Démoni

Scenár Dario Argento réžia Lamberto Bava. Je to šialené !!!! Talianska verzia Braindeadu, Evil Dead dvojky či Planéty terror ktorá vznikla skoršie ako všetky tieto filmy. Je to splatter ako sa patrí Dario Argento tam navymýšľať ohromne veľa vtipných nechutných situácií až mám taký pocit že sa Peter Jackson nechal trocha inšpirovať. Režírovať takúto "chujovinu" musela byť priam sranda. Od dvoch giallistov prekvapenie. Osemdesiate roky v tom najzábavnejšom duchu.... elektro bicie, metál, neustáli krik mladých slečien, poletujúce končatiny, všade prítomná krv, totálne nerealistické chovanie postáv a tak ďalej. Celí príbeh sa odohráva vnútri kina čo som ešte nikde inde nevidel . Zaujímavé je sledovať ako sa udalosti ktoré hlavné postavy vidia vo filme začínajú diať v ich prostredí. Začiatok sa možno vlečie v pomalšom tempe ako by sa patrilo , ale dokonca nestratí a nepoľaví nič. Scénka ako helikoptéra rozsekne dvoch zombiekov je perfektná. Za vrchol filmu považujem moment keď hlavný hrdina na motorke rozseká všetkých nemŕtvych samurajským mečom za jazdy..... to je epické. 4,5* dal by som aj plný počet no slabý začiatok a niekde nedotiahnutý strih ma nepustia. (05.12.2013)

Brutální splatterpunkový snímek, který sice může odradit méně otrlého diváka množstvím silně nechutných scén, ale zato stojí na skvělém nápadu. Tvůrci umístli děj do kina, kde se promítá horror. Tento základní syžet je dále invenčně rozvíjen téměř surrealistickou formou, kdy se děj na plátně prolíná s dějem v hledišti kina. Vše je hojně kořeněno funkčním využitím heavy metalové muziky ve scénách líčících hromadnou paniku a zoufalý boj o přežití. Zvláště v tomto ohledu byli Démoni průkopnickou událostí (něco podobného se do té doby prakticky nedělalo). Za tímto účelem byly použity skladby kapel, patřících k tehdejší metalové špičce: např. Accept, Saxon, Mötley Crüe nebo Pretty Maids. Šlehačkou na dortu je pak působivá originální hudba Claudia Simmonetiho. Tvůrci, kterými byli tři výrazné postavy italského horroru (režiséři Lamberto Bava, Dario Argento a Michele Soavi) velmi dobře pracují s klaustrofobními prvky, a často využívají comicsovou a punkovou estetiku. Umělecký přesah tohoto horroru je zřejmý - neschopnost hrdinů opustit kino může odkazovat např. až k Buňuelovu Andělu zkázy. Snímek je neprávem polozapomenutou, i když kultovní a mladším publikem dnes znovu objevovanou záležitostí. V 80. letech patřil u nás ke zlatým hřebům nejedné videopárty: Když chtěl hostitel předvést divákům něco šokujícího, obvykle neomylně sáhl po Evil Dead či právě po Démonech. (11.04.2005)

Tak konečně jsem viděl pravý film ve 3D současní tvůrci by se měli inspirovat. Aneb jak skutečně vtáhnout diváka do děje. Jedna velká krvavá akce až do konce. Díky šílené vhs verzi (ale díky za ní) a jednohlasným komentářem (dnes už to působí dost archaicky) nemůžu dát plný počet, prostě jsem si to nevychutnal pořádně. Přesto krásná hororová klasika. Ps- skvělá hudba. (14.05.2012)

Já vím, že spousta lidí to italským hororům odpouští, ale pro mne je prostě absence (v rámci možností a žánru) rozumného scénáře zásadním nedostatkem, přes který nejsem schopný se přenést. A tak potom v místech, kdy bych se měl královsky bavit, jenom nevěřícně koukám a vysmívám se chování hlavních postav, které viděly logiku jenom z veliké dálky, nebo možná vůbec ne. Začátek, kdy se realita střídala s ukázkami dění na plátně, ve mně vyvolal naději na kvalitní dění následující, to se bohužel nepotvrdilo a já byl svědkem jenom tupého pobíhání po kině a otřesně přehrávajících herců. Ale gore bylo lahůdkové. 50% (03.06.2008)

Určitě jeden z nejvýraznějších hororů 80. let. Originální svým příběhem, akcí, gore i velkolepým finále s bonusovou tečkou. Démon je v každém z nás, tak se ujistěte, že se kino, kam večer půjdete s kamarády, nejmenuje Metropol a že na pravé tváři nemáte krvavý šrám... 1,8 miliónů dolarů(rozpočet) (31.01.2009)