Molly a jej hra

Film, ktorý sa tvári príliš vážne na to, že obsahuje jednu krátku dramatickú scénu (nakladačka od mafiána) a príliš chytro na to, že v dialógoch potrebuje 20 zacyklených sekúnd na vyjadrenie toho, čo sa dá (bez straty pointy) povedať v sekundách piatich. Ak teda nechcem stavať na povrchnej efektnosti, ale chcem rozprávať uveriteľný príbeh s dostatočným sociálnym vhľadom a myšlienkovou reflexiou morálnej stránky jeho postáv. Čo sa mu tiež nie úplne darí. Vlk z Wall Street bez satirického nadhľadu, vtipu, energie a ľudskej stránky postáv. Ale s toľkými sexy kostýmami a výstrihmi, že nuda pri ňom rozhodne nehrozí. (05.02.2018)

Úvodní promluva k divákovi u závodu v boulích nadchne a připraví ho na něco skutečně lahůdkově důmyslného. Následují dvě hodiny brutální polívky, které tu prolne základní definice pokeru, tu sterilní dialogy mezi hlavní postavou a jejím fiktivním advokátem nebo fotrem. Očekával jsem, už jen podle té synopse, že ta žena vybudovala pomalu kasíno, prala špinavé prachy pro mafii nebo zastřelila deset lidí. No a ona jen pronajala pokoj v hotelu, pozvala do něj zazobané gamblery a jednou dostala do huby od mafiána. To má být jako všechno? Ten film mohl být nadprůměrný pouze pokud by se natočil podle knihy, ve které by byla autorka upřímná a zmínila všechno, včetně jmen těch "selebrit" a historek, případně informací z podsvětí, které rozhodně měla. Ona ale takovou knihu nenapsala a celý tento film je díky tomu plný zbytečností, které slouží pouze k propagaci pevného charakteru Molly Bloom, která ze sebe bez veškeré prdele udělala heroickou a nezištně čestnou šéfku karbaníků, která by si klidně šla i sednout do vězení, jen aby neprozradila veřejnosti, že Tobey Maguire má malý péro a vynahrazuje si to u pokeru v zaplivaném baru Johnnyho Deppa, ve kterém tohoto Hráče X poprvé potkala. Ne, pusinko, tenhle příběh o tvé nesmírné čestnosti nezní věrohodně ani v podání Jessicy, kterou sis osobně vydupala. 60 % (29.05.2018)

Další velká role Jessicy Chastain, jež zase potvrzuje, že jde v současnosti snad o nejopomíjenější herečku, pokud hovoříme o velkých cenách. Velmi dlouhý příběh vyprávěný ve třech časových rovinách, takže je potřeba vyšetřit si dostatek času a pozornosti, protože tohle není film pro unaveného, opilého nebo sjetého diváka, přestože ve filmu se to alkoholem a drogami jen hemží. Jsem moc rád, že jsem Mollyinu hru viděl, jedním dechem dodávám, že Miss Sloane nepřekonala. (23.12.2019)

Aaron Sorkin je talentovaný scénárista. Z jeho rukou vzešli kvalitní filmy jako Pár správných chlapů či Sociální síť a také například Moneyball či Steve Jobs. A nyní si napsal další scénář a rozhodl se ho i zrežírovat (pravděpodobně jelikož Steve Jobs nedopadl tak vesele jak měl a měl navíc!). Opět jde o biografii a po zakladateli Facebooku či Appleu se tentokrát Sorkin podíval na zoubek pokerové podnikatelce Molly Bloomové, napsal scénář dle její biografické knížky a do hlavní role dosadil Jessicu Chastain. Sorkinův režíjní debut naštěstí stojí za to. Film trvá 140 minut a naštěstí nenudí (víceméně) ani vteřinu. Sorkin totiž od začátku nabalí sympatickou hlavní hrdinku, kterou divák rád poslouchá a celý film obalil výbornými ping-pongovými dialogy kdy je opravdu těžké vybírat scény kdy Molly vypráví svůj příběh nebo ty kdy Molly s někým komunikuje. Hodně slávy na tom nesou i herci. Jessica Chastain je úžasná, Idris Elba si jednou scénou ukradne celý film pro sebe, Kevin Costner na to pořád má a i Michael Cera svou rolí zazáří. Ten Michael Cera! Vada na kráse je ta, že to sice nenudí ale v několika pasážích drhne více než v těch ostatních. Není to případ jako u Vlka z Wall Street který trvá 180 minut a v podstatě je pořád v pohybu. A scény kdy se hraje poker si pravděpodobně více užije člověk v pokeru zapálený. I přes to výborná práce na papíře, za kamerou i za ní a Jessica Chastain si ten Zlatý glóbus zaslouží. A nominaci na Oscara bych se nedivil! (06.01.2018)

90%. Dosud "jen" geniální scenárista se konečně postavil i za kameru. O to překvapivější je, že jeho debut není žádným střízlivým opatrným dílkem, ale dechberoucím sebevědomým opusem, který se formálně i stylisticky může rovnat dílům nejlepších režisérů současnosti. Co ale nepřekvapuje, je fakt, že Sorkin si se scénářem ke své režijní prvotině pohrál tak důsledně, že v něm prakticky nelze najít sebemenší narativní trhlinu. Od počáteční scény, která skvěle plní jakousi vstupní úlohu do vyprávění, až po závěrečné titulky, kdy se duševně hroutíte, je Molly's Game filmem nabitým překvapivými zvraty, ale přitom narativní stabilitou; silnými emocemi, ale přitom bez výraznějšího sentimentu; zábavnými "sorkinovskými" dialogy, ale přitom bez zbytečné vaty; cílevědomými tvůrčími postupy, ale přitom i jistou dávkou skromnosti, především ve scénách, které by snadno mohly sklouznout k patosu. Molly's Game je film zdánlivě povrchní, explicitně oslavující materialismus v ryzí podobě, přitom však ve své závěrečné katarzi nabízí všechno - zamyšlení, poučení, emocionální zážitek, přičemž i v průběhu celého snímku poskytuje kvalitní filmařinu (závěrečná paralela Mollyina monologu se scénou zvedající se Molly po pádu na lyžích je naprosto geniální), bezchybné herecké výkony (Idris Elba nezklamal, Jessica Chastain znovu a tentokrát ještě intenzivněji dokázala, že patří do absolutní herecké špičky a že jí role sebevědomých žen náramně svědčí), fascinující a uvěřitelný příběh. Jsou zábavné filmy bez hloubky, hluboké filmy bez zábavy... a nakonec filmy jako Molly's Game - zábavné, hluboké, silné, pestré. Společně s La La Landem největší zážitek roku 2017. (18.01.2018)