Obyčajná tvár

Ponaučení a doják. Sladké jak pověstné hovno z nutrie a reálné asi tak jako demokratické volby v Severní Koreji. Ale zároveň je naprosto jasné, že Chbosky to takhle průhledné až pohádkové prostě chtěl.  A za vší tou příručkovou sladkostí o správném přístupu k dětem, kamarádům a k sobě samým se nenápadně dějí ty skutečné věci. Všimli jste si jak třeba během filmu zkrásní unavená máma Julie Roberts nebo stěru jak jinak než skvělého Mandy Patinkina vůči nabubřelému zbohatlíkovi, rodiči. - " Ve školské radě mám pořád dost dobrých přátel,, pane řediteli! - Já jich tam mám víc."   Sympatické i v tom, že jsme poučováni jen v hodnotách prostých, řekněme lidských  A takhle se poučovat klidně nechám.  Ovšem lidé otrávení dnešní společenskou ufňukanou rasově-genderovou  kontroverzí asi raději ruce pryč. (24.11.2022)

Narodil se s vadou obličeje, podstoupil nespočet operací, aby vypadal alespoň tak, jak vypadá. Nemůže za to, nezmění to. „Možná my můžeme změnit, jak se na něj díváme,“ reaguje ředitel školy a divák moc dobře ví, o čem tenhle kousek je a bude. Auggie je přesto fajn kluk, kterého dosud vzdělávala doma máma Julia Roberts (jako vždy usměvavá a spolehlivá). Nyní přichází poprvé do školního prostředí, děti jsou samozřejmě svině, takže nejprve sedí ve školní jídelně sám, postupem času ale obklopený spolužáky. Mezitím se seznamujeme s pohledem druhých osob, takže záhy pochopíme, jak Auggieho vzhled ovlivňuje jeho sestru a další. Američané tyhle cukrkandlové kousky rok co rok potřebují a nutno podotknout, že i umí, výsledek ale potěší kdekoho svou lehkostí, procítěností i humorem, který samozřejmě potřebuje absolutně optimistické vyznění na všech frontách. Na dřeň nikdy nejdeme, několik scén je zbytečných nebo zbytečně dlouhých, ale vesměs převládá spokojenost. A toho času jedenáctiletý Jacob Tremblay jen potvrzuje, že je slušný talent. (23.01.2019)

Ze Stephena Chboskyho se rýsuje poměrně solidní odborník na silné lidské příběhy. Byl jsem správně naladěnej na tenhle druh příběhu a přiznám se že jsem se nechal úmyslně dojmout. Malinko mě neseděla role Owena Wilsona, přišlo mě že mají s Julií prohozené role v rodině. Owen zde hraje hrozného podržtažku :) Tématicky podobný film Maska z roku 1985 mě sice zasáhl více, ale mě to vůbec nevadí. 75% (12.02.2018)

Perks Of Being Wallflower byla a je neskutečná pecka,která je nejsilnější ve své obyčejnosti,uvěřitelnosti a přirozenosti.Teď po pěti letech se Chobsky vrací a přináší prakticky to samé a opět boduje na plné čáře...Wonder je hodně silný film,který dokáže dojmout (a ne jednou),ale opět jeho největší síla je v tom,že po emoční stránce netlačí na pilu a nepomáhá si obyvklými berličkami.Dalo by se říct,že i tady se objevuje spousta klišé,ale Wonder s nimi pracuje tak,že se divák rád nechá převálcovat.Navíc podobně jako POBW je v jádru obyčejným,přirozenným a uvěřitelným filmem s velmi dobrými herci.Osobně se mi hodně líbilo,podobně jako spoustě dalším,že se film netočí pouze kolem Auggieho,což by byla ta nejjednodušší cesta,ale ukazuje i pohledy jiných postav,čímž je divákovi nejen přibližuje,ale i ukazuje,že ne všechno je vždy černobílé a dávat pouze na jeden pohled není v pořádku.Jak jsem v tomhle případě nečekal nic a ani jsem si dopředu nic moc nezjišťoval,přiznávám,že mě Wonder dostalo...úplně a totálně...90% (04.02.2018)

Tento film je taký balzam na dušu. Chová sa akoby v ňom neexistovala jediná záporná postava a ono tak v skutočnosti aj je, ale aj tak dokáže udržať pozornosť diváka. Určite to nie je najlepšia filmárska kvalita, má však v sebe silné hodnoty, poučenie, vyvoláva príjemné pocity a pochopiteľne aj emócie. Všetko je však v medziach. Osobne si myslím, že tento snímok by mali deťom púšťať v školách, lebo na príkladoch sa človek najlepšie formuje. Aj také silné herecké zastúpenie ako Julia Roberts a Owen Wilson odovzdali svoj talent v prospech celku a v spolupráci s detskými hercami vznikol hodnotný film. (27.04.2018)