Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Otec Šebek (Miroslav Donutil) je prostoduchý, ale dobrácky dôstojník  z povolania, je zástancom panujúceho režimu a rovnako vehementne obhajuje aj vlastnú neomylnosť v úlohe hlavy rodiny. Otec Kraus (Jiří Kodet), ktorý má za sebou trpkú vojnovú skúsenosť, je naopak zarytý opozičník. Aj on je však presvedčený, že má vždy pravdu.  Preto sa nemožno čudovať, že sa títo muži nemajú v láske. Ich deti - gymnazista Michal (Michael Beran) a jeho pekná spolužiačka Jindřiška (Kristýna Nováková) – však spolu vychádzajú celkom dobre. Najmä Michal by bol veľmi rád, keby si ho Jindřiška viac všímala. Ona však dáva prednosť samoľúbemu spolužiakovi Elienovi (Ondřej Brousek), ktorého rodičia sú dobre situovaní, pretože pracujú v diplomatických službách. V oboch rodinách sa striedajú rodinné návštevy, oslavujú sa Vianoce, svadba i nečakaný pohreb. Mládež zatiaľ pokukuje po lákadlách kapitalistického sveta a snaží sa žiť svoj vlastný, na rodičovských autoritách nezávislý život. V súkromí rodinných „pelíškov“ sa tak odohrávajú malé drámy názorov a vzťahov, ktorým nechýba humor, rozprávačská elegancia, dobre vypointované situácie a vynikajúci dialóg... (TV Markíza)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (1 911)

cheyene 

všetky recenzie používateľa

Nepochopitelným způsobem nadhodnocený film! Ano, herecké obsazení a výkony jsou skvělé, soundtrack je podmanivý, mnohé scény úsměvné, avšak poprvé mi příjemně zamrazilo v zádech při hymně (a to mi mrazí pokaždé, když ji slyším), což už byl takřka konec filmu. Sluneční hrob na závěr je neuvěřitelně silná písnička, takže dávám 3* za posledních několik minut - od vpádu Rusů. Očekával jsem možná více od snímku, který je nejlépe hodnocený v databázi (v rámci české tvorby). Troufám si tvrdit, že máme minimálně 5 filmů, které jsou lepší, působivější, atd. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Vrchol Hřebejkovy (ale i obecně porevoluční české kinematografické) snahy o vyrovnání se s vlastní problematickou národní minulostí (samozřejmě do doby, než vznikly Špačkovy Pouta, která se snaží k tématu přistupovat ale z úplně opačné strany). Už sám symbolický název, metaforicky odkazující k snaze vytěsnit existenciální úzkost a tlak normalizační reality útěkem do hájemství svých bytů, zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se od něj v rodinném soukromí, ve svém pelíšku... Achillovou patou a kontroverzním místem filmu je přílišná snaha bagatelizovat nemorální a ve své podstatě zločinné chování některých postav a navodit uměle nostalgický a smířlivý tón filmu, který by jinak pojmenováním bolestných míst národ nutně rozdělil na oběti a viníky. Ideový záměr tvůrcům bezezbytku vyšel, vznikl film krásný ve svém konejšivém ohlédnutí zpět a v optice nostalgického vzpomínání bylo špatné povětšinou zapomenuto a torzo hříchů odpuštěno. Leč jak pravým jménem pojmenovat charaktery těch několika kontroverzních postav - nebyl lampasák (a ve své omezenosti až okouzlující furiant) Šebek (excelující Miroslav Donutil) spíš vlastizrádce a jeden z hlavních strůjců? A ředitel školy Saša (životní role Jaroslava Duška) spíš bezcharakterní a bezpáteřní s režimem kolaborující sviňák? A nakonec třeba bodrý příslušník Veřejné bezpečnosti (Miroslav Kaman) ve skutečnosti sprostý vrah? Je jasné, že tvůrci zamýšleli svět obou ústředních rodin (Šebkovi x Krausovi) jakožto kontrapunkt, jejich symbolická dualita je prvoplánově zjevná, ale záměrně byla setřena bipolární ukotvenost této dvojice a v podstatě se nedá určit, kdo z nich je vlastně ona pozitivní část. Jistě, primárně Krausovi, rodina válečného veterána, masarykovce a účastníka nekomunistického odboje, jenže coby neurotický pedant Jiří Kodet ve své roli smazává onen pozitivní podtext. Všichni jsou tu vlastně ,,blázni" a jediný normální (a příběhově fixní bod je postava rebela, budoucího emigranta, tedy skutečné české elity - Eliena, jehož neukotvenost ve společnosti z něho dělá morálně nerelativizovaný charakter). Hřebejk divákovi představuje postavy záměrně v komických situacích (velmi přesně odpozorovaných), a tak se mnohá lidsky odpudivá vlastnost promění v úsměvnou (duševní ,,lampasáctví" majora Šebka...). Většina scén je ovšem mimořádně přesvědčivá a před divákem tak pozvolna krystalizuje cosi z typické české povahy. Očividné zaměření na detail, ona fragmentární dějová drobnokresba (proti níž stojí po formální stránce např. celkový záběr na prostranství před školou, k němuž se film cyklicky vrací) dává tušit, že uměleckým záměrem bylo toto symbolické zobrazení naší každodennosti povýšit na nadčasové dílo vypovídající o identitě národa, dostat se obrazně pod povrch věcí, vyslovit se k zásadnímu údobí našich dějin... Vyrovnat se s těžkým dědictvím doby se Hřebejkově snímku sice nepodařilo, vznikl ale výjimečný a silný film, jeden z nejlepších novodobé (svobodné) éry... A to není málo... ()

