Obyčajná tvár

Ponaučení a doják. Sladké jak pověstné hovno z nutrie a reálné asi tak jako demokratické volby v Severní Koreji. Ale zároveň je naprosto jasné, že Chbosky to takhle průhledné až pohádkové prostě chtěl.  A za vší tou příručkovou sladkostí o správném přístupu k dětem, kamarádům a k sobě samým se nenápadně dějí ty skutečné věci. Všimli jste si jak třeba během filmu zkrásní unavená máma Julie Roberts nebo stěru jak jinak než skvělého Mandy Patinkina vůči nabubřelému zbohatlíkovi, rodiči. - " Ve školské radě mám pořád dost dobrých přátel,, pane řediteli! - Já jich tam mám víc."   Sympatické i v tom, že jsme poučováni jen v hodnotách prostých, řekněme lidských  A takhle se poučovat klidně nechám.  Ovšem lidé otrávení dnešní společenskou ufňukanou rasově-genderovou  kontroverzí asi raději ruce pryč. (24.11.2022)

4* tohoto filmu jsem se bál, že jeho úspěch bude v přehnaně sentimentální atmosféře. V tom mě mile zklamal, ale je fakt, že s jeho tématem se nešlo vyhnout určitému klišé a vlhkému kapesníku. Naštěstí scénáristé to zvládli dobře a díky různým úhlům pohledů dokázali empativně proniknout do duší hlavních protagonistů a tím pochopit motivace, které nejsou na první pohled jasné. Výchovný aspekt filmu je cítit a není na škodu, ale podle mě děti - ti malí spratci, by se filmem nepoučili ;-) Ale kdo ví, zkuste jim to rodičové pustit. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (29.12.2020)

Poutavé rodinné drama, která není pouhým příběhem o chlapci se znetvořeným obličejem, ale celkově příběhem o tom, že každá mince má dvě strany a to, jak se někdo chová, má svůj důvod, který nemusí být vždy na první pohled viditelný. Herecky je film perfektní, dokáže dojmout a mini příběhy vedlejších postav mi přišly jako dokonalý nápad. (23.01.2019)

Jeden školský rok piataka Augusta Pullmana zachytený v citlivej réžii Stephena Chboskyho. Je to atypická dochádzka, pretože tento chlapec má deformovanú tvár, čo z neho už automaticky vytvára zdeformovanú príšeru. Spolužiaci sú zo začiatku nemilosrdní, odmietaví, šikanujúci, predovšetkým vrstovník Julian sa nezastaví pred ničím. August má taktiež milujúcu rodinku, inak by sa dávno už isto aj obesil na najbližší strom... ? ...Nespravil to preto, lebo doma miluje STAR WARS, George Lucas by mal normálne z tohto filmu veľkú radosť, inak, p. Lucas, pozrite si Wonder. A zase, keď je už v škole „medzi supmi” , tak je hlboko zažratý do fyziky. Ďalšia zaujímavosť, ktorá ma napadá, je taká, že úvodný deň vo vzdelávacom inštitúte je urobený z viacerých uhľov pohľadu_ Načrtnem mladého fagana Jacoba Tremblayho. Videl som ho v Room. Toto chalanisko bude dobrým hercom. Počas sledovania snímku som nevidel Jacoba, ale Auggieho !!! Maximálne sa stotožnenie so svojou postavou, aj vďaka majstrovskej práci maskérov, ktorí z neho vytvorili úplne iného človeka, než akým je on sám. Pred ním to dokázal napríklad Heath Ledger v Temnom Rytierovi, keď ešte teraz mám zimomriavky, akonáhle si na neho spomeniem. Rušivé elementy ? Všetky, okrem Jacoba. Júlia i Owen nie sú vyslovene zlí, či nudní, ale viac-menej, prekážajú, akoby boli k úžitku. Slzy mám v očiach vždy, keď pozorujem handicapovaného jedinca. Záverečná katarzia sa dostaví, a to je povestná čerešnička na torte, na ktorú som čakal od začiatku ! Veľmi dobrý film, na ktorom mi vadila asi najviac samotná koncepcia zvolenia štýlu nakrúcania. Trembley je 100 % obdivuhodný, strhujúci !!! (17.11.2018)

Pro silná rodinná dramata, která se občas umí shodit nenásilným humorem, mám velkou slabost. I když tlačí na pilu, i když mě okatě vodí na předem odhadnutelná dějová místa a i když přesně vím, kde ze mě tu slzu vydolují. Nástup do školy v podání Auggieho Pullmana takový není. Před každou příběhovou křižovatkou už už nakračuje na příslušná klišé, která odhadujeme desítky minut dopředu - a pokaždé včas uhne jinam. Nepřestával jsem žasnout, s jakou lehkostí si dokáže stokrát viděný příběh převázat takovým způsobem, že mě dokáže překvapit, jak kdyby se jednalo o revoluční nápad. Stephen Chbosky má (i vzhledem k Perks of Being a Wallflower) očividně odžito dost smutného, což je mi líto. Vypsat a vyrežírovat se z toho takhle báječnou formou je ale nejen pro něj dokonalou katarzí. (20.01.2019)