Borg/McEnroe

“KDYŽ PROTI TRIUMFU I PONÍŽENÍ JAK PROTI SVŮDCŮM SPOLČENÝM JSI KRYT“... /// Švédsko dalo světu Volvo, skupinu ABBA a Björna Borga… (no možná i něco jinýho, ale…). A Amerika?… prostě jen vyprodukovala dalšího šílence (vím vo čem píšu – byl to můj tenisovej vzor!). Nejdřív to vypadalo na dva životopisy, ale ten Johnův je hodně stručnej. (Nakonec – to severský tvůrčí obsazení mluví za všechno.) Kulisu tomu dělá Wimbledon 1980, kterýho tématem bylo čekání na rozbití stroje jménem Borg. Palečky mám držet Björnovi, což mi nevadí, protože mám tyhle kluky, co něco uměj rád. Navíc Shia je super a Gudnasson… to je jako by Borg hrál sám sebe. Srovnání s filmem Rivalové je na místě, ale… Ano, jedná se o nejlepší film s tenisovýho prostřed (když vono jich moc není). Jenže na rozdíl třeba od Pelého, si moc neužijeme dramatickýho sportu. Psychologie tu je, ale nezainteresovanýmu publiku to asi stačit nebude. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) U sportu nedávám najevo emoce. 2.) Miluju tenisty se záchvatem vzteku. 3.) Thx za titule „Num71“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.01.2018)

Film provází téměř výhradně kladné ohlasy, takže jsem chtě nechtě očekával nějaké ty lepší a psychologičtější Rivaly. Ve výsledku jsem trochu zklamán, ač bych rozhodně neřekl, že Borg/McEnroe je špatný film. S ohledem na můj zážitek to je film ale pouze lehce nadprůměrný. Herecky vše v pořádku, ta zmiňovaná psychologie tam je a její zjištění, že zdánlivě rozdílní soupeři jsou ve svém niterném základu vlastně stejní (tedy přesný opak Rivalů), je asi tím nejzajímavějším na celém filmu. Bohužel mě příliš nechytla ta dramaturgická konstrukce a ani její vyvrcholení (tedy samotný zápas). Narozdíl od ostatních mi technické zpracování přišlo trochu jalové. Měl jsem pocit, že střih víc zachraňoval samotný dojem, že se opravdu jedná o světový tenis (střih sem, střih tam, ať si divák nestačí uvědomit, že hra není na takové úrovni, na jaké by měla být), než že by primárně podporoval dynamiku vyprávění. I tak jde ale o film, který nijak neurazí a určitě patří k tomu lepšímu, co o tenise vzniklo. 6/10 (13.01.2018)

"Slib mi, že už nikdy neukážeš ani jedinou zatracenou emoci. Buď jako papiňák a nic nevypusť ven." A tak se z horkokrevného nerváka Borga stal skvěle namazaný stroj. A jak se z geniálního matematika Johna stal cholerik na kurtu? I o tom je tento snímek a mě to hodně bavilo. Jen s tím slavným finále Wimbledonu 1980 je to trochu slabší. Já sice hodně zapomínám, ale tento zápas jsem viděl v přímém přenosu a nikdy na něj nezapomenu. Prostě je těžké být napnutý, když vím, jak to dopadne. To však nic nemění na tom, že zápas to byl skvělý, posunul vývoj tenisu o pěkný kus dopředu a ve mně vzbudil touhu být nejlepším tenistou na světě. A dotáhl jsem to až na pozici světové Nuly, ale o tom asi nikdo film točit nebude. (02.09.2018)

Věřím, že mnohým fanynkám tenisu vlhnou u tohoto filmu kalhotky. Já tedy během sledování ani na pár sekund nezískal pocit, že bych sledoval něco výjimečného. Tvůrci zkrátka uchopili další z mnoha historicky významných a zajímavých sportovních momentů a převedli jej na filmové plátno. Nejvíce mi nesedlo právě zpracování. Flashbacky byly nesmírně rušivé a přicházely v nevhodné okamžiky a zbytečně rozmělňovali potenciální napětí. Mám takový pocit, že relativní úspěch tohoto filmu je postaven pouze na zajímavosti předlohy. Herecky velice slušně zvládnuté. Všichni tři ústřední pánové si splnili svoje. Za sebe (nejúžasnějšího uživatele této databáze i známého vesmíru) dávám 3 kousky. (02.10.2019)

Strašně se ve mě pere to, jak mě souboj v cíli strhl s sebou s tím, jak to ze mě hned za pár minut všechno vyprchalo a teď vlastně nevím, co mi film dal, krom půl hodiny hodně solidně napjaté atmošky. Je to nejlepší LaBeoufova role a je to možná nejlepší zpracování, jaké z toho mohlo vylézt, ale i tak to mnou trošku proplulo. Prostřední pasáž to všechno trošku sráží dolů, ale možná je to jen tím, že tohle neutáhne celovečerní stopáž. (27.01.2018)