Bezstarostná jazda

BUENA VÍDA! řekli vysmátí Mexičani, když si od nich Hopper s Fondou koupili levně drogy. Pracháči, kterým je následně draze prodali na letišti, neříkali nic. Jen pěkně cálovali. Pak Fonda odhodil hodinky do prachu a už to jelo: I like smoke and lightning / Heavy metal thunder / Racin' with the wind / And the feelin' that I'm under (...) Film, který by se dal rozebírat donekonečna. Vždyť jen o té písničce, ze které cituji, by se dala napsat regulérní kniha. Je až s podivem, že Steppenwolf s tímhle startem neudělali daleko větší díru do světa. Tu motorkářskou hymnu jim už ale stejně nikdo neodpáře. (Kolik asi tak existuje coververzí? Vždyť to předělali skoro všichni, od Slayer až po Kim Wilde.) Ale nejen Born to Be Wild, celý soundtrack je úžasný! Film s ním funguje v dokonalé symbióze. Písničky nejen dokreslují atmosféru, ale mezi řádky přímo vyprávějí nevyřčené. Obrazy americké krajiny po ránu, odpoledne i večer, by se daly rámovat. No a pak je tu ještě Nicholsonův parťák do nepohody - alkáč, co ví svoje. A nikdy nezklame. BUENA VÍDA! Film jehož konec spatříte o půl hodiny dřív než k němu dojde (dávejte pozor v Domě u modrých světel). Film s jediným slabším místem (návštěva v hippie táboře by chtěla prostříhat). Film o tom, že být svobodný a dávat to najevo, se nevyplácí. Ale i tak je dobré si to užít. Poprvé viděno někdy kolem roku 1980 na polské TV. Podruhé v roce 1989 na velkém plátně. Od té doby až dodnes (1.10.2020) ještě minimálně desetkrát v televizi na VHS, DVD a Blu-ray. Film, který nezestárne. (23.12.2007)

Není to taková jízda, jak je tenhle film popisován, ale úplná katastrofa to taky není. Hlavním problémem je, že první polovina je naprosto o ničem a vůbec nic důležitého se v ní neděje. Až po příchodu Nicholsona na scénu film trochu ožije. Až na konec, který vypadá neskutečně nuceně. Celé to ale zachraňuje skvělý soundtrack a sympaťák Peter Fonda, který má na film stejný účinek jako joint na jeho postavu. Přesto tenhle film generaci 60. let vystihuje vcelku důvěryhodně. (29.10.2009)

(1001) Mně ten film nic neříká. A přemýšlím proč, když vyprázdněná narace je mému srdci velmi blízká. Rozdíl je asi v tom, že ve filmech s vyprázdněnou narací (kterým moje srdce holduje) se nic neděje a to něco znamená. Tady se neděje nic a v mých očích to ani nic neznamená. Možná by někteří moji oblíbení tvůrci nenatočili moje oblíbené filmy, kdyby neviděli tento film, ale já u Bezstarostné jízdy necítím nic. Celý ten výtvor je tak nesmírně náhodný, že si říkám, že by jedinou hodnotu měl mít pro ty, kteří ho vyráběli, a to jenom proto, že si tím sami prošli. Jak jedna nejmenovaná fiktivní postava prohlásila o pornu: "Když to nedělám sám, tak mě to nebaví." (04.06.2017)

Rozporuplné pocity. Ze začátku neskutečná bída; mezi tou bandou hipíků jsem to chtěl vypnout a dát odpad. Potom se díky Bohu ukázal Nicholson a úroveň šla o několik pater nahoru. Zanedlouho se však bohužel poroučel a zase jsme spadli. Ne přímo do bahna jako na začátku, ale přece znatelně. Potom se mi líbily "sjeté" scény, to jsem si dojem opět vylepšil. To jsem však ještě netušil, že přijde zazdění; už se asi nevědělo, jak dál, nebo scénárista netušil, jak to ukončit, tak tam připsal joudu, který oba hlavní protagonisty bez zjevného důvodu odpráskne. To mi opravdu hlava nebere. Závěr akorát kazí už tak ne zrovna dobrý dojem z filmu... Kupříkladu Svěrákova Jízda se mi líbila mnohem více; z ní na mne ta svoboda, bezstarostnost a pohoda přímo cákaly. Snad všechny hvězdy jdou na vrub Nicholsonovi, neb bez něj by to byla děsná bída... 60% (09.12.2010)

Co vznikne, když se dají dohromady dva postmoderní kovbojové – zhulený Peter Fonda (Wyatt Earp) a opilý Denis Hopper (Billy the Kid) – dvě motorky a Amerika? Film, který si nehraje na to, že je „free“, film, který JE „free“. Scény, kdy ústřední dvojka jede, úplně prostě a jednoduše jede a k tomu hraje Steppenwolf nebo Jimi Hendrix, znají jediné slovo – svoboda. A nebojí se jej zařvat pěkně nahlas. Natáčení bez pevného scénáře (natožpak zázemí) bylo kvůli povaze zúčastněných pochopitelně o život (oblíbený Hopperův triplet? Víno, tráva, speed), ale věřil jsem jim, až do brutálně krutého vystřízlivění v závěru jsem věřil, že natáčejí o sobě, o svých životech, pocitech a cílech. Na rozdíl od mnohých si nemyslím, že tahle generace byla naivní, jenom jako jedna z mála dokázala jít naplno za tím, čemu věřila. Dnes, kdy kolem sebe dobrovolně stavíme zdi, není vůbec příjemné pohlédnout svobodě, reprezentované třeba právě Bezstarostnou jízdou, do tváře. Ale je to nesmírně osvobozující. 85% Zajímavé komentáře: Pacco, Jordan, de_FACTO, JohnFarst (05.02.2009)