Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

""Kontrola!..." určite nie najlepší Jakubiskov film, ale ako spomienka na divoké porevolučné roky funguje výborne. Roky ľudskej blbosti, naivity i očakávania lepších zajtrajškov. Nával toľkej slobody po "89" roku zrazu mnohých ľudí vystrašil a bohužiaľ ten pocit istoty sa nadobro vytratil. Jakubiskov rukopis je v mnohých scénach ihneď identifikovateľný - hudba, tanec, jemná erotika, ale najväčšie plus vidím v zachytení tej doby. Nenatočilo sa veľmi veľa filmov, ktoré by ponúkli taký malý prierez porevolučnej doby. Nájdeme tu všetko- kšefty s drevenými kamerami, pokusy s podnikaním všetkého druhu, hlad po sexe, nákupy v rakúskych obchodoch, superkšefty s ruskými vojakmi i boj o lepšie postavenie Slovákov v Československu. Lepšie je byť bohatý a zdravý, to je fakt. Tú druhú časť sloganu nikomu neprajem, to je kombinácia na zaplakanie. 60%. (16.09.2012)

Já mám Jakubiskovy filmy rád. Jsou to takové blázniviny, jakoby mu v mládí dali mozek do mixéru, a on se s tím na plátně vyrovnává. Je to sice docela chaos, ale nějak mi to nakonec vždycky zapadne do sebe a dá smysl. Tohohle filmu jsem se obával, jelikož kdysi na premiéře mne docela dost nebavil. Jenže ono to dozrálo jako víno. Dobrodružství dvou žen v průběhu sametové revoluce a těsně po ní. Oběma se lepí smůla na paty, to proto, že jsou prostě blbé. Nic víc, nic míň. Porevoluční kvas svobody, podnikání a touhy zbohatnout, nechtěné těhotenství, návrat emigantů do vlasti, podvodníci, Vietnamci a šarlatáni, prostě ideální půda pro Jakubiskovu "Lidskou komedii". Dnes je ten film překvapivým svědectvím tehdejších časů v docela drsné nahotě. Styl vyprávění mi vyhovuje, včetně celkové filozofie "všechno co učiníš, bude ti vráceno". 80% (20.02.2015)

Hlboko podceňovaný snímok Juraja Jakubiska je okrem iného úžasným vizionárskym počinom, keď tvorca vedel dopredu odhadnúť správanie sa postkomunistickej spoločnosti. Tvorca mapuje počiatky novodobej demokracie s noblesou a smutným vtipom, jeho poetika je v príkrom rozpore s divokými časmi 90-tych rokov. (15.08.2021)

Dve prvé dámy Havlová a Jakubisková sa vrhajú do mierne pochybného podnikania, trochu štetkovského, trochu veksláckeho a to v bizarnom Jakubiskovom podaní. Ako básnická hyperbola divokých časov 90-tych rokov môže byť, ale ako seriózny film ťažko. Prvá polovica má aj zaujímavé myšlienky a svetlé momenty a nielen kvôli vyzlečenej pani prezidentovej. V druhej časti a hlavne poslednej tretine sa príbeh zauzľuje až do absurdity a nemá pre mňa skoro žiadnu výpovednú hodnotu. -- KONTROLÁÁÁ. (03.05.2013)

Další vynikající Jakubiskovo dílo. Režisér dokázal natočit film, který má nadčasový přesah a přitom se nezbavuje své tradiční poetičnosti. A možná proto budí takové emoce, vášně a rozporuplné hodnocení. Lidé zkrátka nechtějí vidět a vědět, jací vlastně jsou. Ve filmu záměrně nedominuje žádný kladný hrdina, protože lidé jsou právě takoví, jaké je ukazuje Jakubisko. Ikdyž se mohou hlavní hrdinky jevit jako pozitivní, chovají se v krizové situaci právě tak, jako většina populace. Snaží se v porevolučním chaosu, kdy všechno přestane najednou platit, přežít a to často i za použití nepřijatelných prostředků. Ano, taková je většina naší populace. Vývoj dal Jakobiskovi za pravdu. Proto tady máme úspěšné estébáky, ničeho se neštítící politiky, upadající morálku, stále sobečtější populaci, tuneláře, velké i malé zlodějě, rozkvět obchodu s narkotiky, dotěrný všude přítomný sex, Kalouskovu loterijní a automatovou mafii, vzrůstající kriminalitu. Právě proto, že spousta lidí je ochotna se do těchto kšeftů zapojit a mlčící většina jim v tom není schopna zabránit. Prohnilá odporná vládnoucí verbež tento marasmus všemožně podporuje a bezkoncepčně řeší operativně jen vyvstalé problémy. A nakonec tomu dá korunu šéf všech zločinců – vyhlásí abolici a z vyvrhelů jsou opět slušní občané. Naši předkové a my prožíváme v posledních 100 letech jedno horší období než druhé. Emigrace je řešením, které pomáhalo v minulosti i nyní. Jakubiskovo dílo, kde se mísí realita s podobenstvím a nadsázkou, mě velice potěšilo. Autor zústává často nepochopen. To je ale osud většiny vizionářských filmů. (05.05.2013)