Súmrak dňa

Osem nominácií na Oscara? Wow. Skvelý film s parádnou dobovou atmosférou (nielen kostýmy, či výprava a zvyky spoločenstva, ale tiež vojna čoraz intenzívnejšie zasahujúca do každodenného života) a najmä excelentnými výkonmi. Samozrejme prím hrajú božský Hopkins a skvelá Thompsonová (stretli sa už o rok skôr v inej dráme a to v Rodinnom sídle), ale výborní sú i ostatní (Grant, Reeve, Fox a najmä Peter Vaughan). Je to smutné, občas veselé, ale skôr s takou tou horkastou pachuťou na podnebí, než vyložene komediálne. Ako roky utekajú, mení sa svet okolo nich, ale samotné sídlo akoby zostávalo istým spôsobom zamrznuté v čase. A nakoniec zostanú tými najdôležitejšími vecami veci nedopovedané alebo len opatrne naznačené s dúfaním, že druhá strana si najpodstatnejšie domyslí. O to, aký „herecký“ tento film je, sa možno do istej miery postarala prítomnosť uznávaného dramatického režiséra Mikea Nicholsa (Absolvent, Hlava 22), ktorý sa postaral o produkciu. Trochu divne na mňa pôsobí razantný vekový rozdiel medzi Hopkinsom a Thompsonovou (viac ako dve desaťročia), ale jednak život píše rôzne príbehy, jednak Súmrak dňa nie je romantika a jednak čo je 22 rokov v porovnaní s 39 (viď. Sean Connery a Catherine Zeta-Jones v Pasci). Ishiguroova kniha vyšla aj v slovenčine. (29.07.2023)

Great unspoken romance. Jedny z největších podělů, jak ve filmech, tak v životě, jsou ty, kdy se dvě osoby milují a nemohou či nedokáží být spolu. Protože si ani nikdy neřekli, co pro sebe navzájem znamenají. Anthony Hopkins a Emma Thompson rozehrávají svůj excelentní part a veškeré city sobě navzájem projevují pouze pohledy, pouhou přítomností či obyčejnými rozhovory, za nimiž se skrývá nevyřčená pravda a skryté emoce. Snímek velmi rychle uběhl a jeho závěr jakoby říkal, že ty, se kterými nemůžeme být, avšak stále na ně myslíme, znamenají pro nás nejvíc a okamžiky s nimi pro nás byly ty nejkrásnější časy, budeme vždy milovat, ač naše city k nim zůstanou navždy nevysloveny. (12.04.2012)

Nenápadný film, od kterého jsem čekal možná menší nudu, ale za to slušné herecké výkony. Emma Thompson byla výborná, ale to co předváděl Anthony Hopkins, to prostě bylo ryzí herectví, nečekal jsem, že by dokázal někdo tak skvěle zahrát pravého britského komorníka s absolutní věrností a zodpovědností své službě, zároveň jedince dokonale skrývajícího své emoce; zkrátka precizní, přesné, elegantní, odtažité a přitom tak jímavé. Nebýt jistého Dr. Lectera, šlo by pravděpodobně o jeho vůbec nejlepší herecký výkon. Ale dost zbožňování mého oblíbence, když jsem se na začátku komentáře zmiňoval o nudě, tak o té v tomto filmu nemůže být řeč. Jistě, snímek disponuje hodně pomalým tempem vyprávění, ale nestačil jsem se ani na chvíli nudit, a když mi zrovna nebylo umožněno obdivovat herce, bavily mě historické okolnosti, které tu ale rozhodně nebyly jen do počtu, pomáhaly dotvářet dění kolem postav a v neposlední řadě osvětlovat jejich charaktery. A podařilo se mi zaznamenat i několik velmi dojímavých scén, u kterých jsem měl takříkajíc slzy na krajíčku. Tu po většinu času výbornou úroveň filmu narušuje jenom závěr, který se sice docela vydařil, ale šlo z něho vycedit mnohem více emocí, třeba jen tím, že by se vystřihl sice hezký, ale nijak zvlášť objevný symbolický dovětek a skončilo se už u scény v dešti, které by jistě stačila jen lehká úprava. Takhle to vidím na slabší plný počet, přidat na dramatičnosti v historických okolnostech, mírně sestříhat závěr a mohlo jít o dokonalé dílo. (02.07.2013)

Vôbec nie som nadšený z tohto filmu Jamesa Ivoryho z roku 1993, ako tu líčia podaktorí kolegovia, aj moji obľúbení. Nevravím, že je vyslovene súci na zatratenie, ale úprimne by som ho nechcel vidieť znovu, aj keď si v ňom zahral skúsený Tony Hopkins, ktorého rešpektujem viac za Slonieho muža, ako za Mlčanie Jahniat. Dejstvo je postavené v prvom rade na ňom a odohráva sa v dvoch časových úsekoch, t.j. pred druhou svetovou vojnou a po jej skončení, pár rokov. Robustné panstvo na DARLINGTON HALL a v ňom sa predstavuje „herecký koncert” dvoch pozoruhodných hercov, kde absentuje ich hocaký progres, čiže postavy sa nevyvíjajú, stoja na mieste, stagnujú, nie sú ničím extra zaujímavé. Bolo tu cítiť zvláštnu atmosféru, ktorá neveštila nič dobrého, pretože sa schyľovalo k brutálnemu konfliktu, ktorý sa postupne rozšíri do celého sveta. Pochválil by som predsa niektoré technické zložky filmu, napríklad - hudbu, kostýmy, či občas kameru, ale určite nepochválim neprehľadný strih, no najmä úplne sprostý záver filmu, ktorý ma jednoducho vyviedol z miery ! PS : Prvý krát som sa pozrel na budíky, keď sa blížili dve hodiny, a tak by som nepovedal, že by som sa nudil, nájde sa tu pár momentov, ktoré ma bavili, napríklad scény Hugha Granta a „muža z ocele” Christophera Reevea, ale zase pozorovať túto vec vo svojej celej podobe, nie je najlepší nápad. Riadiť sa podľa výborných recenzii a vysokých hodnotení, je z môjho pohľadu - obyčajný podraz na diváka, aspoň na mňa, ktorého to neoslovilo ! (17.06.2018)

Občas se nebojím označit nějaký film za UMĚNÍ. Popsat tak svěle charaktery lidí ve filmu jsem snad ještě neviděl. Hopkins ve své snad nelepší roli muže, který nepřestává ani na chvilku být uhlazeným majordomem, vždy ví, kde má své místo a ani na okamžik se neodváží rozmýšlet důsledky rozhodnutí svého pána. Lokaj, který nedává průchod svým citům, ani když umírá jeho otec. Stává se nezůčastněným svědkem příprav událostí, formujících budoucí vývoj Evropy. James Fox, lord s genealogií bůhví kam, má jasné představy o třídním uspořádání lidské společnosti. Věří myšlenkám nacismu a na svém zámku pořádá politická setkání čelných britských představitelů se zástupci Hitlerova režimu. Charaktery postav výrazně ovlivňují jejich osudy, Hopkins ignoruje milostné vzplanutí k nové komorné, i když ta mu jasně dává najevo svůj zájem, Fox i přes jisté výčitky vrací do Německa dvě židovské dívky. Lidé potlačující své svědomí a své city, to je soumrak dne. Svědectví o době, o lidech, o společnosti, která určuje každému jeho neměnnou pozici. Vynikající dílo. (08.12.2006)