MAESTRO (E04)

,,Saskia v barvě! Kdo to mami má!''  ---- :-) . Maestro byl zatím asi nejlepší díl. V jednom roce se člověk pořádně ani neohřeje a roky létají jak lístky z kalendáře. Trochu je to škoda, protože pozvolna zjišťuji, že tohohle seroše bych si dal klidně o pár dílů navíc. Jestli v prvním díle vypadal blbě mix dobových záznamů a hrané pasáže, pak tady se tvůrcům podařil majstrštyk. Nikde nic nedře, snad jen v místech kde se objevuje Lanďák, protože ač ho mám rád, tak mu Robert Mikluš podobný je jen hodně vzdáleně. Mnohem více se vydařila scénka s Kájou, kde stačila jen jeho silueta a jeho kýmsi skvěle napodobený hlas. Ta jízda s Goťákem byla boží. A nejen to. Srandy je tu opravdu spousta, ale i STB ukazuje co umí. Máme tu Chartu a zatýkání po bytech... Milovice plné ruSSáků byly také skvěle udělány. Jsem zvědav jak celý seroš skončí. Rokem  1989? Mám trochu tucha, že Pekárek skončí jako Král krysa. Nebude umět žít v novém prostředí svobody bez fízlování, bonzování a z toho mu plynoucích výhod. No uvidíme. Dávám za 5 plechovek ruSSáckého kaviáru. * * * * * (24.04.2023)

Časově jsme se trochu pohnuli, ale u Standy se toho moc nemění. Tedy alespoň v případě jeho prospěchářských a sobeckých kroků. A vyjma toho, že nám chlapec trochu přibral. Podruhé se oženil, potomstvo se rozrůstá. A pak mu do jeho vysněné Volhy nastoupí zbožňovaný Kája… Mezitím vzniká občanská iniciativa Charta 77, na kterou režim hned reagoval, Antichartu podepsali národní či zasloužilí umělci i řada lidí z ČST. Někteří o tom (prý) ani nevěděli, jiní připustili morální selhání. Hromadná veřejná tělocvičná vystoupení mají zelenou, stejně jako Standovy další košilaté vtipy o ženských či šmelení s barevnými televizemi. Jen tu vánoční Popelku v barvě si Standa neužije. Hokejový šampionát ve Vídni nakonec přeci jenom klapne. Jinak poměrně uspěchaná epizoda, škoda (celkově) některých málo prokreslených vedlejších postav, zejména těch ženských. Tomáš Jeřábek výborný. (07.06.2024)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

Tento díl rychle proběhl pár lety. Ale opět jsem se dobře bavil, i když ne vždy to k smíchu bylo. To “propašování Popelky” a Třísky vs barevná televize mě dostalo. Navíc po Lanďákovi, Waldovi, jsme tu dostali božského Káju a pomrkávání po faninkách, a taky Pepíčka Zímu. Ale poslední zmíněný se jen mihl. No, ať žije Vídeň 😉. (24.04.2023)

"Barevná Saskia, no řekni mámo, kdo tohle má?" Vynikající flashback, o který jsem nikterak nestála, nejen že se královsky bavím u každé části, především se bavím při pohledu na protažené, dotčené držky, které ve své neschopnosti přežívat ve svobodě a demokracii, tvrdí, že takto to nebylo a nostalgicky vzpomínají na svoji komunistickou, svazáckou, pionýrskou, jiskřičkovou verzi. P.S. : Jinak na barevnou Saskii koukáme rádi dosud, Kalendárium je fajn. (24.04.2023)