Snídaňový klub

„Raňajkový klub” pozostáva konkrétne (zatiaľ) z piatich členov. Prvý krát sa majú stretnúť 24. marca, to jest sobota, roku 1984, so začiatkom o siedmej hodine ráno, a to nikde inde, než práve na Shermerskej strednej škole, Shermer, Illions. 60 062. Dôvod ? Všetci totiž majú byť povinne › po škole ‹ až do štvrtej popoludní. Príčina ? Každý z pätorky zrejme niečo (veľmi) zaujímavé vyčudil, ba asi okrem »blázna« , ktorú dopĺňa ešte toto kvarteto: „génius, športovec, princezná a vyvrheľ” . Asistent riaditeľa školy Richard "Dick" Vernon im všetkým na margo zadal tiež i domácu úlohu: „napísať esej, najmenej s tisíckou slov, o tom, kto si myslia, že sú” ? Čas ? Do 16:00 ! Namiesto pôvodného zadania, sa začnú venovať predovšetkým sami sebe, spoznávať sa navzájom, čo vonkoncom nie je hneď také jednoduché, pretože nie sú povahovo na rovnakej vlnovej dĺžke, každého čosi vo vnútri poriadne škrie, tým pádom vznikajú medzi nimi rôzne konflikty, spojené s krikom, hádkami, či strkanicami. Minúty síce pomaly plynú, a to ani nehovoriac o hodinách, ktoré sa ináč i neuveriteľne vlečú, ak človek len čumí do blba, predznamenáva najmä to, že na tento víkend nielenže nikdy nezabudnú, ale otázne je taktiež aj to, ako sa vlastne budú ksichtiť v pondelok, ak sa trebárs, stretnú kdesi na chodbe vzdelávacieho inštitútu ? Prezradím iba jedno, že vydržte to s nimi až do záverečnej, pričom budete aj následne odmenení za to, čo ste sa to vlastne všetko o nich dozvedeli... ? / Rannejší John Hughes, je ešte o chlp lepší, ako s Ferrisom Buellerom o rok neskôr ! Emilio Estevez, ktorý inak otcovi Martinovi, ako by priam z oka vypadol, podáva autentický a civilný, herecký výkon, ale zase si na druhej strane vôbec nemyslím, že by dominoval celému plátnu, pretože v podstate každý z mladých hercov, má dostatok hereckého priestoru, najviac si ho asi užíva strhujúci Judd Nelson, ktorý svoju postavu "Johna Bendera" doslova žral, ale asi mal tak vďačne nastavený scenár, z ktorého si ukrojil najväčší kus. Prekvapila i › šedá myška › , Allison Reynolds, od ktorej sa to dalo asi čakať, to bol jej cieľ. Extra pohodový filmík, ktorý skôr pripomínal drámu, než komédiu, a tak by sa mohlo predsa jednať o akúsi dramédiu ? (19.11.2020)

Zprvu se zdá, že před sebou máme 5 jasně rozškatulkovaných středoškolských figurek, ale nic, natož dospívající mládež, není jednoznačné… jak lehkou rukou za dva dny napsaný scénář pozvolna a s citem odhaluje. V období, kdy se cítíte být někým, ale přesně nevíte kým, přijde každý chápavý film vhod. Tenhle je navíc vtipný a dojemný. Překážku nepředstavuje ani starší datum výroby. Hudbou, skvěle vybranými herci a hlavně nevídanou mírou porozumění jde o záležitost nadčasovou i srdcovou pro mnoho diváků (bohužel zatím především amerických). Třebaže do cílové divácké skupiny už nějaký ten měsíc nepatřím, rád jsem si Snídaňový klub „přisvojil“. Děkuji, Johne Hughesi. 90% Zajímavé komentáře: Flipper, Mr.Apache, InJo, wipeout (07.12.2010)

„VÁŽENÝ PANE VERNONE, CHÁPEME, ŽE JSME MUSELI ZŮSTAT ZA TREST V SOBOTU VE ŠKOLE.ALE JSTE BLÁZEN, ŽE JSTE CHTĚL, ABYCHOM PSALI PRÁCI O TOM, KDO JSME…“  Týnejdžerský psycho pro dospělý! Opravdu zajímavě rozvinutý pojednání o lidský osobnosti… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) V roce 2015 byl film digitálně remasterován a na oslavu 30. výročí znovu promítán ve 430 kinech. 2.)  V roce 2016 byl vybrán pro uchování v Národním filmovém registru Spojených států Kongresovou knihovnou jako „kulturně, historicky nebo esteticky významný“. 2.) Snímek získal uznání kritiků po celém světě. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (31.10.2023)

Tak tohle byl pro mě takovej menší šok. Komedie o středoškolácích od režiséra, kterej má na kontě Letadla, vlaky a automobily, navíc všeobecně dost vysoko hodnocená a ono to dopadlo prachbídně. Pětice šablonek (tady se opravdu nedá mluvit o postavách, to jsou prostě šablonky) musí za trest v sobotu do školy a napsat tam esej. Tyto šablonky spolu ze začátku nějak moc nekamaráděj, ale občas je příde trochu zjebat ředitel, což postupně utuží kolektiv a navíc začnou postupně zjišťovat, že maj společnou další věc. Všechny je serou rodiče. Potom se naši hrdinové rozhodnou, že si ve škole zahulej trávu a já se těšil, že teď to konečně nabere na obrátkách. Jenže tahle epizodka s trávou nějak neměla žádnej význam. V jednu chvíli jsou všichni vysmátý a najednou střih a už si zase stěžujou, co je všechno trápí a jaký jsou jejich rodiče svině. Sportovec má problém s tim, že jeho fotr chce, aby vždycky zvítězil, po šprtovi doma chtěj, aby měl dobrý známky a holku, která se chová jako prase, rodiče pro změnu ignorujou. Nakonec se to pomalu dostane k přiblblýmu happy endu (holka si padne kolem krku s týpkem, kterej jí předtim celej den nadával, jaká je to rozmazlená kráva - škoda slov) a mně se v tu chvíli ani nechtělo uvěřit, že jsem se opravdu díval na ten "kultovní" Breakfast club, o kterym tady čtu skoro samý superlativy. Největšim kladem Breakfast clubu je to, že některý scény byly úžasně zparodovaný ve filmu Bulšit. (17.06.2008)

Chápu, co chtěl John Hughes říct, a obzvlášť vzhledem k pointě nebudu filmu vytýkat, že hlavní hrdinové představují dobře známé (nejen) americké středoškolské škatulky... Ale kdybych se při sledování jejich dialogů a monologů tak moc nenudil, byl bych zkrátka přinejmenším o jednu hvězdičku spokojenější. (13.04.2020)