Rodinné sídlo

Filmová adaptace románu Edgara M. Forstera. Duchaplná, kultivovaná, zdrženlivá, tak typická pro tehdejší generaci Apoštolů. Zaujala mě moudrá vyváženost pohledu na sociální problematiku - ukazuje jak poněkud pokryteckou disciplinovanost lidí z vyšší společnosti, tak jistou naivitu a marnost snah povznést lidi v nouzi. Chápu nářky části publika týkající se krotkosti příběhu, ale ten styl je autentický. Postavy nejsou ničím „podivné“ či „zvláštní“, jak je zde část komentátorů vnímá. Je to dáno dobou, kdy kdejaký nový antiperspirant nebo popová písnička ještě nedokázaly uvést celé národy do slastného vytržení, a naopak k hodnotám jako rodina, majetek a sex se přistupovalo s náležitou rozvahou a vážností. (19.02.2011)

Jde vidět, že angličanka Emma Thompson je zde jako ryba ve vodě. Přirozená, krásná a její výkon mě fascinoval. Vypadá to, že se narodila do špatného století, ale film jí to vynahrazuje - je ve vidět, že filmy ze starší doby Anglie (např. zde, Rozum a cit..) jí opravdu svědčí. Když jsem viděla ukázky, plácala jsem se do čela, co v tomto filmu může dělat Helena Bonham Carter; ale ukázalo se, že role jí skutečně padla na míru a mile mě překvapila. Také se mi líbil pohled do různých společenských vstev tehdejší doby. Taky bych si přála žít na Howards Endu.. (21.11.2010)

Filmový príbeh nesie jasné znaky románovej novely, ktorú síce nepoznám, ale jej dej je relatívne ľahko predvídateľný. Dlhý predstavovací úvod ma vôbec nebavil, priam nudil, rovnako ako veľmi pokojné a ničím nerušivé historické zasadenie do začiatku 20. storočia a kým sa príbeh konečne k niečomu rozhúpal, načali sme druhú polovicu filmu. Poprepletané vzťahy postáv nabrali jasnejšie kontúry, nastúpila romanca, vykľulo sa tu pár mikroproblémov, ktoré ale smerovali opäť k pokojnému záveru. Dej nie je ktoviako silný a ako som už spomínal, veľakrát ma nudil, film sa ale môže oprieť o dobre vystavanú atmosféru onej doby a tiež o tradične kvalitné herecké výkony britských bardov (Hopkins, Redgraveová), ktorým príjemne sekundovala Emma Thomsonová. (31.08.2024)

Zprvu jsem byla překvapená takřka neviditelným propojením jednotlivých epizod, ale potom jsem si řekla, čert vem dovysvětlování všeho, pojďme se procházet zvonkovým polem, vnímat zvuky, vzduch, svobodu a lásku. Když jsem se dívala podruhé, takřka jsem odolávala pokušení dát tomu pět hvězd, ale to bylo jenom momentální rozvzdychanou náladou. S jasným rozumem zasloužené čtyři. 2018: A po deseti letech přidávám srdcem tu pátou. (A mělo to premiéru na den přesně na moje první narozeniny, ach.) (27.02.2008)

Skvělá atmosféra a výtečná výprava pro mě nedokáží zakrýt špatný scénář. Nejde ani tak o rozhovory nebo to, jak se lidé chovají, ale spíš o předvídatelný příběh, který mi připomíná poušť ze Šíleného Maxe 3 - Kde nic, tu nic. Tři vzájemně propletené rodiny, jejichž proplítání je až příliš na sílu si mě nezískaly naprosto ničím a osudovost v zisku toho domu mi taky nepřišla jako nějaká suprová pointa nakonec. A tak jedinou věcí, kterou hodně oceňuju, jsou herecké výkony hlavně těch z vyšší vyšší třídy. Pokud to uvidíte i v originále, všimněte si, jak mluví. Jak skoro nehýbou horním rtem, což je v Anglii znamením výtečné školy, již navštěvovali. Od jejich hraní se taky odvíjí to krásně absurdní škatulkování do kast, kdy ani v té jedné rodině si nejsou rovni, což dává najevo Anthony Hopkins každým pohybem i slovem. Moje milá, přijali jsme tě sice do rodiny, ale nepleť se do věcí, kterm nerozumíš. Dost mi to připomínalo pozdější Rozum a cit a to jak výpravou, tak typem herců a prostředí. Jen pravda, Rozum a cit jsou mnohem zábavnější. (29.12.2006)