na současné podobě se podepsal zub času, přesto lehce pobaví rozverností a hereckým zaujetím. (04.08.2017)

Za neúspěch filmu si mohl Hrušínský sám, když mu dal tak neatraktivní název a obsah. Pojmenovat takhle sešitový román, tak si ho žádný mladík nekoupí, na dračku by šel tak maximálně na sklonku socialismu, kdy jak známo nastal velký nedostatek jisté toaletní potřeby. Minimálně mě, když jsem v dětství louskal dobrodružnou četbu, vždycky dokázalo stoprocentně otrávit, když se hlavní hrdina zamiloval. To už bylo lepší, pokud v nějaké přestřelce zemřel, než když dal přednost klanění se nějaké něžné (a nudné, ach jo) krasavici před drsným honěním padouchů, spaní v nadýchaných peřinách před válením se na mezi, čichání nějakých těch zženštilých voňavek před chlapskou vůní půl roku nepraných ponožek. No a Hrušínský o honbě za ženskou natočí celý film, no prostě hrůza. A to příběh nezačínal špatně, vystřílet padouchu šestiranným levolvérem do širáku písmeno "P" skládající se z cca 10 dírek, aniž by poškodil na hlavě tímto kouskem textilu přikryté jediný vlásek (pravda, Kreuzmann jich moc neměl, ale to na věci nic nemění!), není zase tak lehké, při tom úkolu by se myslím i takový Limonádový Joe lehce zapotil. Nooo, jenže Pancho pak musí potkat Matulovou, která mimochodem sice nějaké ty hezké rysy vlastnila, ale typově se hodila spíš na takovou madlu z cihelny či matku od pěti dětí, a se vším zajímavým byl šlus, nebo spíš fin. (15.11.2014)

Půvabná parodie s vůní rodokapsových dobrodružství. Bylo by zajímavé sledovat, kterým směrem by se dále ubíral Hrušínský jako režisér, leč nám toto nebylo dopřáno. Ale oba jeho projekty patří k tomu zajímavějšímu z doby konce války. Premiérou oba tituly ale dělí celé dva roky. Zatímco Jarní píseň stihla ještě premiérový týden v listopadu 1944, na Pancha se dostalo až v září 1946. Celý projekt se zcela ideálně točí kolem vdavek mezi Pedrem a Rositou, případně Panchem a Manuelem a dalšími. Přízvisko "se žení" totiž mimo jiné odkazuje na oblíbený motiv z komedií všeho druhu. Neb v 11. roce se ženil Rudi, v 15. Chaplin, v 17. Fatty, v 18. Ferenc a kupříkladu v 31. Laurel a Hardy. Pominu-li nijaký výkon Vlasty Matulové v hlavní roli, mohu být cele spokojena s gagy, dílčími scénkami i celkovým vyzněním. Propojení světa vyčteného z dobrodružného sešitového čtiva a klasické české malosti vyšlo na výbornou. Speciální poklonu pak zaslouží jako obyčejně Ela Šárková jako nejsvůdnější zjev na širých pláních mexických. #LFŠ (28.07.2015)