Nepřátelé

Stalo se něco neskutečnýho - Došly mi sprostý slova. Když jsem mrkla na trailer k Hostiles, říkala sem si, že to bude natahovaný, nudný a celkově se mi do toho filmu nechtělo, jak holce do prvního análu. Každopádně nakonec sem si řekla, že když tam hraje Batman a zase téměř mechanikálně vychrtlej, tak bych to mohla přežít a třeba si u toho zašít ponožky, dát kynout těsto nebo se prostě dloubat v nose. Hned první scéna, kdy chcípnou Ťuťu, Ňuňu a mimino, mě profackovala až mi žlutý tváře zčervenaly a film mi dal jasně vědět, že sem se kurevsky spletla a bavit mě to bude. Kolik filmů začíná sejmutím děcek? Kurevsky málo. Odhodila sem šití, vypnula troubu a jala se sledovat film důkladně. Je fuckt, že Batman toho tady moc nenakecá, jenže to může být každýmu u rektálu, protože jeho ztvárnění naprosto vyhořelýho kapitána prostě nemá chybu. Stejně tak ostatní postavy ve filmu se topí v tak nádherně depresivních sračkách, až sem čekala, že si hromadně podřežou žíly u táboráku. Marně sem dumala, kdo tam neni psychicky úplně v prdeli a pokud trpíte depresí, trudomyslností, vyhořením, nebo prostě jen máte náladu na piču, rozhodně Vás potěší, že v tom nejste sami. Hodně se mi líbilo, že zmrdi, co se postaví naší skupině jsou nakonec všichni - indiáni, voják i cowboyové. Lidé, co se X let nesnášeli se sblíží, aby následně chcípali a přeživší měli ještě větší depku a nechat si to všechno projít hlavou se jevilo jako nejlepší možnej nápad. Hezky sem si pořvala, získala novej pecka song o ptákovi s polámanejma křídlama a se slzama sledovala, jak členové skupiny padaj jak zralý hrušky. Jako rákoska vím o westernech naprostý hovno, ale tenhle se mi líbil nejvíc. Tak trochu Poslední samuraj z divokýho západu. (12.12.2018)

Pozor!!! V tomto zvratku lze narazit na funkční bojler! Kristián Žok je zmrdský rasista a vyhlášený sadistický zabiják Amerikoameričanů. To ovšem jen do té doby, než mu nějaká unijní guma dá za úkol eskortovat náčelníka Maligního Tumora, zmrdského rasistu a vyhlášeného sadistického zabijáka Pseudoameričanů, na oddělení indiánské terminální onkologie. Cestou Kristián prozře a náhle zjistí, že je vlastně ve skutečnosti zádumčivým ultrasprávňákem a milovníkem rudochů a za ten jeho permanentně strnulý výraz úsporně huhňajícího vyhlazovače může jen mimořádně svědivý genitální opar. No, kluci se přes dvě hoďky moc príma projedou čarokrásnou krajinou, přičemž zažijí přesně tři krát deset minut mile brutálních a příjemně naturalistických dobrodružství, nejprve s traumatizovanou matkou, co prohrála s Komanči 3:0 na děti, poté s lovci bobrů traumatizovaných matek a nakonec se spravedlivě rozhořčenými rančery, kterým ti zkurvení domorodci pár set let před jejich příchodem bez povolení postavili na pozemku indiánský mumifikátor. S těmi už ale napravený Kristián po bolševicku nemilosrdně zatočí, adoptuje androgynního indiánka a vydá se pateticky odjíždějícím vlakem vstříc zapadajícímu slunci s traumatizovanou matkou a nově nabytým traumatizovaným fakanem vést traumatický rodinný život. Docela škoda, že se to mezi těmi výše uvedenými trampotami táhne pomaleji než rakovina, kdy si hoši při jízdě jen stěžují, jak už jim z toho genocidování vlastně jebe, vyměňují si uznalé pohledy plné vzájemné úcty a kolektivně u ohňů přemítají, jak by mohli z fleku založit Svaz kolonizátorsko – indiánského přátelství. Tak co teď, kurva, jako s tím? No tak tři, dalo se to usedět. (22.04.2018)

