Prázdniny pána Hulota

Druhý celovečerák dlháňa Tatiho, ktorý s príchodom do prímorského letoviska so sebou dovalí vlnu dobráckej nešikovnosti. Ono je to skor iba taká vlnka skečov a málovravnej komiky odkazujúcej na nemú (americkú) grotesku, ale zďaleka nie tak intenzívnu (čo do početnosti a "fatálnosti" gagov). Prazdniny pana Hulota a napr. také prázdniny Mr.Beana (okrem šialeného auta) majú spoločné, že pri celovečernom formáte strácajú dych. Či to bol u Tatiho zámer (byť až tak veľmi pohodovoý/rozvláčný) neviem, každopádne výsledný efekt po polovici moj zrak odvracal stále častejšie na hodinky. Na zoznámenie sa s vysokým francúzom radšej doporučím jeho autorcké skeče (a to aj sebe). Sú kratšie. 65%. (03.06.2008)

Rád by som vedel, ako sa volá psychická porucha, ktorou trpia tieto nešikovné postavičky v groteskách. Nezasmial som sa ani raz, ale filmu sa nedá uprieť, že pôsobí pohodovo. Jednu hviezdu dávam práve za to. Tento prvok tu má však čiastočne na svedomí pekné prostredie prímorského letoviska a príjemná hudba v pozadí. Čo ma aj vedie k druhej hviezde, ktorú dávam za ňu, teda za zvukovú stránku celkovo, ktorá bola predsa len celkom vtipná. A tretiu hviezdu napokon udeľujem Tatimu za to, že do role hlavnej postavy s nevábne prejavujúcim sa intelektom obsadil sám seba. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň s Rogerom Ebertom). (04.11.2015)

Zhruba 20 min je uplne spickovych. Hravych, zabavnych a obcas neuveritelne vtipnych. Bohuzial to ma poldruha hodiny (teda aspon verzia, ktoru som videl) a na rozdiel od Chaplina alebo Keatona to nema pribeh, o ktory by sa to pocas hlusiny mohlo opriet. Je to mile, z historickeho hladiska (ako predchodca Mr.Beana pripadne Closeaua) podnetne, no za srdce ma to uplne nechytilo. 7/10 (23.11.2018)

Už na první pohled zaujme tento snímek svou náladou. Kamera plus tomu všemu sekundující hudební složka do sebe tak dobře zapadají, že společně vytváří nádherně pohodovou dovolenkovou atmosféru. Ať je léto nebo zima, tak tato atmosféra ve mně nutkavě vyvolává potřebu nasadit si plavací kolo plus rukávky, dát do pusy šnorchl, namazat se (opalovacím krémem) a vyrazit k vodě. Krásná atmosféra... a samotný příběh? S ním je to u mně trošku složitější. Byly chvíle (a byla jich naštěstí většina), kdy jsem se příjemně bavil; pak taky byly chvíle, kdy jsem se u některých gagů přímo řehtal; pak však taky přišly chvíle, které nebyly příliš zábavné (většinou se jednalo o můstky mezi jednotlivými "scénkami"). Shrnuto a podtrženo: Výborně formálně zpracovaný snímek, na který je radost se koukat; navíc s perfektní letní náladou a výbornými gagy. (07.06.2005)

Kdo mě aspoň trochu zná, ví, že jsem milovnice černobílé fotografie a starých časů. Před akcí upřednostňuji atmofséru, ocením jenmý humor, nevadí mi pomalejší tempo a hlavně, film nemusí být ukecaný, aby se mi líbil. Prázdniny pana Hulota tohle všechno mají. Humor je jemný, obejde se beze slov, hudba navozuje pohodovou atmosféru, příjemná nostalgie se line zvolna. Víc než o nějaký příběh jde řadu drobný skečů, které spojuje postava pana Hulota a krásy francouzského pobřeží. (14.02.2018)