Texaský masakr motorovou pilou

Největší síla původního Texaského masakru je v jeho realističnosti a naléhavosti - podobně jako v Boormanově Vysvobození. Náhlý atak hrozivého monstra je stejně nečekaný jako uvěřitelný, děsivý a krutý. Žádná sofistikovaná zápletka, žádné neuvěřitelné zvraty, jen masakr. Tenhle film je jako rána palicí mezi oči. (17.01.2007)

Texaský masaker poriadne zostarol a miestami pôsobí nechcene komicky. Časť mimo domu sa celkom ťahá a okrem creepy stopára nie je prakticky vôbec desivá. Jednotlivé odchytávanie členov partie bolo tiež vcelku fádne a poriadna hororová atmosféra príde až s predstavením členov domu. To už je však, bohužiaľ, takmer koniec filmu. (26.12.2022)

Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblý úsměv ztuhnul. V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16 mm kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf (10.05.2009)

Ostré jako žiletka. Exploatace, hra s divákem, kdy se násilné a brutální scény neodehrávají přímo na plátně, ale v našich myšlenkách, tenhle geniální tah Tobeho Hoopera perfektně fungoval a má těžký dopad na divákovu psychiku. Dokonalá učebnice strachu a násilí v té nejdokonalejší formě. Může být milion remake Hoopera díla, ale nikdy se to nevyrovná ani nepřiblíží k tísnivému strachu, hrůzy, úzkosti, panice, psychickému transu a všech psychicky zdrcujících složek, které obsahují TEXAS CHAIN MASSACRE. Každý detail, který nám Hooper připravil, je nedostižný a další hororový tvůrci ho nebudou moct jakkoliv následovat. ******* Útěk v lese (hrůzou jsem nedýchal), večeře (detail s okem, psychopatické úsměvy) a nepopsatelný závěr (kamion, útěk). TEXAS CHAIN MASSACRE je hororový klenot. In total exploitation genre the best horror. (29.02.2012)

I přes absenci krvavě naturalistických detailů naprosto brutální kousek, který nedoporučuji slabším povahám. Poslední čtrthodina je zřejmě ta nejděsivější pasáž, kterou jsem v hororovém žánru viděl. Žádné makobrozní orgie, žádné ulétávající končetiny, ale něco mnohem horšího - na samé hranici snesitelnosti koncentrovaná směs hrůzy, zděšení a jistého pocitu znechucení z toho, vidět lidskou úchylnost v té nejhrůznější podobě. Podobně intenzivní zážitek jsem měl naposledy při sledování slavné násilnické scény v Boormanově Vysvobození.... (16.11.2003)