Réžia:
Tobe HooperKamera:
Daniel PearlHrajú:
Marilyn Burns, Allen Danziger, Paul A. Partain, William Vail, Teri McMinn, Edwin Neal, Jim Siedow, Gunnar Hansen, John Dugan, Robert Courtin, William Creamer (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Sally se dozví, že vandalové údajně znesvětili hrob jejího dědečka. Spolu se svým ochrnutým bratrem Franklinem a přáteli se pouští do vyšetřování. Po návštěvě staré rodinné farmy zjistí, že v jejím sousedství žije skupina šílených, vraždících psanců. (Cinemax)
Videá (2)
Recenzie (548)
Hodnotit tento film v rámci žánru je jediná cesta, která vznik takové úchylárny může ospravedlnit. Osobně tomuto typu filmů vážně neholduji a konkrétně tento mi přijde skoro až zvrácený, nechutný a vrcholně zlý. Mluvit v souvislosti s tímto filmem o jeho "fanoušcích" či "kultu" mi přijde téměř bizarní, než aby se to schovalo za okřídlené "sto lidí, sto chutí", ale s tím holt nic nenadělám. Skutečnost, že jsem osobně zhlédnutí tohoto neblahého snímku prožil jako soukromé divácké peklo, nutně neznamená, že jiní v tomtéž nenajdou nemalé uspokojení, byť to podle mě hraničí s jistou cynickou zvráceností. Podobné pocity jsem naposledy prožíval snad jen u Záhady Blair Witch - způsob, jakým tyto filmy gradují, osobně shledávám téměř nesnesitelně drásavý, a vlastně se divím, že na to vůbec vydržím koukat. A v skrytu duše i pošetile doufám, že se tím nějaký chorý mozek nebude jednou inspirovat - nemůžu si pomoci, ale existence podobných filmů podle mě zavání otevřenou Pandořinou skříňkou. ()
Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. ()
Texaský masaker poriadne zostarol a miestami pôsobí nechcene komicky. Časť mimo domu sa celkom ťahá a okrem creepy stopára nie je prakticky vôbec desivá. Jednotlivé odchytávanie členov partie bolo tiež vcelku fádne a poriadna hororová atmosféra príde až s predstavením členov domu. To už je však, bohužiaľ, takmer koniec filmu. ()
Velké zklamání. Jednoduchá konstrukce s velkou dějovou plytkostí, atmosféra jen místy a ještě minimální. Postavy nezáživné a žádný strach tento horor nebudí. Už to nikdy nechci vidět. P.S. Před zhlédnutím jsem opravdu netušil že Nispelův remake z 2003 je lepší. [5/10] (Vortex) (Barevný /// Produkce: Tobe Hooper, Lou Peraino /// Scénář: Kim Henkel, Tobe Hooper /// Kamera: Daniel Pearl /// Hudba: Wayne Bell, Tobe Hooper, John Lennon) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Tak nevim, asi jsem divnej, ale mě to tak dechberoucí a koulervoucí nepřišlo. Samozřejmě je to lepší než ten remake. Nejsem nějakej nebojsa a u hororů made in Japan jsem většinou posranej strachy, ale tady jsem se párkrát leknul a dobrý. Prostě nechápu jak se někdo může bát když je tam minutu zabíranej oltář z kostí nebo když holku nemotorně honí v lese asi 2 minuty magor s pilou (chápu že se bojíte když ste ta holka). Všemi opěvovaných posledních 15 minut "u oběda" mi taky nic neřeklo. Prostě se jen 3 magoři furt chlámaj a dělaj držky a holka do toho řve. Tím ovšem neříkám že jsem nebyl u závěru napjatý a nefandil jí. Samozřejmě jsou tu ale i skvělé pasáže (říkám hlavně lekačky se povedly a "děda" taky není k zahození). Nejlepší ale je zvukový doprovod, něco tak nepříjemného a znepokojujícího se k filmu tohoto typu neuvěřitelně hodí. Herci jsou docela v pohodě (až na toho vozejčkáře) a ty dvě holky jsou opravdu kočky a maj takový sexy oblečení ve stylu 70. let. Ano ty dvě holky jsou největšim kladem filmu. Chápu že je tohle pro někoho neotřesitelný kult a nechci to nikomu znevažovat, jen mě to prostě minulo. Toť vše. ()
Galéria (223)
Zaujímavosti (101)
- Film bol v necenzúrovanej verzii zakázaný v Austrálii, Brazílii, Chile, Fínsku, Islande, Írsku, Malajzii, Nórsku, Singapure, Švédsku, Veľkej Británii a Západnom Nemecku. (Paldiny)
- S rozpočtem 140 000 amerických dolarů a výdělkem 31 milionů se stal snímek do té doby nejziskovějším nezávislým filmem. (Hans.)
- Britskými cenzory byl film roku 1975 zamítnut, ale díky Radě Velkého Londýna se dočkal uvedení v omezeném počtu kin v Londýně. Po neúspěšném pokusu cenzorů o přestříhání filmu byl snímek roku 1977 opět zakázán. V roce 1984 v éře "video nasties" byl znovu zakázán. Film dostal od cenzorů povolení k promítání v kinech a na videu až po 25 letech, tedy roku 1999. (HellFire)
Reklama