Happy End

Já filmy Michaela Hanekeho neznám tak dobře, Pianistku jsem jednou viděl tak nějak zběžně. Happy end je drama o rodině, která předstírá, že jim vzájemně na sobě záleží. Ve skutečnosti vidíme cynickou přetvářku, která je právě tak častá u těch nejbohatších. Je to příběh o tom, kterak se ve velkém domě dá ztratit vlastní tvář. Pravda je, že se jedná spíše o sérii příhod jednotlivých členů a film tak nefunguje jako ucelený příběh s jednou dějovou linkou. A ani osobní příběhy různých členů rodiny nejsou tak zcela uzavřeny, alespoň ne pro diváka. Většina zůstává otevřená a divák tak zakouší pouze pocit nakousnutí problému, jeho pojmenování, ale nikdo nic neřeší ani děj nikam nevede. Jde tedy nejspíš pouze o poukázání na tyto jevy v této konkrétní rodině a u těchto lidí obecně. Z hereckých výkonů mě nejvíc zaujala Fantine Harduin, která jediná zahrála velmi přesvědčivě, byť její vlastní příběh také byl jen vysvětlen co se pojmenování týče. Víc než jedna návštěva do tohoto domu cynismu a falše čekat nelze. Takže chápu, že leckterý divák může být zklamán. Být příběh propracovanější, jistě by si zasloužil i vyšší hodnocení. (17.01.2022)

Psychologický pohľad a analýza rodiny štyroch generačných postáv v aktuálnej modernej dobe. Rozdiel je v tom, že ťažší život v minulosti, kedy sa muselo oveľa tvrdšie a ťažšie pracovať pre prežitie ponúkal iný morálny kódex, akým sa prezentuje ľudstvo vo vyspelej Európe v tejto dobe. Tieto skutočnosti odmieta starý otec, zmätená a zatrpknutá vnučka oproti dejovo ústredným protagonistom tejto modernej doby. Slušne spracovaný námet s pôsobivou myšlienkou. Škoda, že zbytočne naťahované scény, ktoré sa strácali už v preukázaných pointách, nezmyselne narúšali chod a dramatickosť celého príbehu, až po samotný záverečný efekt. (12.12.2018)

Tento snímok okolo mňa len tak prefičal bez nejakého náznaku spomienky čo i len na jednu scénu, ktorú by si človek vryl do pamäti. Možno tá posledná z radu bizarných, inak ale Haneke neponúkol na sklonku svojej kariéry nejaký filmový skvost, ktorým by ohúril. Skôr je to taký šedý priemer, ktorý zapadne prachom. 50 % (17.07.2019)

No tak to teda jo. Hodně hustý film a děkuju ti Martine Canciku, že mě tvých pět hvězd podnítilo k zhlédnutí. Ze začátku jsem měl co dělat abych pochopil kdo je kdo, ale v závěru jsem se málem počůral a to z několika možných i nemožných důvodů..... to si řekneme až v létě :-) jinými slovy prostě super 9/10 (01.05.2021)

Ale jo, pořád je to Haneke. A i když tentokrát neřeže do živého a nešokuje, nejde do hloubky, jen klouže po povrchu, je to vlastně možná záměr jak ukázat povrchnost, citovou vyprahlost a prázdnotu lidského bytí v současné Evropě. Nejvíc tento dekadentní stav dopadá paradoxně na ty, kteří v sobě ještě kousky citů mají, tedy na mladší a nejstarší generaci. Líbila se mi rovněž volná návaznost na dřívější film Láska. (30.12.2018)

***1/2 (15.01.2021)

Veľmi dobrá rodinná dráma. Typicky európska. Pod pokojnou hladinou života rodiny Laurentovcov sa skrýva niekoľko tajomstiev a rán, ktoré tvorcovia predkladajú divákovi citlivo bez veľkých emocionálnych výlevov. Trinásťročná Eva prichádza o matku a starostlivosť o ňu preberá otec. Tu Eva odhaľuje problémy, ktoré trápia jednotlivých členov. Otec s manželkou síce vyzerajú v pohode, ale otec má napriek tomu známosť cez internet. Jej bratranec je alkoholik, ktorý nezvláda tlak svojej matky ako budúceho riaditeľa. Jej starý otec senilnie, túži zomrieť a niekoľkokrát sa o to neúspešne pokúsi. Všetky tieto veci na Evu dopadajú a skľučujú ju natoľko, že sa sama pokúsi o samovraždu. Možno aj preto rozumie starému otcovi a hoci záverečná scéna starého otca na vozíčku v mori končí happyendom, celkovo to tak asi nie je. Produkcia je dobrá, ale typicky európsky zvukovo chudobná. Herci veľmi dobre. 70% (19.10.2023)

Cynické, smutné, většinou bez emocí, sice s dobrými hereckými výkony a špetkou humoru, ale myslím, že by se svět bez tohoto filmu docela dobře obešel... (01.09.2021)

Poněkud únavně jalový moralistní konstrukt, "znepokojivý" snad jen svojí banálností, Kassovitzovým cigárkem Marlbora na písečné pláži či sebevýsměšností přímé aluze na mistrnou Amour, ježto ve své podstatě tklivější nežli pohled na stařičkého Jeana-Louise.  Huppert (na rozdíl od Hanekeho) spolehlivě v ničem nepolevující. Toť stejně útěšné jako Isabellin jaksi zázračně zakonzervovaný fyzický půvab. (20.08.2022)

snažit se něco pochopit v první hodině filmu je asi zbytečné, scény moc neplynou ani nic neplyne z nich. v druhé polovině to do sebe začne pomalu zapadat, ale pořád je to straaaaašně utahané. skutečně dobrých je cca poslednich 7 minut. (21.09.2019)

Viděli jste někdy větší sračku? Asi ano, ale tohle je i přesto dosti smradlavá filmová sračka. Ani zhulenec by nevydržel ty nekonečné nudné dialogy. (05.07.2020)