Největším plusem filmu je bezesporu úchvatná příroda, kterou kamera snímá v nádherných širokoúhlých záběrech. Dále je to takřka dokonalá atmosféra smutku a bezvýchodnosti, hledání odpuštění a smíření se smrtí, která se táhne celým příběhem. Co se týče děje filmu, ten je složen z několika epizod, z nichž většina by sama o sobě stačila na slušný western kombinovaný s dramatem, poskládané jsou však do jednoho příběhu na můj vkus trochu moc vychtěně, aby tvůrci dostali postavy přesně tam, kam chtějí. To se odráží i v neustálých příchodech a odchodech vedlejších postav, které by mohly být při větším soustředění na jejich osobnost zajímavé, jenže scénář si každých cca 20 minut žádá drsnou situaci vyžadující nedobrovolné odporoučení se některého z členů výpravy. To neznamená, že jsou Hostiles špatným filmem, jen v některých ohledech je příběh hnán do zvratů a změn postojů postav moc násilně. Nicméně naturalismus, smutek, i ten alespoň trochu pozitivně vyznívající konec stojí za to. (29.08.2018)

Toľko smrti v jednom filme. Strašné. Miestami som sa v duchu modlil, aby to nejaká postava neschytala. A napriek tomu schytala. Raz darmo, Divoký západ bol poriadna kruťárňa, žiadna doktorka Quinnová. Hostiles trvajú nad dve hodiny a treba objektívne uznať a so sklonenou hlavou priznať, že niektoré scény (a nie je ich málo) sú pomerne zbytočné. Herci sa fakt snažia a postavy sú napísané dobre a zaujímajú nás. Na druhej strane, čo je troška zvláštny paradox, keď máme sledovať ich rozhovory a budovanie vzťahov, nie je to proste tak úplne ono a neodsýpa to až tak, ako by malo. Inými slovami, proste a dobre to trocha nudí. Plus treba uznať, že je tu troška problémový strih a mal som kvôli nemu občas problémy s pochopením toho, kto vlastne kedy prežil a kto to (a ako) schytal (pochopil som to správne, že Jesse Plemons teda prežil?). A možno mohli byť krvavejšie a drastickejšie – úvod sa síce s ničím nepiple, to ozaj nie a bez debaty nie je určený pre ľudí, ktorí sa ľahko rozrušia. Ale hoci sa následne dočkáme viacero drsných scén, sú (oproti prológu) prekvapivo umiernene nakrútené, snímané z diaľky, prípadne drsnosť len počujeme, nevidíme ju. Akonáhle sa ale pritvrdí, dosahuje snímka dosť vysokých obrátok a nemám to srdce dať jej menej, ako 80%. A to skutočne a úprimne nemám rád Christiana Balea. Ale páčilo sa mi, ako svoju postavu uchopil a to, čo nám v nej predviedol – a aj to, že na konci „nastúpil“. A páčil sa mi jeho vzťah s Wesom Studim. A všetky scény s úmrtiami boli veeeľmi silno a zapamätateľné nakrútené. A kameraman sa fakt snažil. Aj šéf výpravy. Aj hudobný skladateľ. (11.05.2018)

Docela zajímavý příběh s pomalým tempem zasazený do westernového prostředí. Blíží se konec 19. století a většina indiánských válek je u konce. Už není s kým válčit a zbylí indiáni žijí v rezervacích. Někteří přece jen zůstávají na svobodě a páchají krvelačné nájezdy. Kapitán Joe Blocker je pověřen dovést umírajícího šajenského náčelníka na jeho kmenovou půdu. Mají mezi sebou staré spory, takže se mu to moc nelíbí. Nakonec mu ale nezbývá nic jiného než souhlasit. S hrstkou mužů se vydá na tuto náročnou misi Po cestě potkají ženu, která přišla o svou rodinu v podání Rosamund Pike a přiberou ji sebou. Postupně naráží na různé nástrahy a počet členů posádky se zužuje. Konec cesty se dožije jen pár z nich. Hodně se mi líbilo bohaté herecké obsazení, a hlavně výkon Christiana Balea, které jsem už dlouho nikde neviděl. Samotný význam mise mi dost připomněl film Zachraňte vojína Ryana. Ale co už.... "Budete potřebovat víc hrobů." (20.08.2019)