Toman

Ambiciózní projekt o muži, který po druhé světové válce kšeftoval úplně s každým a pomohl ke komunistickému převratu, se bohužel až příliš snaží být věrný realitě na úkor zábavy. Dvě a půl hodiny jsou skutečně moc, zvlášť, když se v nich většinu času nedějí moc zajímavé věci a ještě se pro jistotou opakují. Vynikající závěrečná čtvrtina ukazuje, že to mohl být nejen příběh nepříliš známého, ale důležitého člověka, ale i skutečně dobrý, zábavný a strhující film. (05.10.2018)

Zdeněk Z. Toman je osobností poválečných dějin v Československu, o kterém například zmínka na školních hodinách dějepisu obecně nezazní. Osobně mi až do vzniku tohoto filmu o tomto člověku nebylo nic známo. Přesto pouhý výsek z jeho pestrého života vystačil na dvou a půl hodinový výpravný historický film, na kterém krásné zůstává jenom to zpracování a možná ještě tak retro atmosféra starých hotelů. Nicméně politické zákulisí prvních čtyř poválečných let, činů a zločinů (nejen) šéfa rozvědky, než došlo k onomu (ne)slavnému únorovému převratu, rozehrává mezi Tomanem a jeho spolupracovníky silné pohnuté drama, které mně na začátku chytilo a ani navzdory mnoha zdánlivě nudným politickým dialogům nepustilo. Vzhledem k závěrečnému vyvrcholení s osudovým útěkem, které bylo proti zákonu hned v několika směrech a povedlo se jistě i díky štěstí a náhodě, by bylo možné Tomana označit za vynikající napínavý thriller, kdyby nebyl natočen podle skutečných událostí. Ještě jedna paradoxní pointa přichází v doslovném komentáři, zejména zjištění, jak takový negativní (dobrá, tedy kontroverzní) muž mohl i kladně přispět k vývoji společenské situaci zcela v jiných koutech Země (Izrael), odkud se mu dostalo na dálku přestížní pocty. . . . Ondřej Trojan nepatří k režisérům, kteří točí jeden film za druhým jako na běžícím páse, ale náměty z národní minulosti, které si vybral (zatím) pro tři výrazné české filmy tohoto století, dotáhl pokaždé (a v rámci odlišného žánrového ladění) do vynikající podoby. Odcházel jsem tehdy z kina docela zdrcen z toho, co vše se v naší bývalé krajině dělo, ale současně obohatěn z filmu jako takového a nadchnut i hereckými výkony (z nichž mě zejména Jiří Macháček v hlavní roli velice příjemně překvapil). (90%) [Kino CineMax, Košice] (31.10.2018)

Roztříštěné a bez života. Postavy chodí z kanceláře do kanceláře, zdraví se „Čest práci“ a o ději samotném se jenom baví, spousta informací je navíc dořečena tak jakoby mimochodem. Film se tak zúžil jen na sled epizod ze tří let antihrdinova života, které na sebe nenavazují. O neživotném hadrovém panákovi Jiřím Macháčkovi ani nemluvím. Není na něm znát nic: emoce, motivace, životnost... O nějakém vývoji postavy nemůže být ani řeč, a to neplatí jen pro něj, ale pro všechny. Pokud se Sedláčkovu Českému století vyčítalo, že jde jen o „mluvící hlavy“, tady jde o mluvící hlavy po dvě a půl hodiny. To už se mnohem víc povedla Tomanova manželka Kateřina Winterová se snahou o "malého komunistu" nebo Roman Luknár jako Jan Masaryk - pro mě asi nejzajímavější postava celého filmu. Naopak hvězdné obsazení do každé role přináší i nečekaný faily. Bedřich Reicin aka Marek Taclík - pořád jsem měl dojem, že si Taclík dělá prdel a hraje to jako parodii, ale nejspíš ne... Stejně tak bylo zbytečný do rolí Tomanovy sestry a švagra dát Pauhofovou a Plesla, když se mihnou dvběma scénami a konec. Podobně jako senátor Kubera coby Beneš - je to zajímavej pokus, ale aby na něj dvakrát na pár vteřin zajela kamera a to bylo celý... Film je technicky parádní, rozpočet je na výsledku vidět, je to vymazlený do každýho detailu, navíc hrozně zajímavý téma (než se o filmu začalo mluvit, nikdy jsem o Zdeňku Tomanovi jako spousta dalších neslyšel, přitom příběh má za sebou ohromnej), sympatické je i to, že nad nikým nevynáší morální soudy, ale nechává to na divákovi, jenže... jenže to ve filmu vypadá spíš jako v muzeu než v minulosti. Trojan zjevně hodlá zaútočit na velké množství Českých lvů. Bezpochyby se mu to podaří, ovšem stejně jako loni u Masaryka tomu nebude na základě kvality Tomana, ale mizivé kvality konkurence, která je letos fakt bídná. (27.09.2018)

Jako hraný dokument může Toman velice dobře sloužit při školních projekcích. Při výuce dějepisu může být skvělým východiskem pro vysvětlení dobových kontextů, událostí atd... Díky Trojanově profesionálně odvedené práci, vsunutým dobovým záběrům, přemíře textových titulků a úzkostlivému lpění na faktické přesnosti (včetně zohlednění vzhledů jednotlivých postav) se podařilo myslím poměrně dobře zachytit atmosféru a události přelomových let 1945-48, ale také celkem nenásilně ukázat pravou tvář komunistické strany (tj. bandy moci- a majetkuchtivých kriminálníků, která je ve skutečnosti Marxovým idejím na kolektivizované hony vzdálena...). Ale pořád je to jen lepší hraný dokument, který selhává v klasickém vyprávění, utápí diváka v množství epizod, které nijak nerozvíjí, a rezignuje na jakékoli budování napětí, čímž činí z Tomana umělecky poněkud nesmělý film. Volba Macháčka pro hlavní roli je vlastně příznačná a podtrhuje kvalitativní úroveň filmu: Vedle toho množství skutečně dobrých herců jako jsou Dulava, Finger, Plesl atd., kteří se svých rolí ujali velmi dobře, je Macháček v hlavní roli (!) křiklavým důsledkem nemohoucnosti: Vnímáme, co v dané situaci recituje, ale nic moc to s námi nedělá a pořád víme, že se koukáme na Macháčka... (21.11.2019)

Zajímavá postava, zajímavé reálie, ale celé je to jaksi chladné, skoro chvílemi víc dokument než drama. Jiří Macháček se někde vyjádřil, že občas moc nevěděl, co hrát, že své postavě zcela neporozuměl, neuměl se do ní vcítit - a bylo to poznat. Chyběl mi psychologický ponor, který by i umožnil sdílet sympatie, anebo odpor. Nedovídal jsem se nic o Tomanově skutečném vztahu ke komunistické ideologii ani o jeho vnitřním pocit židovství. V podstatě jsem se na film díval jako na ubíhající krajinu z okna autobusu, bylo mi dost jedno, jak to skončí. (05.05.2019)