Na prahu války

Z novodobých Malickových filmov patrí A Hidden Life k najlepším - hneď po Strome života. Jednak má konečne nejaký príbeh a jednak využíva špecifický tvorcov rukopis, ktorý len potvrdzuje, že správna ucelená forma tomu svedčí omnoho viac ako snaha o impresionistický film plný pocitov a úvah. Aj napriek trojhodinovej dĺžke film nenudí. Pomaly plynie a namiesto hrozných a zlých scén ukazuje skrytú krásu či už v prenesených slovách alebo v dychberúcich obrazoch. Kameramani a skladatelia môžu byť Malickovy vďační. Dáva im priestor vytvoriť nádhernú kulisu, ktorá rezonuje. Podobne ako Tenká červená čiara vytvorila z prostredia samostatnú postavu, ktoré ovplyvňuje okolie, tak isto je tomu aj tu v prípade rakúskych Álp. Na konci zostal pekný pocit. Hoci je to celé bez zvratov a značne od dramatizované. Soundtrack povinnosťou. Howardová hudba a Widmerové zábery na vodopády a riečku zasiahnu podľa mňa každého. Hľadať to pekné v nepeknom je ťažké. Páči sa mi že aj napriek téme sa bude o filme hovoriť v špecifikách krásy. (30.01.2020)

„Ako to, že nerozoznajú zlo, hoci ho majú pred očami? Asi sme si už naň zvykli. Na zločin. Bez kúska hanby“. Franz toho veľa nehovorí. Nádherné lúky pod Alpami. Takmer idyla. Lenže kdesi v tých tmavých oblakoch a poryvoch vetra cítiť, že sa niečo temné blíži. Cítiť to vo chvíli, keď sa začínajú meniť bežní, malí ľudia. Franz stretáva susedov, s ktorými sa pravdepodobne predtým zdravil „Pochválen buď“. Treba sa obávať vždy, keď okolo prechádza poštár. „Si horší, si horší ako oni. Pretože oni sú nepriatelia, ale ty si zradca!“ Bláznivý pacifista. Podobáme sa tieňu, ktorý mizne? Pán je môj Pastier, nič mi nechýba. Ani jeden záber z koncentračného tábora, nepadne ani jeden výstrel, napriek tomu hrôza druhej svetovej vojny sa vám zapíše hlboko do duše. (25.05.2020)

[3,5*]     "Antikrist je chytrý. Využíva cnosť človeka, aby ho zviedol."     Krásne poetický film s charakteristickým rukopisom Terrencea Malicka. Táto filmová báseň oplýva nádhernými obrazmi horského prostredia rakúskych Álp a je podfarbená výbornou hudbou Jamesa Newtona Howarda. To poetické rozprávanie je trochu naťahované, miestami stráca náboj (ale po chvíli sa vždy zase dostaví elektrošok) a občas tie myšlienky vyznievajú až banálne. Dlhšie som mal problém zvyknúť si na tento osobitý filmársky štýl, naladiť sa na rovnakú frekvenciu, ale keď sa tak stalo, bol som filmom úplne zhypnotizovaný. Ďalšie moje výhrady sú výsostne subjektívneho razenia. Dve hlavné postavy mi totiž neboli zrovna sympatické: Fani (Valerie Pachner) svojim mužatkovským vzhľadom a Franz (August Diehl) svojim veľmi čudným postojom náboženského fanatika. Veď ako môže niekto povýšiť svoje presvedčenie (a to len vonkajšie, vnútorné si mohol nejakým hlúpym podpisom kľudne zachovať) nad svoju rodinu? Argument, že by svojim podpisom urazil boha mi pripadá dosť hlúpy. Ale to je len môj čisto subjektívny názor. Film veľmi umne kladie túto otázku (Čo je viac?) a je na každom divákovi, aby si ju zodpovedal sám za seba. (13.01.2022)

Malick směle kráčí směrem k Bellu Tarrovi v tříhodinové meditaci nad svědomím a skromností, nacistickým lágrům a malosti lidí navzdory. A Jörg Widmer za kamerou čím dál víc dohání svého mentora a duchovního otce Lubezkiho. Ani tady jeho kvalit zdaleka nedosahuje a má se pořád co učit, jeho volné létání světem s širokým sklem z filmu technickými nedostatky občas nepříjemně vytrhne, ale většinu času zvládá na výbornou, a z oprýskaného vězení i z nádherné alpské krajiny komponuje fascinující a vtahující obrazy, aniž by se zpronevěřil civilnímu tónu filmu. A mám fakt radost že Malick po svých třech posledních filmech opustil takřka bezcílné proudy myšlenek odnikud nikam a soustředil se zas na nějaké konkrétnější téma - a co víc, tak silné. 8/10 (04.11.2020)

Jak lépe podat hrůzy války a propagandu nacistického Německa, než-li skrze čistotu a poetiku Malickova vyprávění. Avšak na Terrence Malicka se člověk musí naladit, aby chápal a nenudil se. Protože Malick vypráví jinak. Obrazy a hesly. Vyprávění je na vedlejší koleji. A dosud mi to u jeho filmů dost vyhovovalo. Strom života, Nebeské dny či Nový svět to jsou nádherné filmy, ať už po vizuální stránce, tak i díky jejich myšlence. A Hidden life na tom není jinak. Předkládá nádherné obrazy alpských vesnic z každodenního života a postupně ukazuje nárůst vlivu nacistické propagandy. Zfanatizování lidí, udávání a nutnost bojovat za jinou věc zcela (ne)dobrovolně. Je to nádherné dílo, ve druhé polovině pak emocionálně zdrcující. Ale mám k tomu dvě výtky. Tou první je, že délka se bohužel neobejde bez hluchých míst. A tou druhou pak absence Emmanuela Lubezkiho, kdy jeho učenec není vůbec špatným. Přednáší krásné obrazy, ale někdy je to poněkud divné a věřím, že by byl Lubezki konzistnějším. Přesto je to krásný film, kdy pokud se dokážete navést na na Malickovu vlnu poetiky, nebudete litovat. 7/10. (01.02.2021)