Posledná rodina

Malíř Zdzisław Beksiński podle všeho skutečně existoval a těch pár obrazů, které jsou ve filmu vidět, rozhodně vypadalo více než „zajímavě“. Jenže očima diváka, který o něm nikdy předtím neslyšel, tu mám jeho osobní život za posledních zhruba 30 let ve dvou hodinách. Rodina v názvu má význam, protože o nikom jiném to v podstatě není. Malíř, jeho manželka, jejich matky a syn. Co znamená ono „poslední“ v názvu, jsem nepochopil, ani mne peripetie se synem moc nezaujaly. Jistě, ne v každém životopisném filmu jsou scény jako pád dopravního letadla, ale stejně... :-/ (30.03.2017)

Posledná rodina nie je prekvapivo film primárne o maliarovi- otcovi, i keď sa na život jeho famílie pozeráme retrospektívne z jeho dialógu s novinárom. Hlavnou postavou je jeho syn Tomek, jednoznačne najzaujímavejšia postava diela. Potom o niečo menej venuje režisér priestor Zdzislawovi, druhému najzaujímavejšiemu členovi famílie, zase o niečo menej sledujeme jeho manželku, pretože až tak zaujímavá nie je a babka chudák už nie je zaujímava vôbec ničím a tak sa občas len pozrieme v hororových detailoch na jej odumierajúce telo. Napriek tomu, koľko času s Beksinskimi strávime, stále sa im nedostaneme do hláv, pretože Matuszynski je observatér, nie psychológ. Čo ale neznamená, že takýto prístup je menej umelecký, skôr by som povedal, že v tomto prípade práve naopak. Asi má každá krajina svoju Panelstory, okrem Chytilky tu máme Tarrove Panelové vzťahy a teraz prišli Poliaci s o niečo menej humornou časozbernou pravdivou historkou, ale ono to bez humoru v priestoroch pravouhlých prefabrikátových skladačiek aj tak úplne nejde... (07.08.2018)

Pro mě osobně je Poslední rodina přesně tím filmem, který vás po svém skončení uvrhne do určité apatie a vy byste nejraději další hodinu jen někam zírali a skládali si v hlavě myšlenky. Když spatřím v profilu jakéhokoliv snímku přívlastek "životopisný", obyčejně mě semkne kopřivka spojená se vzpomínkami na všechny ty zážitkové faily, které reálné události převedené do filmové podoby povětšinou způsobují. Scénář a ztvárnění Poslední rodiny však jde zcela jiným směrem a stává se jakýmsi mixem rodinné psychoanalýzy s výpovědí doby a života ve Východním bloku. Neutěšená depka, silný pocit protékajícího času mezi prsty a zamyšlení nad tím, zda není co zlepšovat na našich rodinných vztazích. 8/10 (27.09.2017)

Naprostá paráda... Film o životě umělce většinou svádí k jakési filmařské interpretaci jeho díla. A když jde o malíře Beksinskeho formátu, přímo se nabízí trochu se u toho vyblbnout, voajérsky si poonanovat nad sekvencemi tvořícího poláka pronásledovaného sny a vizemi plnými temnoty, hrůzy a strachu. To je ale cesta zrádná, tím spíš, že sám Beksinski vzpupně odmítal jakékoliv výklady své práce. Matuszynsi překvapivě zvolil cestu naprosto odlišnou a díky tomu se mu povedlo říct toho o beksinskeho díle více než jsem sám doufal. Ta, prakticky téměř dokumentární, forma která odhaluje syrovost každodenního zápasu, jde až na dřeň a říká prakticky vše. Film obsahuje vše důležité: rodinné vztahy (hlavně s Tomkem), hudbu (!!!!), stísněnou panelákovou šeď, kameru, uzavřenost.. Hodně mi to připomnělo film Love Is the Devil: Study for a Portrait of Francis Bacon, který se vydal podobnou cestou a poprvé mě zklamal tím, že vlastně vůbec není o tvorbě. Až později jsem pochopil, že jsem na to koukal z naprosto špatného úhlu. Poslední rodina není parádním filmem kvůli bůhvíjak zručné režii a skvostnému herectví (ikdyž ten týpek co hrál Tomka si tam jede neskutečné bomby) ale proto, že odvážně zvolil divácky méně atraktivní ale zato vyzrálý a zodpovědný přístup k vykreslení nedoceněného polského národního pokladu. (11.05.2017)

Kdyby obsahová stránka byla tak působivá jako ta formální, máme tu od sousedů počin roku. Bohužel se musím přiřadit k místní menšině, pro které byla tato záležitost trýznivým zážitkem. Ani samotný závěr ve mne nevyvolal špetku empatie k nikomu z té duševně labilní sorty. Shodnem se nejspíš všichni, že celá rodina musela čelit kruté nepřízni osudu, ani jeden z nich neměl na růžích ustláno a to si žádá projev soucitu a pochopení. Ale vzhledem ke značné nesymaptii postav a odpudivého chování jsem toho jednoduše nebyl schopen. Chybí navíc jakákoliv zápletka. Zkrátka 2 hodiny zoufalé nudy, filmové toxicity a nasranost. Nostalgici zaujmou jiný pohled a artové duše jakbysmet. Já jsem nejspíš zase něco nepochopil. Pardon... (09.06.2022)