Réžia:
Tobe HooperKamera:
Daniel PearlHrajú:
Marilyn Burns, Allen Danziger, Paul A. Partain, William Vail, Teri McMinn, Edwin Neal, Jim Siedow, Gunnar Hansen, John Dugan, Robert Courtin, William Creamer (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Sally se dozví, že vandalové údajně znesvětili hrob jejího dědečka. Spolu se svým ochrnutým bratrem Franklinem a přáteli se pouští do vyšetřování. Po návštěvě staré rodinné farmy zjistí, že v jejím sousedství žije skupina šílených, vraždících psanců. (Cinemax)
Videá (2)
Recenzie (548)
Easy Rider horrorového žánru. - Srovnání mezi kultovní road movie ze 60. let a debutem Tobe Hoopera možná neobstojí, ale jsem přesvědčen, že je zde více paralel než by se mohlo zdát. Texaský masakr je absolutní klasikou s výbornou atmosférou a gradací, je příjemně poznamenán dobou vzniku a přes jeho syrovost je vidět, že tvůrci filmu byli intelektuálové (i když evidentně na drogách). První zjevení retardovaného řezníka je esencí děsu, kanibalská hostina, které se (pochopitelně nedobrovolně) účastní hlavní hrdinka, je úžasně zinscenovaná freak show. Snímku dodává na vyjímečnosti také realistický dokumentární styl, který jej jasně odlišuje od pozdějších veselých vyvražďovaček 80. let. Film má spoustu pokračování, remaků a napodobenin. Z tehdy inovačního vražedného nástroje (motorové pily) se časem stalo dokonce jakési klišé, ale originální Texaský masakr je udělán tak dobře, že nemůže být nikdy žádným klonem překonán. ()
Při porcování lidí nemám příliš velký zájem být krájeným, krájícím ani tím, kdo krájení sleduje z bezpečného křesla v zamčeném domě se staženými okenicemi a nabitou brokovnicí v rukou. Zkrátka se neumím předpisově bát, takže mi většina hororů připadá směšně zábavných, ale tentokrát nebudu zastírat, že tato na koleni stlučená klasika obsahuje několik pasáží, nad kterými musí úchylovo srdce radostně zaplesat. ()
Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblý úsměv ztuhnul. V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16 mm kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf ()
Tobe Hooper mě bohužel/naštěstí (nehodící se škrtněte) nepřesvědčil. Masakr to sice byl, ale ona jakási absence hlubšího rozpracování příběhu a psychologie jednotlivých postav ve mě jen a jen utvrzovala pocit, že násilí bylo ve filmu ztvárněno jaksi zbytečně samoúčelně a jaksi na efekt. Je to podle mého mínění velká škoda, protože tento drastický, bizarní a ve svých důsledcích šíleně smutný příběh inspirovaný skutečnou (resp. podobnou) událostí mohl být něčím víc. Takhle mi pouze připadal jako snímek, který staví na neštěstí druhých a chce vytěžit maximum akce z šíleného námětu. Na film dle skutečné/podobné události mi to celé prostě přišlo jaksi nepatřičné. ()
Tak nevim, asi jsem divnej, ale mě to tak dechberoucí a koulervoucí nepřišlo. Samozřejmě je to lepší než ten remake. Nejsem nějakej nebojsa a u hororů made in Japan jsem většinou posranej strachy, ale tady jsem se párkrát leknul a dobrý. Prostě nechápu jak se někdo může bát když je tam minutu zabíranej oltář z kostí nebo když holku nemotorně honí v lese asi 2 minuty magor s pilou (chápu že se bojíte když ste ta holka). Všemi opěvovaných posledních 15 minut "u oběda" mi taky nic neřeklo. Prostě se jen 3 magoři furt chlámaj a dělaj držky a holka do toho řve. Tím ovšem neříkám že jsem nebyl u závěru napjatý a nefandil jí. Samozřejmě jsou tu ale i skvělé pasáže (říkám hlavně lekačky se povedly a "děda" taky není k zahození). Nejlepší ale je zvukový doprovod, něco tak nepříjemného a znepokojujícího se k filmu tohoto typu neuvěřitelně hodí. Herci jsou docela v pohodě (až na toho vozejčkáře) a ty dvě holky jsou opravdu kočky a maj takový sexy oblečení ve stylu 70. let. Ano ty dvě holky jsou největšim kladem filmu. Chápu že je tohle pro někoho neotřesitelný kult a nechci to nikomu znevažovat, jen mě to prostě minulo. Toť vše. ()
Galéria (223)
Zaujímavosti (101)
- V důsledku nízkého rozpočtu nosil Gunnar Hansen (Leatherface) po celou dobu natáčení pouze jedno triko, které se navíc nemohlo prát. Ke konci natáčení s ním proto nikdo nechtěl sedět u oběda, jelikož notně zapáchal. (HellFire)
- Natáčení začalo 15. července 1973 a skončilo 14. srpna téhož roku. (henrycruel)
Reklama