Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

Pred pozeraním filmu ma zaujímalo, ako sa jakubisková poetika a výrazná filmová reč vyrovná s rannou kapitalistickou atmosférou našej metropoly a spoločnosti a nakoľko mi bude pripadať jeho snaha o výpoveď o tejto prapodivnej dobe "trápna" po dvadsiatich rokoch. Takže v prvom prípade som nebol v žiadnom prípade zhrozený, ako mnohí, ale bohužiaľ pre režiséra toto spojenie nemá takmer žiaden komerčný potenciál. No a ten druhý prípad, čiže zostarnutie filmu, som cítil podstatne menej, ako v mnohých českých prípadoch typu Nahota na prodej atď. Samozrejme nesmiem opomenúť ani našu Fontánu číslo dva, ktorá je omnoho trápnejšia. Také trochu undergroundovejšie a nevyjasnenejšie slovenské Thelma a Louisa. Prečo nie. "Teraz je tá správna doba na emigráciu." "Keď je nešťastný američan, nemá kam emigrovať...." Síce tendenčné, ale predsa len v niektorých prípadoch trefné. No a herečky ma vôbec neiritovali. (04.05.2013)

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý uzavírá volnou trilogii „osudu a šťastia“ (ještě s filmy Vtáčkovia, siroty a blázni a Sedím na konári a je mi dobre). Jakubisko tu již v roce 1992 velmi dobře a aktuálně vystihl problémy, které postihly nově vznikající demokratickou společnost v Československu. Přelom, kdy se mění hodnoty, staré a neměnné struktury se rozpadly a nové se dávají do pohybu, není bezbolestný. V době, kdy už svoboda není tou nejvzácnější hodnotou, ale běžným zbožím, tápou hlavní postavy Ester, Nona a Robert v divokém a dravém svobodném kapitalistickém světě. Michalovič a Zuska výstižně charakterizují podle Bachtina („Groteskní obraz zachycuje určitý jev ve stavu proměny, ještě nedovršené metamorfózy, v stadiu smrti i zrození, růstu i zanikání.“) v tomto filmu Jakubiskův styl, který přizpůsobil danému tématu, jako groteskní realismus. „Hlavní zvláštností groteskního realismu je snižování, tj. převádění všeho vysokého, duchovního, ideálního, abstraktního, do materiálně tělesné roviny…“ (Bachtin) Magický svět tu pak promlouvá postavou jeptišky Margity. V závěru filmu se setkáme se vznikajícím českým i slovenským nacionalismem a právě následné euforické rozdělení Československa zřejmě ubralo filmu na slávě. V roce 2002 měl film obnovenou premiéru v kinech v nově sestříhané director’s cut verzi, zřejmě se záměrem posílit příběh a snížit přesycenost dobovými symboly a oslabit tak zdání autenticity nebo dokumentárnosti a zpřístupnit tak film dnešním divákům. (30.01.2008)

Souhlasím pouze s názvem, jinak film je děsná nuda a děsně natočený. Nicméně doporučuje Mirka Spáčilová : https://www.idnes.cz/premium/sluzby/juraj-jakubisko-lepsi-je-byt-bohaty-a-zdravy-nez-chudy-a-nemocny-film-komedie-perinbaba-dagmar-havlo.A191114_123549_premium-sluzby_bhar (20.11.2019)

Na tomhle titulu je dobře vidět, že odstranění cenzury a pravidel, které limitovaly filmařům možnosti jejich tvorby v totalitním Československu, ještě automaticky neznamená zlepšení kvality nových děl. Jakubiskův předchozí kousek Sedím na konári funguje podstatně líp a celistvěji. To, co jsem napsal na začátku, je ostatně stará známá pravda. Když císař Josef II. v rakouském mocnářství poprvé uvolnil cenzuru, radostně očekával explozi intelektuálních špičkových děl, místo toho sledoval, jak se odněkud vynořila spousta braku, primitivních pamfletů a laciné dobové erotiky. Jakubisko 90. let obecně nedosahuje úrovně předchozích dekád a tenhle film je dokladem, že jeho pozdější úlet Post Coitum není jenom dočasným pomatením smyslů. Režisér se pokusil zachytit zmatečnou dobu počátku 90. let, kdy se společnost musela vyrovnávat s pádem starých jistot a léčkami získaných svobod. Je tam kdeco a vlastně i leccos navíc, jenže splácané do podivného zmatečného tvaru s prazvláštními duševními pochody svých hrdinek. Někdy to vypadá, je scénárista a režisér v jedné osobě byl na speedu. Jakubisko se zjevně vyrovnává s explozí slovenského nacionalismu a s obecnou deziluzí tehdejších intelektuálů nad marasmem politického a společenského života. Jenže co proboha čekali...? Dagmar Veškrnová je ve své roli dost nejistá a celkově mám pocit, že tímhle filmem začalo Jakubiskovo tápání, kterého se už nikdy nezbavil. Když už sledovat dvě ženy, které se rozhodly vzbouřit situaci a jít vlastní cestou navzdory zákonu a společenským konvencím, doporučuju Thelmu a Luisu. Celkový dojem: 40 %. (14.05.2013)

Já mám Jakubiskovy filmy rád. Jsou to takové blázniviny, jakoby mu v mládí dali mozek do mixéru, a on se s tím na plátně vyrovnává. Je to sice docela chaos, ale nějak mi to nakonec vždycky zapadne do sebe a dá smysl. Tohohle filmu jsem se obával, jelikož kdysi na premiéře mne docela dost nebavil. Jenže ono to dozrálo jako víno. Dobrodružství dvou žen v průběhu sametové revoluce a těsně po ní. Oběma se lepí smůla na paty, to proto, že jsou prostě blbé. Nic víc, nic míň. Porevoluční kvas svobody, podnikání a touhy zbohatnout, nechtěné těhotenství, návrat emigantů do vlasti, podvodníci, Vietnamci a šarlatáni, prostě ideální půda pro Jakubiskovu "Lidskou komedii". Dnes je ten film překvapivým svědectvím tehdejších časů v docela drsné nahotě. Styl vyprávění mi vyhovuje, včetně celkové filozofie "všechno co učiníš, bude ti vráceno". 80% (20.02.2015)