Vtáčkovia, siroty a blázni

Slovenské Sedmikrásky, u nichž se stejně jako u Chytilové mísí rozpustilost, imaginativní hra a podobenství s vyumělkovaností, artificiálním aranžérstvím a manýrismem. Vtáčkovia, siroty a blázni, obávám se, nejsou uměním, ale nechtěně autotematickým manuálem, jak umění vytvářet - od projekce, přes inženýring, až po montáž a výstavbu. Jistě, on i super-auteur Fellini musel ze Sladkého života a z 8 ½ pragmaticky vytěsnit kauzalitu s linearitou, aby mu z toho vypadlo umění, protože udržet spontaneitu v dlouhometrážních narativních hraných filmech není dost dobře možné jen tak samo od sebe. Tomu musí i ti největší Olympani, kteří večer obcují s múzami a přes den to kroutí na celuloid, dopomoci. Jen je záhodno vyvarovati se toho, aby byl tímto - výše řečeným - nebohý divák zprudka unášen. (21.06.2009)

Pri tomto filme som si uvedomil, že Jakubisko bol možno viac ako Fellinim ovplyvnený Godardom a francúzskou novou vlnou. Vtáčkovia sú jeho najlepším filmom. Surreálnosť s akou je film spravený umožňuje neustále opakované pozerania a hľadanie stále nových a nových významov, či už na úrovni dobovo-politického kontextu alebo v rámci Jakubiskovho autorského rukopisu. Film artikuluje nielen generačný pocit vydedencov, ktorí sa nechceli podieľať na kolaborácii s režimom budujúcim lepšie zajtrajšky, ale aj osobnú autorskú tézu o vrtkavom šťastí a potrebe bláznovstva, ktorá sa tiahne celým jeho dielom. Pocit zdravého hedónizmu je dokonale umocňovaný manieristickými výrazovými prostriedkami. Nájazdy širokouhlým objektívom podporujúce sladké závrate, melancholická hudba a anarchistický strih riadený diktátom bláznivých hier podporujú rozpoloženie hlavného hrdinu. "Prečo len smútok je to krásne, čo pretrváva?" Posledná scéna na Starom moste v Bratislave v spojení s Liškovou hudbou je pre mňa jeden z vrcholov slovenskej kinematografie.................. Pri pozeraní tohto filmu ma neustále prepadá myšlienka, aké filmy by dnes Jakubisko točil, keby nikdy nestretol Deanu? (27.05.2012)

"...beznádej v nádeji a nádej v beznádeji, šťastie v nešťastí a nešťastie v šťastí, pravda v klamstve, klamstvo v pravde, život po smrti, smrť po živote, istota v bezmocnosti, bezmocnosť v istote, prázdnota medzi nami, my sami v prázdnote..." ...film racionálne neuchopiteľný, pestrý, hravý, krutý... od môjho úvodného skeptického a pohŕdavého prehlásenia "len kopíruje Felliniho a jeho cirkusový svet", cez jemné pousmiatie, totálne angažovanie až po záver keď som pozeral s otvorenými ústami...Vtáčkovia sú maximálnou umeleckou samovraždou (v roku ´69 natočiť niečo podobné si zasluhuje RESPECT!) a alegóriou na množstvo tém a otázok bez odpovedí, odpovedí bez otázok... V podstate nemám rád Jakubiskove filmy (niektoré naozaj považujem za trapas), ale už len pre tento film ho budem vnímať ako človeka, ktorý VIE...alebo vedel?... (03.03.2009)

Jakubisko ma velmi zvlastni cit pro videni sveta a jeho filmy jsou po rezijni strance napadite a oku lahodici. Ne vzdy jeho um smicha s dobrym scenarem nebo proste neumi sladit pribeh s vybornou vizualni strankou. Vtacikovia, siroty a blazni jsou toho dukazem, alespon v mych ocich. Vyborna Liskova hudba, ten chlap byl proste genius. (16.09.2017)

Při prvních davaceti minutách jsem byl docela u vytržení. Jakubiska mám velice rád a ty jeho surrealistické výjevy mi zatím nikdy nedělaly problém a jak by řekl klasik „V poho jsem to pobíral“, jenže u Ptáčků jsem měl na začátku velkou potíž. Naprosto jsem netušil co se to tam odehrává, kdo je kdo, co je co, nebo dokonce o čem to je. Už jsem měl sto chutí film vypnout, jenže najednou jsem zjistil, že se do děje trošku dostávám, že se do postav vžívám i s jejich fantaskními momenty a hlavně že mně to docela dost baví. A v tu chvíli jsem s radostí pocítil, že jsem opět pronikl do Jakubiskova světa, obklopilo mě kouzlo poválečného slovenského pohraničí a nechal se unášet neomezeným vizuálním obžerstvím a smyslovým týráním. Ústřední trojice je fámozní, od překrásné Vašáryové (ten uličnický krátký sestřih zrzavých vlasů vymyslel sám PánBůhJ) po oba dva „neznámé“ snílkovské sympaťáky. Film velmi hodně asociuje Sedím na konáry, který je podle mého výrazně lepší, jen si mohu postesknout, že právě tam nehrála místo Hrubešové (nic proti jejímu výkonu, ale Vašáryová to není) právě neodolatelná Magda…Film obsahuje vše, co by dle mého měl obsahovat dobrý Jakubiskův film, přesto vzhledem k nepovedenému úvodu a občas až přehnané surreálnosti se nemohu přiklonit k maximálnímu hodnocení. (25.06.2008)