Sámska krv

Jeden z mála príkladov kedy forma a zručné zrežírovanie ďaleko prevýšili obsah a príbeh samotný. Naozaj, skláňam sa pred režisérkou, mohol som na tej nádhere oči nechať... Málo slov, no aj tie stačili. A k tomu úchvatná Lene Cecilia Sparrok v hlavnej úlohe a jej podmanivý herecký výkon. To bol jej debut? No padol som na zadok, doslova... Keby som mal niečo vytknúť, tak len niečo k dejovej linke. Škoda, že sa to tak skoro skončilo, možno pre mnohých práve v tom najzaujímavejšom. Celkom by ma zaujímalo ako Elle Marja naložila s tým strieborným opaskom po otcovi a ako sa v tom nepriateľskom svete dopracovala na evidentne úspešnú starú ženu. To musela byť ale dráma. Slušný nadpriemer. 80/100 (25.08.2017)

Dlouho jsem Sámskou krev odkládal, dostal jsem se k ní až dneska. A ačkoliv jde o zajímavý film, boj proti předsudkům, boj proti konzervativní společnosti, snaha dostat ze bludného kruhu nebo švédská rasová politika, tak je celý děj rozvleklý. Chvíli trvalo, než jsem s tím srovnal. Jinak hlavní myšlenka dost pěkná a zpracování se mi líbilo. (15.12.2018)

Proč nezůstat ještě chvíli v Laponsku (nebo v Sámsku?), když naší březnovou krajinou funí samí blizzardi. Po "Země je hříšná píseň (1973)" jsem jen volně přešel z Norska do Švédska, kde na mě čekal příběh zcela jiný, i když stejně hustý. Snahu o asimilaci dobře chápu (za šest let studia v Německu jsem se také asimiloval), ale založit rodinu, zestárnout a zemřít jsem chtěl přesto zde. Teď už chybí jen poslední krok. Elle Marja, pro níž "švédská škola" byla něco rozhodně jiného než pro mě, se i přesto, že její "šikana" byla (teď už je to nejspíš jinak/naopak) součástí státní politiky vůči menšinám, rozhoduje zcela a definitivně opustit své etnikum a připojit se k majoritě. Byla to riskantní cesta a nemusela se zdařit. Na druhé straně chápu, že si tím cestu zpět - i na pohřební slavnost - zcela uzavřela. Nakonec se hlas krve přece jen ozve, ale není to jojk, je to jen labutí píseň... Pozn.: Češi také nebyli také nebyli zcela tolerantní ke svým menšinám (Slováci, Rusíni, Cikáni, ze Židů měli spíš strach), bylo v důsledku jejich nabubřelosti a povýšennosti (po letech poníženosti) a nezvdělanosti, sotva (až dosud) to byly projevy rasismu či xenofobie. V tomto smyslu je třeba číst tento film jinak, než že Švédové mají odvahu upozorňovat na své vlastní nedostatky. Ctějí tím říct, že tohle (apartheid), byly přehmaty minulosti, nyní jsou však čistí a otevření, takže se v podstatě nic nestalo. Podobně (ovšem v mnohem větším rozměru) se pokouší řešit podobné (samozřejmě ve větší intenzitě) i v Německu. V podstatě se jedná o snahu "přepisovat dějiny". (12.03.2019)

Ďalšia kvalitná severská dráma, tentokrát z prostredia divokého a chladného Laponska. Musím uznať, že príbeh 14-ročnej dievčiny Elle-Marje ma veľmi upútal a jej etnický rozkol bol pútavým základom celého filmu. Neustále ponižovanie a pocit menejcennosti spraví svoje, obzvlášť, keď človek cíti, že by chcel mať vyššie životné méty ako chov sobov. Ale vydať sa na cestu nového života nie je vôbec také jednoduché... Lene Cecilia Sparrok zahrala hlavnú postavu znamenito a celý príbeh pôsobil dosť hodnoverne. Navyše, aj vizuál a výprava pôsobili skutočne kvalitne (tie laponské kroje boli krásne). Akurát mi bolo ľúto, že dialógy trochu pokrivkávali (ale to sa pri severských filmoch stáva dosť často). (17.11.2018)

Ba i ti šikovní Laponci / se silami jsou na konci / jen jeden z národů neskoná / hrůzy severu slavně překoná! Sámská krev je příběhem, který vrhá zajímavé světlo na cosi, co je směrem k menšinám zbožným přáním řady dobrých Čechů: Výsledky dobrovolné asimilace. Tam, kde hy-, tam, kde hy- / kde hynuli sobi / Čech se přizpůsobil! Hlavní hrdinka Elle Marja, dítě nikoliv přímo z Bullerbynu, je inteligentní mladá žena, která když okusí slasti minoritnosti, rozhodne se stát se Švédkou se vším všudy, podmínkám navzdory. Nastupuje identitní dobrodružství, road movie směrem pryč od okleštěného vzdělávání na bázi vymývání mozků, potupných procedur etnografie, frenologie, tajtrlíkování v kroji (který funguje jako žlutá hvězda) a pachu sobího tuku k vysněnému začlenění se do vznešené kultury utlačovatelů. Režisérka Amanda Kernell podává velmi přesvědčivou, aseptickou, do detailů promyšlenou inscenaci procesu, který se povedl - tak nějak. Obohaceno pro některé šokující zprávou o inteligenci jako schopnosti přizpůsobit se a tom, že zadaří-li se, je to vlastně dost škoda. Jojk! (09.03.2019)