Texaský masakr motorovou pilou

Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. (06.10.2008)

Byl jednou jeden domeček a "... kdo do něj vejde, tomu hlava sejde, ať je to ten nebo ten ... přefiknem ho motorovou pilou". Chtěla jsem se bát, to se stalo, a i když to nebyla moje filmová tophrůza, taková scénka "dědo, bouchni" měla něco do sebe. Vlastně nemám moc co vytknout, přesto se mi slovo "lahůdka" staví v krku, takže si pomyslím JENOM "ňamka". (04.11.2005)

No, když jsem viděl jako první masakr z roku 2003, tak je jasné, že tato prvotina mě nemůže nikterak oslovit. To se prostě nedá srovnávat, ale jsem rád, že ve své době se to chytlo, protože by to moje milované pokračování ani nevzniklo. Uřezávání končetin nebylo to nejpříjemnější ve filmu, ale překvapivě to byla ječící holka, která mi drásala svým řevem nervy. :D (29.11.2018)

Název je trochu zavádějící. Motorová pila tu hlavně vrčí, než řeže do živého, ale i přesto je to masakr pořádný a vskutku stylotvorný. Tato hororová lahůdka z poloviny sedmdesátých let - z časů, kdy se klasiky žánru nekopírovaly, ale naopak vznikaly - nabízí pořádnou porci všech přísad, které hororový gurmán vyžaduje. Je děsivá, krvavá, s hutnou atmosférou, která však i přes takřka dokumentární formu leckdy dostává až surrealistickou příchuť. Soukromou "kostnici" v čemsi jako "obýváku" oné vyvedené rodinky doplňuje bizarní přítomnost slepice v mrňavé klícce zavěšené ke stropu, retardovaný Leatherface se z fanatického zabijáka mění pod rákoskou člena své vypečené famílie v neškodného beránka s pisklavým hláskem... Pomyslným vrcholem je pak závěrečná večeře, jejíž absolutní zvrácenost nemá příliš obdob. Film spíš než na vyvražďovačkách sází na psychický nátlak, který v kombinaci s děsivou atmosférou vytváří napětí, které by se dalo měřit neé v giga-, ani tera-, ale minimálně petapascalech... :-) Je to prostě úchylné a obtížně napodobitelné... (20.05.2009)

Dříve se mi do ruky dostal remake z roku 2003, který ve mně však nezanechal silnější dojem a hodně z něho bylo mnou pozapomenuto. Po zhruba 3 letech jsem si konečně pustil originál, ale přestože se mi líbil víc než jeho pozdější verze, nějaká pecka se nekonala. Od cca 36. minuty začalo vlastní vyvražďování, hrůzně činy však nebylo moc vidět (což na druhou stranu nebyl až tak špatný tah, protože fantazie některých diváků mohla pracovat na vlastní režim a taky se celkem dobře vyrušila možnost nekvalitních triků), ale hlavně, vůbec jsem nefandil hlavním postavám. Ne že bych jim přál smrt, to ne, ale bylo mi docela jedno, co se s nima stane, protože film mě do sebe/kůže hrdinů vůbec nevtáhnul. Záporáci až na starého dědu mi nijak strašidelní nepřišli a Sally mě svým ječením brzo začala štvát. Třeba bych na jejím místě taky křičel jak potrefená husa, ale v podání Sally by normální člověk musel za chvíli přijít o hlas. Celkem paradox, protože je to snad jediná nereálná věc v jinak celkem uvěřitelném hororu. Takže stejně jako v případě předělávky to vidím pouze na průměr. (29.08.2011)