Texaský masakr motorovou pilou

Je fakt, že krom toho chlapíka, co tam visel a měl "to celé" na háku a do ran mu ten bodrý vesnický retard Leatherface chodil plácat posypovou sůl, si z filmu moc nepamatuju. Zdálo se mi to takové nemastné neslané (ale jak říkám, soli tam přitom bylo dost), jakoby tvůrci nevěděli kudy kam a tak se zaměřili především na brutalitu a tu tzv. slasherovost, která jak známo spočívá v tom, že někdo velmi fyzicky pomalý a dosti často i duševně, prohání po lese či starém domě nějakou roztomilou dívku, která jinak běhá jako laňka. Že je dotyčný šouravý retard vždy dívce v patách, ač ona letí lesem jako šíp, nechme odborníkům a zdatným wikipedistům. Jako lajk hodnotím spíše záporně. Nebylo to nic, co bych si pustil k štědrovečerní večeři a ani v jiný temný večer, kdy bych se chtěl bát. (11.10.2012)

Mne osobne sa dosť pozdával aj remake tohto filmu z roku 2003, od režiséra Marcusa Nispela. Táto pôvodná verzia Tobe Hoopera, ktorú natočil ešte v roku 1974, je síce o poznanie plytkejšia, ale zato výrazne bizarnejšia a nechutnejšia. Občasné nelogické správanie niektorých postáv je zatienené vskutku nepríjemnou atmosférou, ktorá z tohto snímku takmer sála. Ťažko môže niekto spochybniť, že ide o jedno z klasických horrorových diel. "Texas Chain Saw Massacre" priviedol na svet ďaľšiu filmovú horrorovú ikonu, menom Leatherface. **** (15.09.2008)

Ostré jako žiletka. Exploatace, hra s divákem, kdy se násilné a brutální scény neodehrávají přímo na plátně, ale v našich myšlenkách, tenhle geniální tah Tobeho Hoopera perfektně fungoval a má těžký dopad na divákovu psychiku. Dokonalá učebnice strachu a násilí v té nejdokonalejší formě. Může být milion remake Hoopera díla, ale nikdy se to nevyrovná ani nepřiblíží k tísnivému strachu, hrůzy, úzkosti, panice, psychickému transu a všech psychicky zdrcujících složek, které obsahují TEXAS CHAIN MASSACRE. Každý detail, který nám Hooper připravil, je nedostižný a další hororový tvůrci ho nebudou moct jakkoliv následovat. ******* Útěk v lese (hrůzou jsem nedýchal), večeře (detail s okem, psychopatické úsměvy) a nepopsatelný závěr (kamion, útěk). TEXAS CHAIN MASSACRE je hororový klenot. In total exploitation genre the best horror. (29.02.2012)

Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. (06.10.2008)

Tobe Hooper mě bohužel/naštěstí (nehodící se škrtněte) nepřesvědčil. Masakr to sice byl, ale ona jakási absence hlubšího rozpracování příběhu a psychologie jednotlivých postav ve mě jen a jen utvrzovala pocit, že násilí bylo ve filmu ztvárněno jaksi zbytečně samoúčelně a jaksi na efekt. Je to podle mého mínění velká škoda, protože tento drastický, bizarní a ve svých důsledcích šíleně smutný příběh inspirovaný skutečnou (resp. podobnou) událostí mohl být něčím víc. Takhle mi pouze připadal jako snímek, který staví na neštěstí druhých a chce vytěžit maximum akce z šíleného námětu. Na film dle skutečné/podobné události mi to celé prostě přišlo jaksi nepatřičné. (20.06.2004)