Threads
Réžia:
Mick JacksonScenár:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrajú:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (viac)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (403)
Britská odezva na americký snímek The Day After, která ale nenabízí moc nového, až na delší časový úsek děje filmu. Opět je snímek velmi realistický (i díky prokládání komentářem, což by se ale hodilo spíše k dokumentu, než k normálnímu filmu) a jeho ponurost je až hnusná. Tím nechci říct, že je snímek špatný, ale vzhledem k námětu mě nenapadají jiná slova než hnus, ohavnost a zkáza. Film vhodný pro depresi, ale aspoň vám řekne pravdu. Naservíroval bych ho každému militantnímu debilovi na světě. ()
Tenhle film je naprosto děsivý a z lehce zavádějícího názvu by jste jen těžko hádali, že jde o film apokaliptický. Na konci osmdesátek vrcholila tzv. studená válka, která začala vpodstatě hned po druhé světové válkou v Koree. Nástup proudových motorů umožnil vzniknout novým typům těžkých bombardérů, proti kterým nejmodernější bombardovací vrtulový letoun - vrchol leteckého inženýrství Boeing B-29 Superfotress zaostával několikanásobně ve všech paramatrech. Raketové inženýrství vyvíjelo jednu střelu za druhou a za chvíli již nosičem nemusel být ani letoun, ale třeba pomalu se plížící ponorka. Všude ve světě se testovaly různé typy atomových pum, které svojí silou mnohonásobně překonávaly ty z Hirošimy a Nagasaki. Naštěstí si obě mocnosti USA a SSSR moc dobře uvědomovaly, že i když to jeden zmáčkne dříve, druhý své střely stihne odpálit také. Bude to win-win což by v lepším případě mohlo znamenat přeměnit polovinu světa tak jak ho dnes známe na mrtvou zemi. Bohudík se Američanům podařilo tuto válku vyhrát. Ne silou, ale ekonomicky a uzbrojili ruského medvěda k smrti. Navíc devadesátky zdá se přály rozumu a Gorby naštěstí rozumný byl. Přesto to bylo po celý čas studené války napjaté a nejednou opravdu málem došlo k tomu, že by došlo k odpalu střel. Coby se mohlo stát už zkoušel předvést nejeden film. Ihned jsem si vzpomněl na americký Den poté (1983) a Černý déšť (1989). Britové přišli s tímto TV snímkem v podobě jakési reportáže. Zpracování působí dnes už mnohdy úsměvně, nicméně film naprosto reálně a na svoji dobu velmi drsně a bez příkras ukazuje co by se stalo v Sheffieldu během atomového výbuchu a jak by vypadal svět v následujících dnech a měsísích... Každý jistě velmi brzy pochopí, že lidstvo má v rukou síly, na jejichž ovládání je zatím moc hloupé. Síly, kterými je schopno se zcela zničit. Je zajímavé, že ani zde nejdou mocnosti přímo do sebe, ale vše se eskaluje přes konflikt v Íránu... Každopádně dnes už mají armády mnohem lepší zbraně. Proč atom? Zničený majetek, radiace, trosky, zničená infrastruktura... To vše invazní armádě brání k rychlému obsazení nepřártelské země a zabraňuje využití jejích zdrojů. Dnes už jsou zbraně, které vyhladí jen vše živé, bež žáru a atomového spadu... Šílené... Samozřejmě dávám za 5 a docela by mne zajímalo jak to působilo na Brity v kinech tehdá, kdy hrozba byla opravdu reálná... * * * * * ()
Syrový, mrazivý a totálně depresivní "dokument" o tom jak by to vypadalo, kdyby vypukla nukleární válka. Točeno je to odtažitě. Hodně se používá shrnutí textem, který vidíme na obrazovce a poté následuje nějaká výmluvná scéna. Bezútěšná atmosféra upadající civilizace je zachycena opravdu věrohodně a nám nezbývá, nic než doufat, že představitelé současných i všech budoucích supervelmocí si tenhle film preventivně pustí a vyvarují se jakýchkoliv nukleárních konfliktů. ()
Threads nejsou epická hrdinská postapokalyptická story, to jen pro pořádek a na začátek. Kombinují příbehy obyčejných lidí s dokumentem o válečném konfliku, připravenosti Británie na útok i následným vývojem po něm. Menší rozpočet je znát: Nejsou zde k vidění žádné epické široké či masové záběry, naopak detaily na pár lidí či jen na obličej. Dění v okolním světě i ve zbylých částech Británie je většinou pouze vypsáno, jsou použity fotky či šikovně nastřižené záběry odjinud. Ale to není na škodu. Někoho odradí od dokoukání, mě od absolutního hodnocení, emoční nezaujetí filmu s převahou čistě informativního pohledu. Ovšem k vidění doporučuju všem. ()
22. 8. 2010: Kéž by se to v historii lidstva zařídilo tak, aby takhle lidé nikdy nemuseli křičet. Ale oni už začali. --- 9. 6. 2020: Nevím, jestli mám teď nějaké citlivé období, nebo co, každopádně jsem si musela během sledování dávat dlouhé pauzy, aby se uklidnilo prudké panické bušení srdce, které ve mně Vlákna vyvolávala. ()
Galéria (13)
Fotka © British Broadcasting Corporation (BBC)
Zaujímavosti (23)
- Během natáčení se filmaři dostali do sporu s místní policí, když při filmování nukleární exploze odpálili velkou dýmovnici. Lidé, kteří nebyli upozorněni na fakt, že se natáčí film, tak začali panikařit v domnění, že došlo ke skutečnému výbuchu. (Othello)
- Vlákna vznikla v koprodukci BBC, Nine Network a Western-World Television, Inc. Poprvé byl film odvysílán na BBC Two 23. září 1984 ve 21:30 a dosáhl nejvyšší sledovanosti na kanálu (6,9 milionu) v daném týdnu. Na BBC One byl opakován 1. srpna 1985 v rámci týdne pořadů ke čtyřicátému výročí atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki. Vlákna se na britských obrazovkách znovu objevila až v říjnu 2003 na digitálním kanálu BBC Four. V září 2004 byl uveden také v dokumentárním pořadu UKTV a v dubnu 2005 byl zopakován. (classic)
- Konkurz byl inzerován v deníku „The Star“ a konal se v tanečním sále sheffieldské radnice, kam se dostavilo 1 100 uchazečů. Statisté byli vybíráni podle výšky a věku a všichni měli vypadat „mizerně“ a nosit otrhané oblečení; většina z nich byli příznivci CND (Kampaň za jaderné odzbrojení). (classic)
Reklama