Reklama

Radyo 

všetky recenzie používateľa

Pelíšky jsem viděl až s odstupem času, a ve světle všech velenadšených názorů a superpochvalných kritik jsem byl mírně zklamán. Nicméně na druhý pokus už jsem zjistil, že tento film patří skutečně mezi absolutní českou špičku 90. let a na další pokusy už jsem ho zařadil i do mých oblíbených filmů. Spousta skutečně klasických hlášek (hlavně o "nerozbitných" skleničkách a plastových lžičkách) diváka spolehlivě pobaví i dnes. Herecké výkony osvědčených matadorů Donutila, Polívky, Kodeta, Stašové a dalších jsou opravdu skvostné a jejich mladí herečtí kolegové jim opravdu výborně sekundují. Na tento film se rád podívám v budoucnu ještě několikrát. EDIT 1/2014: Po posledním shlédnutí tlačím na pilu a zvyšuji na 5 hvězdiček. Je to česká špička! ()

darkrobyk 

všetky recenzie používateľa

Hořká komedie, ale zas taková legrace to nebyla. Starší ročníky mi několikrát povrdily, že místo smíchu jim z toho běhal mráz po zádech... Já se bavil do té doby, než mi i rodiče řekli, že rok 1968 se pro ně stal děsivou noční můrou a že tenhle film už vidět nechtějí... Tak přemýšlím, zda generace nezasažené socialismem pochopí správně z tohohle filmu dobu, která byla hnusná, temná a pro mnohé bezvýchodná. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Jest zajímavo dosledovati novou prequelovou trilogii Zahradnictví a celou tuto událost letošního roku završit reprízou oblíbených Pelíšků. A shledat, že Pelíšky zestárly. Zatímco v trilogii se pracuje s postavami ze široka, před našima očima stárnou, vyvíjejí se, prožívají dvě totality i osobní příběhy nejen milostného charakteru. A v Pelíšcích jen lákáme na zkratkovitou podívanou, jež byla sice důležitým dílkem mozaiky o naší minulosti, leč nikoli absolutním a definitivním pohledem na mytizované události osmašedesátého. Tedy co zůstalo? Ach ano, to charakterní sólo milovaného Kodeta. Ale příběh o domácím tyranovi je již naší kultuře velmi dobře znám a máme na paměti již Haasovu nebo Marvanovu kreaci. A samozřejmě nikdy nezapomene na zpracování Dreyera Pán domu aneb Tyranův pád, klenotu dánského filmu roku 1925. ()

Galéria (31)

Zaujímavosti (123)

  • Název Pelíšky byl původně pouze pracovní a nikomu, s výjimkou Jiřího Kodeta, se nelíbil. Štáb však lepší název nenašel, a tak zůstaly Pelíšky. (Anife)
  • Jiří Kodet (otec Kraus) se podělil o své osobní vzpomínky na den okupace, 21. srpen 1968: "Především musím říct, že jsem se snažil ve filmu co nejlépe přiblížit tehdejší atmosféru. Ten naprosto nečekaný šok, který nás 21. srpna čekal. I když to nejsem ve filmu pochopitelně já, dával jsem do té postavy hodně ze sebe. Cítil jsem vnitřní potřebu se s celou tou dobou, tím myslím, od roku 1948, nějak osobně vyrovnat. S Činoherním klubem jsme tehdy měli hostovat s představením Revizora v Moskvě, tak jsme se 20. srpna sešli a řešili, jestli pod vlivem posledních událostí pojedeme nebo ne. Dohodli jsme se, že pojedeme, ale pak jsme se tam nějak zdrželi a společensky se unavili. Když jsem přišel v noci domů, slyšel jsem v polospánku nějaký hukot, ale dost dobře jsem nevěděl, jestli se mi to zdá nebo ne. Ráno se dívám z okna a na refýži stojí nějaký člověk s vlajkou. Blesklo mi hlavou, jestli se zase nehraje nějaký fotbal, ale to jsem okamžitě zavrhl, protože bylo teprve devět hodin ráno. Tak jsem vyšel před dům, ptám se ho, co tady vyvádí s tím praporem a on mi říká: 'Vždyť jsme okupovaný Rusákama!' Okamžitě jsem se sebral a utíkal do divadla. Byla to naprosto přízračná cesta mezi tanky a zmámenými lidmi, připadal jsem si jako v nejhorším snu, ze kterého se musím každou chvíli probudit. V divadle už se zakládala odbojová buňka a hlavně Jirka Hrzán vymýšlel nejrůznější formy odboje. Mě z toho všeho ale natolik rozbolela hlava, že se všichni místo o odboj museli starat o ni." (NIRO)
  • Když si Uzlinka (Sylvie Koblížková) s Péťou (Marek Morvai-Javorský) pouští gramofonovou desku „Karel Gott – Trezor“ a tančí na ni, můžeme ve scéně slyšet střihy ve skladbě tak, jak byly finálně sestříhané záběry, deska tedy byla skutečně puštěna při natáčení. (Nick321)

Súvisiace novinky

Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků

Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků

12.01.2017

Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (viac)

PF 2017

PF 2017

31.12.2016

Zažili jsme i lepší roky než 2016. Nejen co do počtu ztráty lidí, kteří přinesli světu něco hezké a hodnotné, či do počtu překvapivých a znejisťujících politických událostí. On ten rok s šestkou na… (viac)

Kánon filmu 2011

Kánon filmu 2011

13.02.2012

V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (viac)

Reklama

Reklama