Freud

„Prišiel čas zaprieť všetkých otcov. Byť sám sebou.“ Kto bol Dr. Sigmund Freud? Kontroverzný psychoanalytik s množstvom voľného času? Alebo vizionár, nad ktorého v tej dobe odvážnymi až upálenia hodnými myšlienkami (Oidipov komplex, detská sexualita) dnes už nekrútime hlavou, ale berieme ich viac-menej ako axiómu? Odpoveď na otázky, ktoré kladie tento kvalitný čierno-biely film, je na každom z nás. (11.12.2005)

Takmer detektívne pátranie dr. Freuda po príčinach ochorení pacientov, vykazujúcich príznaky bez zjavnej súvislosti s telesnom, je podporené dramatickou hudbou, čiernobielo expresívnou linkou a tajomnými, postupne odkrývanými snovými sekvenciami. Odmietanie kolegov, neochota lekárskej obce pripustiť nové teórie a metódy liečby za pomoci hypnózy, analýzy sna a detstva môžu dať divákovi, okrem spomenutej dramatickosti aj zaujímavé poznatky o ranom období psychoanalýzy. Všeobecnejšie je trpké uvedomenie si neochoty meniť zabehané liečebné postupy psychických ochorení metódami, ktoré prinášajú parciálne výsledky, no nie sú exaktne overiteľné. (06.01.2006)

"Jste posedlý neurózami jiných, abyste zapomněl na své vlastní," vytýká Sigmundu Freudovi oportunisticky naladěný kolega a v jedné větě tak shrnuje můj názor na otce psychoanalýzy. Můj dosavadní názor, měl bych dodat. Hustonův film mě totiž přiměl ho zčásti přehodnotit. Nadále si myslím, že k stáru Dr. Freud podlehl sebeklamu, že jsou jeho teorie všespásné a s bohorovností fanatika štěkal na lidi přespříliš ultimativní soudy. Že tím možná víc traumat způsobil, než vyléčil. Ostatně, jeho žák C.G.Jung přes veškerou úctu ke svému mistrovi celou řadu jeho domněnek úspěšně vyvrátil. ;) Jenže Huston se chytře zabývá jen krátkým, podstatně ranějším úsekem psychiatrovy dráhy. Jen těmi okamžiky, kdy na základě konkrétních případů přímo detektivním způsobem hledá a nachází nové metody léčby - zatím ještě váhavě, metodou pokus-omyl. Film se soustředí podstatně víc na téma zrodu psychoanalýzy než na Freuda jako člověka. I Montgomery Clift ho ostatně hraje velmi decentně, neutrálně, bez patosu vyhřezlých emocí, který je životopisným filmům vlastní. Protože Freud kupodivu není životopis, ale nesmírně poutavý a srozumitelný "naučný" film a může posloužit i jako užitečný základ pro studium celé problematiky. 90% (15.08.2007)

Proniknutí do tmy, za dveře "zazděné" třinácté komnaty duše, začíná na pohovce Freudově. Zaklíněné prožitky, zkreslené vzpomínky, tajuplné sny, teď vznítily se v nitru, rozhořely se v hlavě. Posviťme si na ně. Hloubejte o nich - důsledně, dychtivě. S nejvyšší vážnou opatrností vstupte do nich, hlouběji, co nejhlouběji, pane doktore. Však ona hlubinná psychologie si své místo na výsluní brzy najde. Je třeba být zcela při vědomí, abychom vystihli, abychom se přiblížili, aby se nám dostala do podvědomí ta část příběhu znepokojujícího čirého nevědomí a dokázali s ní, dle zjištěných odhalení, dále pracovat. V krocích k poznání, k přidanému svitu utajených stránek nitra, přispívá atmosferická garance upravených rysů jemného a vyzrálého herectví M. Clifta, aneb když se z prince stane král. (13.01.2017)

Velice sugestivní film; především díky Goldsmithově temné hudbě a skvěle natočeným scénám snů a nevědomých fantazií v nichž jsou patrné náznaky filmového modernismu - celek nicméně zůstává v klasickém hollywoodském balení. Jako úvod do světa Sigmunda Freuda mi film posloužil výborně - pravděpodobně si sice mnohá fakta přizpůsobil a zatraktivnil, ale ve svém jádru působil věcně a seriózně. Škoda, že se snímek nedočkal pokračování vykreslujícího další roky Freudova života a vývoje jeho metody. (20.11.2014)