Nepřátelé

Koňská dávka westernové deprese. Nabízí se srovnání s nedávným přehypovaným Bone Tomahawk - který na ukazování ukrutnosti divokého západu šel skrze brakovou brutalitu a lacinou šokantnost. Hostiles nic takového nepotřebuje, jde mnohem víc do hloubky, zaryje se pod kůži oduševnělým vyprávěním o nečernobílých charakterech v nečernobílém světě. I minimalistické prostředky stačí, pár vynikajících herců a krajina... a všudypřítomný pach smrti, jizev na duši, dávných křivd a možná snad i nějaké naděje, že to jednou skončí. Třeba kulkou do hlavy. 8/10 (08.01.2019)

Na to, jak hloubavě film rozebírá pocity všech postav, docela podcenil důležitost vykreslení pro expozici příběhu klíčového zblížení Baleovy postavy s náčelníkem. Za což možná může finalní střih, který měl zkrácením stopáže snímek udělat přistupnější širšímu publiku. Z první třetiny bych udělal první polovinu a stopáž natáhl na 150 minut. Hostiles jsou totiž natolik vtahující, emocionální a psychologicky i myšlenkově angažující, že se mohli stát (anti)westernem desetiletí, který dané fucked-up období americké historie zobrazuje nejvýstižněji ze všech žánrových btratříčků. Kazdá jejich minuta je intenzivní testament o ztrátách, trápení a smutku. (08.08.2018)

Apocalypse Now amerického západu. Úplně jiný western - a nádherný. Struktura na bázi Coppolovy legendy, kdy se cestuje tematickou krajinou za prozřením a uvědoměním si, bravurní herecké výkony, něžný a zároveň zneklidňující minimalistický soundtrack a nevídaná duševní hloubka. A konec, u něhož se vám chce brečet společně s hrdiny. Filmařsky záměrně strohé, ale Cooper zase boduje senzitivním vyprávěním, které je sice pomalé, ale v souvislosti s klíčovým důrazem na interakce mezi aktéry a celkový kritický obraz tehdejší hnusné americké etapy se mu nedá takřka nic vytknout. Těch zádumčivých scén u ohně možná mohlo být méně a vývoj vztahu kapitán - náčelník je přeci jenom urychlen, to však nemá na celkovou emocionální a myšlenkovou katarzi pražádný vliv. Proč tohle sakra nemělo žádné oscarové nominace?!! (02.10.2018)

Pozor!!! V tomto zvratku lze narazit na funkční bojler! Kristián Žok je zmrdský rasista a vyhlášený sadistický zabiják Amerikoameričanů. To ovšem jen do té doby, než mu nějaká unijní guma dá za úkol eskortovat náčelníka Maligního Tumora, zmrdského rasistu a vyhlášeného sadistického zabijáka Pseudoameričanů, na oddělení indiánské terminální onkologie. Cestou Kristián prozře a náhle zjistí, že je vlastně ve skutečnosti zádumčivým ultrasprávňákem a milovníkem rudochů a za ten jeho permanentně strnulý výraz úsporně huhňajícího vyhlazovače může jen mimořádně svědivý genitální opar. No, kluci se přes dvě hoďky moc príma projedou čarokrásnou krajinou, přičemž zažijí přesně tři krát deset minut mile brutálních a příjemně naturalistických dobrodružství, nejprve s traumatizovanou matkou, co prohrála s Komanči 3:0 na děti, poté s lovci bobrů traumatizovaných matek a nakonec se spravedlivě rozhořčenými rančery, kterým ti zkurvení domorodci pár set let před jejich příchodem bez povolení postavili na pozemku indiánský mumifikátor. S těmi už ale napravený Kristián po bolševicku nemilosrdně zatočí, adoptuje androgynního indiánka a vydá se pateticky odjíždějícím vlakem vstříc zapadajícímu slunci s traumatizovanou matkou a nově nabytým traumatizovaným fakanem vést traumatický rodinný život. Docela škoda, že se to mezi těmi výše uvedenými trampotami táhne pomaleji než rakovina, kdy si hoši při jízdě jen stěžují, jak už jim z toho genocidování vlastně jebe, vyměňují si uznalé pohledy plné vzájemné úcty a kolektivně u ohňů přemítají, jak by mohli z fleku založit Svaz kolonizátorsko – indiánského přátelství. Tak co teď, kurva, jako s tím? No tak tři, dalo se to usedět. (22.04.2018)

Syrová demýtizační neo-westernová road-movie plná posttraumatického stresu a syndromu vyhoření, ponurosti, explicitního násilí, hromad mrtvých - s paradoxně až meditativním vyzněním. Muž nepláče, muž tvrdne dovnitř. I z úhlavních nepřátel se mohou stát přátelé, pokud získají společného nepřítele a vzájemný respekt. Režisér Scott Cooper navazuje opětovnou uměleckou spoluprací s Christianem Balem na svůj neprávem přehlížený předchozí snímek Pryč od pece...a zase se pokouší reflektovat reálnou tvář Ameriky, země vzešlé z krve a tvrdé dřiny, ale i zabíjení a opodstatněné deziluze z americké historie dobývání divokého západu. Novátorský je způsob, jak tvůrci nakládají s pravidly žánru a přepisují je, konkrétně modulace způsobu, jakým se vyprávěly tyto příběhy během uplynulých sta let, kdy se črtaly jen zjednodušené linie mezi hrdiny a darebáky. Takhle komplexní pokus o předefinování černobílé hranice protagonista - antagonista a jejich vzájemné propojení se vidí opravdu málokdy... (15.05.2018)