Blikajúce svetlá

Jensen ve svých filmech dokáže brilantně skloubit dva unikátní faktory, které jen tak někdo skloubit nedokáže. Jednak tu máme ten nejbrutálnější černočerný humor, který si nebojí dělat prdel z postižených, pedofilie ani jakékoli formy násilí od kanibalismu po genocidu lesní zvěře. A potom cosi odporně člověčinského, co navzdory veškerému odporu vaší heterosexuality vezme ty vaše zaprděné suché ksichty a roztáhne je do širokého lidumilného úsměvu, až se z toho posadíte na prdel a se zahřátým srdcem přemítáte, kde udělali rodiče chybu. Tyto dva zdánlivě neslučitelné faktory se třískají, spojují a promíchávají a nakonec z nich máte kus delikatesního žvance, z kterého tečou sliny každému jezevci. Blikající světla každopádně považuji za nejlepší snímek jeho filmografie. (07.02.2013)

Tragikomedie. To, o co se naši furianti marně snaží celá léta, zvládnou Seveřani na první dobrou. Kromě jiného je to taky krásná ukázka toho, kterak efektivně rozpohybovat ekonomiku v oblasti pohostinství. S označením "chlapskej film" bych souhlasil, mně osobně pak z toho všeho vyplývá nové pořekadlo "točí jako Dán." (07.08.2017)

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“. (30.03.2021)

Pokud tohle byla komedie, tak pěkně černá, teda pokud vám připadají k smíchu rozstřílené veverky, krávy, lesní zvířátka a lidi. Jinak to byla ovšem parádní exkurze do dánsko-švédské kinematografie, s níž se běžně moc nesetkávám. Pohled na čtveřici zpočátku nesympatických ňoumů, kteří zvořou na co sáhnou, se poté, co nahlédneme do jejich neutěšeného dětství, postupně mění, a v závěru jsou z nich celkem milí chlapíci, od nichž bych si nechala uvařit i oběd. (26.01.2011)

Černá komedie, která působí místama velmi bizarně a úsměvně. Není to pro každého, ale troufnu si říct, že milovník severské kinematografie si přijde na své...hlavní postavy si člověk musí okamžitě zamilovat. Hlavně Madse Mikkelsena, který opět perlí:) pro mě film u kterého si odpočinu a zasměju se. Jak proběhlo na konci, "i když to bylo nejhorší jídlo jaké jsem kdy jedla, musím dát 4 hvězdy - jednu pro Stefana, jednu pro Petera, jednu pro Arna a jednu pro Torkilda. No a já přidávám tu pátou za sebe! (20.08.2013)