Prežila som Picassa

Filmový počin hranatý a ostrý jako většina Picassových obrazů. Soudržný především díky úchvatnému výkonu Hopkinse (v jeho podání je Picasso vskutku středobodem svého vlastního vesmíru, jenž neodvratně magnetisuje okolí, vtahuje a vysává je, přičemž ze svých blízkých činí až na výjimky pouhé existence, takořka bez vlastní osobnosti) a McElhone. Nesmírně intenzivní, elektrizující, živelný, a zároveň jistým způsobem neokázalý film. Nutno vidět a slyšet v původním znění. Velké překvapení a radost z velice netradičně pojatého životopisu, který nikdy nebude součástí mainstreamu (což je dobře). Velmi silné 4 hvězdičky. P.S. Picassa netřeba odsuzovat, byť měl ego rozlehlé jako Texas a psychické násilí mu v žádném případě nebylo cizí. Měšťácká morálka je jedna věc, sensitivita, vize a schopnost komunikace prostřednictvím uměleckého díla, druhá. (15.04.2010)

Ženy chcú mužov, ktorých nemôžu vlastniť a ktorí ich nebudú bezbreho milovať paradoxne práve preto, že po tom nesmierne túžia. Na bohémskom Picassovi videli iba tú charizmu a slávu, dokonca ani jeho peniaze si nemohli užívať plnými dúškami. Požierač všetkých naokolo dosiahol to, čo dosiahol práve tým, že ľudia okolo neho boli ochotní sa nechať požierať. Je to v rámci vesmíru nespravodlivé, ale tak to je. Určite nebude Pablo jediným príkladom v histórii, skôr jedným z mnohých. Rozhodnutie urobiť z Francois hlavnú postavu rozprávania považujem práve kvôli jej uhľu pohľadu ako najnezávislejšej ženy jeho života za veľmi šťastné. (29.09.2016)

Tento film som pozerala kvôli Antonymu Hopkinsovi. Samozrejme, bol skvelý, ale čo bolo na filme najlepšie bola Natascha McElhone. Jej postava sa z poddajnej mladej milenky stala silnou ženou a Natascha tento prerod výborne zahrala. Film mal síce pomalší spád, ale napriek tomu nenudil a dokázal ma osloviť. (05.07.2007)

"Malování je silnější než já. Dělá si se mnou co chce."                                                                                                       Pablo Picasso jako citový vyděrač a usurpátor s dvojí morálkou - jednou pro sebe, druhou pro okolí. Mám ráda kubismus nebo jak ho přezdívá má dcera - hranaté obrázky. Ale z kubistů mám nějrdaději ty české. Necitlivé sobce nemusím. Anthony předvedl dost věrně, jak to vypadá v praxi. (19.05.2014)

Filmový počin velmi plochý. Když to člověk srovná s Ivoryho Forsterovskými adaptacemi Howards end a Soumrak dne, jako by srovnával filmy dvou různých tvůrců. V prvním případě se jedná o propracované a mimořádně působivé dobové a psycholgické portréty určitého druhu lidí. Zde se nám však dostane jen jedné banální červené knihovny, a nebýt oním hrdinou, okolo kterého se tato story točí slavný malíř ztvárněný slavným hercem, nestálo by to vůbec za pozornost. Takto zůstává jen jakási trochu dojemná, trochu banální story o tom, jak jeden egoista byl zvyklý, že může ženy střídat jako ponožky, zatímco on je nedotknutelný. A vlastně i byl. Utrpěla jen jeho ješitnost, nikoliv city, kterých nebyl - k lidem - schopen. Jak povrchně plochý byl tento umělec, alespoň z toho úhlu pohledu, kterým byl tento příběh nahlížen, tak podobně ploše vyzníval i celý film. Podivné, od Ivoryho a jeho týmu bych to nečekal. (12.11.2011)