Volha

I přes poněkud pomalejší a krkolomnější začátek je Volba projekt, na který snad nejenom já budu dlouho vzpomínat. Fantastičtí herci, výtečná práce s postavami (kterých je skoro jak na kostele, ale kromě lidového a trošku jednoduššího vychcánka Pekárka se všechny celou dobu vyvíjejí) a na poměry ČT poměrně mimořádná výprava, to všechno jsou aspekty, s nimiž se může tahle dobovka chlubit. Nic nelze vytknout asi ani režii a kameře, takže mé jediné větší výtky jdou směrem ke scénáři, přičemž největším problémem zůstává snad až příliš uspěchaný konec a nějaké ty dějové zkratky, výsledkem je ale silně nadprůměrná a emocemi nabitá minisérie, na kterou se při další repríze velice rád podívám znovu. Celá recenze zde. 85 %. (27.06.2023)

"Solidního udavače abys pohledal." Ale tady zrovna jednoho máme. Standu Pekárka. On je sice úplně hloupej, ale není blbej. Takže když si může u estébáků vybrat mezi mlácením a udáváním, tak si hbitě zvolí třetí možnost - udávání s výhodami. No řekněte mi, kdo tohle má? Kdo má za vlády komárů dvě barevný televize od Rusů, souloží s každou slečnou soudružkou a ještě si vyrazí výlet do bordelu ... tedy vlastně na hokej do Vídně? No přece ten, kdo zakládá brigádu socialistický práce a aktivně shání papír do sběru. Standa. Není mi sympatickej, ale nesoudím ho, protože jsem před podobnou volbou nestál a nejsem si jistej tím, jak bych na jeho místě obstál. Jenže já jsem za socíku nekradl benzín, nešířil samizdat a Kryla jsem poslouchal jen pod peřinou, takže jsem od STB nikdy nedostal nabídku, kterou nešlo odmítnout. Za to jsem všude kolem sebe viděl ty, který tenhle seriál dost přesně ukázal. Takhle se tady prostě žilo. Jen bych si dovolil oponovat v tom, že ti největší zmrdi se "Sametem" o něco přišli. Jejich spisy byly totiž včas skartovány a tak jsou dneska seznamy spolupracovníků STB plný Standů, kteří neměli s budováním rozvinutýho socialismu zase tak moc společnýho. (14.10.2023)

Měla postava totálního primitiva Standy Pekárka nějaký reálný předobraz nebo to byla vše jen čirá fikce? A odpovídala ona extrémně vulgární mluva dotyčného tomu, jak se za "totáče" běžně mluvilo nebo to autoři tohoto seriálu v tomto ohledu "lehce" přepískli? "Odpovím Vám protiotázkou..." :D Ačkoli byly v seriálu momenty, z nichž mi šel téměř mráz po zádech (viz všechny ty estébácké praktiky v podání Jiřího Dvořáka a dalších estébáků), za mě to dost přebíjely všechny ty primitivní děje, kdy na  každé rohu buď někdo chlastal či "šoustal". A ve finále se mi hlavně nelíbilo, jak černobíle byla pojatá postava Standy. Vždyť to bylo totální "hovado", co se neumí chovat ani jako syn, ani jako otec. A o tom, jaký to byl "manžílek" snad, aby člověk radši pomlčel...  Nakonec to na mě celé působilo dojmem, jako by ten seriál ty udavačské praktiky za socialismu spíš omlouval tím, že  dotyční lidi byli vlastně úplně blbí a že to vše dělali z totální neznalosti či naivity. A tomu se mi tedy věřit úplně nechce. Pod tři hvězdičky ale jít nemohu, protože výbornou dobovou atmosféru ten seriál určitě měl. A nejen díky celé řadě super autíček. Z tohoto hlediska nemohu jinak, než slovy Standy Pekárka říct: "třesu, třesu..." Vždyť přeci "kdo tohle má..." :D (09.05.2023)

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa „voe“ Pekárek nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. (Zatím) se ukazuje jako neškodný mluvka, který za celý život přečetl akorát Klapzubovu jedenáctku, který občas stojí za nějakou tou šmelinou a který dámám nabízí nachcanou klouzačku. Právě nastoupil coby šofér do Československé televize a věří, že jednou bude vozit i toho Goťáka. Každopádně StB mu nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Režisér Jan Pachl nevytvořil nic dějově závratného, ale má to fajn atmosféru, velmi dobré herce i šikovně včleněné archivní záběry. Pochvala i pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Místy uskákané, jindy umělé, občas variující situace z minula. Škoda i některých málo prokreslených vedlejších postav, dámy jsou tu často za ty, které ochotně a kdekoliv roztáhnou nohy. Ale celkově dobré. Ještěže ty dvě barevné televize ukecanému prospěchářovi a křupanovi zůstaly… (18.06.2024)

Nevyrovnaný, tón tomu lítá od mrazivý / vtipný drobnokresby vykloubený doby až k lehčí cringe řachandě, ale k mýmu překvapení se drží jednoznačně na straně prvního. Pekárek je zdegenerovaný chemlonový Švejk, přesně to, co česká povaha udělala z druhdy pronikavý Haškovy satiry: karikaturu s pivečkem a to chce klid a nohy v teple svatozáří kolem bauchu. Žádné my a oni. Jen my cachtající se v blátě, výmluvách a morálních kompromisech, v nichž často nešlo o život, ale "jen" o klidnou existenci. Normalizace tu konečně není vyobrazená jako idylický ostrov rodinných pelíšků vs idiotský systém, ale jako vším a všemi prorůstající rakovina nudy, přetvářky a připrcávání, kterou spolutvoří státní aparát a lidi, kteří uzavírají různé formy tichých dohod - dokonce i když vzdorují. A nad tím vším se s pokojem Buddhy vznáší kurva, bavič a obratný existenční navigátor Standa, který má jednoduchý životní kompas: když to říká Goťák, tak to asi bude pravda. Rok 1989 není tlustá čára. A Pekárci dneska plní náměstí. Nenávidí cokoliv, co se odlišuje od jejich jednoduchý vize správnosti a nohou v teple. Píší svoje zamindrákovaný výlevy na ČSFD. Volha konečně nedělá z minulosti skanzen, ale napomáhá pochopit, v čem nás historie dokurvila a v čem jsme dokurvili my jí - a jak v tom vesele pokračujeme, protože je to v nás, ne v nich. Třicet let to trvalo, ale Pachlovi se to konečně povedlo. Má to všechno nějaký řešení? A mohu vám odpovědět protiotázkou? (03.05.2023)