Hounds of Love

Únos dievčiny, väznenie u 2 psycho únoscov v ich dome, pokus o útek. Austrálčania pri tradičnom námete zvolili netradičnejší prístup, kedy násilie, znásilnenia a brutality príliš neukazujú (poväčšine si vystačia si len s náznakmi a zvukmi) a idú na to skôr pomalšie, psychologicky, cez dialógy, prácu s postavami a snahu o kvalitnejšiu technickú stránku (kamera,strih) než býva u hororoch zvykom. Niekomu to možno sadne, ja som asi skôr za klasický prístup, pretože takto mi pri dĺžke 110 minút a fakte že sa takmer nepohneme z 1 domu, prišlo, že sa až často nič moc nedeje. Emóciami to vďaka fajn zahratému triu postáv funguje, ale nie je to zrovna najstrhujúcejší triler alebo horor, aký som videl... 55-60% (10.03.2024)

Tak mi ti šílení Australáci zase pořádně pocuchali nervovou soustavu, a to mám rád, hlavně v neděli před spaním, člověk se pak úplně začne těšit do fachy mezi lidi, místo aby byl otrávenej, že musí ráno vstávat... Kašlu na to, že psychologická rovina (obligátní 'chování postav') byla místy poněkud nevěrohodná, protože je to "jen" thriller. A z thrillerového hlediska u mne za jedna... tedy za pět. Mám takovou teorii, že jak to žhavý australský Slunce tamním euroaustralanům smaží od mala mozky v hlavách, tak v kombinaci s geny bývalých vězňů, různých desperátů a divokých Irů se tím v tamních končinách vytváří hodně zajímavá, drsná a násilnická lidská rasa. Film za pár švestek a přitom zatraceně působivý; jo, když se to holt umí... Kromě zajímavé zpomalené kamery chci vyzdvihnout i hudební složku, včetně tří geniálních a skvěle načasovaných songů - nejprve šedesátková láskyplná balada, pak sedmdesátková smutná balada a nakonec diváka totálně domelancholizují božští Joy Division... Krásně smutná hudba a pomalé pouliční záběry na poklidné předměstí, v kontrastu se scénami z vnitřku domu dvou úchylných pošahanců. >90%. (28.05.2017)

Není to až tak špatný, hodně bych chtěl pochválit autentičnost. Vypadalo to opravdu jak v reálu. Jen mi pohužel nesedly postavy, nelíbilo se mi kamerové zpracování (jakési extra zpomalené záběry - nevím proč). Nicméně konec je docela působivý a vzhledem k tomu, že čas od času ve zprávách slyšíme o magorech, kteří vězní buď svoje nebo cizí děti, věřím, že tak nějak ta situace může ve skutečnosti vypadat. Znovu si to ale nepustím, moc mě to nezaujalo, takže.45%. (04.02.2018)

Pokud něco Australani umí, tak uchopit citlivé téma, vnést do něj kapku šílenství, natočit to a odpálit divákovi hlavu. Bohužel, ne vždy se zadaří. Vicki (Ashleigh Cummings) neprožívá nejšťastnější dospívání. Její rodiče jsou rozvedení, z čehož Vicki viní svou matku, a od té doby mezi nimi není zrovna ideální vztah. Když ji musí na pár dní navštívit, není divu, že se snaží vymyslet cokoliv, jen aby s ní strávila co nejméně času. Jako jedna z možností se jeví nedaleký klub, do kterého se nakonec rozhodne vydat. Zanedlouho se však přesvědčí, že tohle rozhodnutí nebylo správné. Zmocní se jí psychicky narušený pár, který má své vlastní způsoby vyznávání lásky. Vicki tak musí sebrat veškerou svou sílu, odvahu a hlavně chytrost, pokud chce z tohohle zvráceného zajetí vyváznout živá. Nedoufal jsem v nic extra a dostal jsem nic extra. Ano, psychologicky si to nebere servítky. Zvrácenost páru je prostě nad level, utrpení je taky dostatek a budiž, i ty emoce vykreslily dobře. Kde je chyba? Přišlo mi, že si ten film hraje na něco, co vlastně není a ani nechtěl být. Má to být o násilí nebo o ubrečenosti? Oboje dost dobře nefunguje (čest vyjímkám, Srpski Film) a kde by se mělo přidat, tam se ubírá a naopak. Co ale funguje, tak vztahová rovina únosců mezi sebou a obětí. Typek dostatečně odpornej knírač, buchta dostatečně hnusná kráva, oběť dostatečně ubrečená, ukřičená a zlomená. Finále bylo na můj vkus až moc uřvaný a hopem. Co ale nedostanu z hlavy, tak ukopání psa k smrti. Do psů se kurva nekope, jen do balónu a do lidí. 3* a.k.a 60% (06.11.2017)

Krásný romantický film o dvou milencích a jedné unesené. Unesené jejich láskou a vzájemným porozuměním (on toho čokla ukopat nechtěl, ale kálet v obýváku, to se prostě nedělá, no uznejte). Ona chuděra z rozvrácené rodiny, nepochopená, za to uchopená v řetězech a slzách. Den pomalu končí, azurová obloha se mění v indigovou modř osázenou hvězdami, a na bílém tílku se rozlívají skvrny červené jak vlčí máky v obilí... "Walk in silence. Don't walk away, in silence. See the danger. Always danger..." (05.08.2017)