Happy End

Z diváckého hlediska nesmírně náročná podívaná, hlavně proto, že Haneke se zřejmě rozhodl vyžívat se ve výpustkách, takže spoustě scénám schválně chybí kontext a je jim zpětně dodáván až o desítky minut později.Typické je, že třeba vidíte, jak někdo někomu píše email, ale nevíte kdo a nevíte komu. Nebo že někdo dostane na sídlišti přes hubu, ale nevidíte od koho a nevíte proč a následně to rozkrýváte v průběhu celého filmu. Že se nějaká postava pokusila o sebevraždu, zasnoubila se, nebo je mrtvá, se dozvíte vždy zprostředkovaně až z druhé ruky, dávno poté, co k té události došlo. Provázanost s filmem Láska tu je, ale v podstatě není důležitá a ani nemusíte ten film vidět. Každopádně ale tahle vypravěčsky komplikovaná skládanka, vyžadující mimořádnou diváckou pozornost, nepřináší z hlediska obsahu nic než náhled do osobních pohnutek a tragédií jedné bohaté buržoazní rodinky a nic víc, což je škoda. (04.07.2017)

Vyjma několika zajímavějších momentů (jako např. dialog Laurenta seniora s malou Eve, v němž zazní informace, že před 3 lety udusil svou nemocnou ženu polštářem, což je takové milé pojítko s Láskou) mi to bohužel přišlo veskrze nudné a strašně se mi to vleklo, a není to jen kvůli těm nesnesitelně dlouhým statickým záběrům a nesympatickým postavám (Pierra jsem vyloženě nesnášel za to, jak se choval), ale i proto, že mi bylo v podstatě lhostejné, do čeho se zde Haneke kriticky naváží a jak moc je u toho nesmiřitelný ke svým postavám - jeho pohled prostě nesdílím. Duo Jean-Louis Trintignant & Isabelle Huppert je samozřejmě herecky excelentní (ostatně kvůli Trintignantovu nedávnému úmrtí, které mě zarmoutilo, jsem dostal chuť to vidět), ale jinak mě to veskrze jen iritovalo (těmi záběry z mobilu) nebo nudilo. (05.07.2022)

Z letošní "Francie" na KVIFF jasný vítěz. Bavil mě režisérův způsob vyprávění přes obrazovky počítačů a mobilů (a odhalování, kdo je autorem videí a e-mailů) i netradiční řazení scén, které divákovi dají smysl třeba až na konci filmu. Nejvíc mě ale uchvátil výkon dvanáctileté Fantine Harduin, jejíž postava byla zaručeně nejzajímavější. (10.07.2017)

Nejenže ve mně nedokázal film v úvodu vyvolat zájem. Hanekemu se navíc díky těm ostentativně předržovaným záběrům povedlo ve mně vyvolat aktivní nezájem o osudy postav, jejich životy a jejich problémy. Prostředí, ve kterém se postavy pohybují, jejich velký počet a minimální šance se o nich něco dozvědět (Když se někdy v polovině filmu objeví teprve podruhé na scéně Toby Jones, uvědomil jsem si, že jsem na jeho postavu jednoduše zapomněl) a formální chlad dělá z Happy Endu silně nepřístupný film, který mi ale nepřinesl nic filmově nepříjemného, nýbrž jen výše zmíněný nezájem. Jediným pozitivem tak pro mě bylo posledních zhruba 20 minut, ve kterých se Haneke alespoň trochu začne soustředit na nějakou postavu a "vztah" mezi malou Eve a jejím dědou připomíná jakousi psychologii postav. Zbytek filmu je totiž spíš chladnou observací bez výraznějšího efektu. 4/10 (07.03.2018)

Chladný Haneke. Tentokrát neodrovnává emocionálně, ani filmovou optikou (zejména jeho statickou kamerou). Nečekejte Bílou stuhu, ani Amour. A určitě ne zdrcující počátky Sedmého kontinentu a Bennyho Videa. Haneke je tentokrát vztahový, konverzační, kritizující dnešní společnosti a pohledu na moderní žití. Chladné, bezmyšlenkové. [MFF Cinematik, 2017] (17.09.2017)