Nikdy si tu nebol

Joaquin Phonenix je uzasny. A ten zvysok? Proste klasicke becko zaobalene v have ar*ovej picoviny. Takze sa tu stretneme s par dobrymi napadmi, slimacim tempom a predstieranou hlbkou. Na podobne koncipovane Drive alebo Hannu sa to vsak nechyta. Od nadsenia mam daleko, ale spokojnost prevlada. 6/10 (08.10.2018)

Stačí mu málo. Lepenka, kladivo, pytel na odpadky. Dětstvím, vojenskou službou a rovněž etapou života, kdy byl agentem FBI, traumatizovaný Joaquin Phoenix rozhodně není typický nájemný vrah. Dočasné vysvobození nachází v igelitovém pytli přes hlavu, které přerušuje volání zoufalé matky. Bloudící zlomený chlapík, který rázně řeší nehezké vztahy dospělých k dětem. Nic snadného nebo doslovného nečekejte. Phoenix se na podobné party dokonale hodí. Režisérka výtečného dramatu Musíme si promluvit o Kevinovi, Skotka Lynne Ramsay, moc dobře věděla, proč právě po něm sáhnout. A rozhodně i tušila, že není kam spěchat – jednak s výběrem látky jako takové a jednak v samotném pojetí snímku plného skličující atmosféry a plíživého tempa. Velmi slušná studie ztracených, ve výsledku mi ovšem přeci jen chyběla větší celistvost a uchopitelnost. (26.04.2018)

Mama v televízii sleduje Psycho, ale Joe aj napriek životu s ňou nie je ani tak Normanom Batesom, ako si s kladivkom v ruke berie nevedomky príklad z hlavného (anti)hrdinu z Oldboya. Ramsay si však povedala, že žiadne "chodbové" niekoľkominútové explicitné orgie sa konať nebudú, avšak umiernenejšej chodbovej scény sa dočkáme, a divák bude viac svedkom útržkov predstáv a spomienok Joea, než jeho nekompromisného riešenia jednotlivých situácií. Čo v konečnom dôsledku znamená to, že vám to buď nejakým spôsobom (to bude individuálne a možno aj ťažko definovateľné) sadne, alebo budete len nechápavo krútiť hlavou, kam to ten americký nezávislý film dotiahol. Ja sa radím do prvej skupiny. (11.01.2024)

Zajímavé to bylo do chvíle, kdy jsem zjistil, že celý zbytek filmu zajímavý nebude a že se nic nestane. K tomu vyloženě rušivý a otravný soundtrack a matoucí prostřihy z minulosti, které neměly vůbec žádný smysl. Trvat to ještě o pár minut déle, šel bych s hodnocením ještě níž, ale i tak to byla celkem bída. 30% (22.04.2018)

U can´t touch this. Hammer time! Lynne Ramsay do toho zase jde nekompromisně až na dřeň a skrz postavu veterána Joea předvádí, že když dlouhodobě zažíváte psychickou i fyzickou bolest, snáze ji dopřejete i druhým. Zlověstně plíživé profilování zpustlého lovce pedofilů pomocí halucinací, flashbacků i „mimopracovního“ života, brutální násilí, co chytře není moc na očích (záběry přes kamery bezpečnostního systému, těla ležící po ataku), Greenwood vnášející hudební „Drive“ Cliffa Martineze a některé působivé scény (proud vzduchu a tělo v pytli na zadním sedadle auta) dávají divákovi dostatek prostoru k přivolání výtahu do pekla plného utrpení. Škoda jen nepříliš funkčně vykresleného vztahu unesená - zachránce, klišé v podobě zla z vysokých politických kruhů a pocitu neúplnosti, který lehce otupuje intenzitu. Takhle jsme se zasekli v podzemních garážích, ale to je pro duševní zdraví diváků možná dobře.. (13.04.2018)