Réžia:
Jim JarmuschScenár:
Jim JarmuschKamera:
Robby MüllerHudba:
Neil YoungHrajú:
Johnny Depp, Gary Farmer, Lance Henriksen, Michael Wincott, Mili Avital, Crispin Glover, Gabriel Byrne, John Hurt, Alfred Molina, Eugene Byrd, Robert Mitchum (viac)Obsahy(2)
Mladý účtovník William Blake práve prišiel o rodičov a rozhodol sa hľadať si nové miesto na Divokom západe, tam kde sa končia aj železničné koľajnice. Po príchode do mestečka však zisťuje, že má mesačné meškanie a majiteľ oceliarní si už za neho dávno našiel náhradu. Zdá sa, že William Blake nie je správnym mužom na správnom mieste. Ako by toho nebolo dosť, neznalý miestnych pomerov. dostane sa do konfliktu a v sebaobrane zabije muža. Následne musí s ťažkým zranením utekať do divočiny. Jeho útek sa mení na tajomnú duchovnú cestu, počas ktorej sa z nesmelého mladíka stáva vydedenec a vrah. Na tejto ceste stretne Indiána, ktorý ho považuje za anglického básnika a výtvarníka rovnakého mena. Stáva sa Mŕtvym mužom, ktorý s ubúdajúcimi životnými silami stále viac rozumie životu a spoznáva ho z jeho tajomnej strany. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (691)
Já vychovaný klasickými westerny se s Jarmuschovým viděním tohoto fascinujícího světa moc nesešel. Mrtvý muž je zajisté pozoruhodné dílo, ale pro mě až příliš. Pokud měl ve mě vyvolat nějaké emoce, tak jich bylo opravdu poskrovnu, ovšem i tak je těžké cokoliv tomuto snímku vytknout. Ovšem já se mnohem raději podívám na Tenkrát na Západě nebo Velkou zemi, než na tento podivínský filozofický western. ()
„Znáte mou poezii?" Parádně divný western o proměně kafkovského úředníčka v neohroženého desperáta. Skvělý Johnny Depp cestuje až na konečnou, kde přijde o práci, kterou nikdy neměl a – sám neví jak – zastřelí manžela pohledné (lehké) děvy. S kulkou blízkou srdce a s třemi neohroženými lovci lidí blízko zadku, prchá neznámo kam, kde potká nikoho. Pardon, Nikoho. Na Mrtvého muže jsem po celé dvě hodiny zíral jako už dlouho na žádný film. Dějí se v něm věci nevídané a přitom se v něm neděje vůbec nic. Stejně jako ostatní Jarmuschovy filmy, má i tento nepopsatelnou atmosféru, kdy tápáte, do jakého žánru jej zařadit. -„Fuck you!“ -„Fuck me? Fuck you!“. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, Radek99, genetique, Cruchot, Clariss, Romadoor ()
Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film... ()
Americký nezávislý film měl vždy několik králů. Jim Jarmusch rozhodně patřil mezi ně. Smutné oči Johnnyho Deppa provází Divokým západem záhadná postava indiána, tvůrce pro svůj snový až hypnotický příběh znovu zvolil černobílý materiál, ale pro mainstreamového diváka tohle podivné a nejasné putování rozhodně není. Hodně nestandardní kus. Chápu, když leckomu nesedne. ()
Čím je pro mě Dead man? O čem vlastně z mého pohledu je? No přeci o životě a hlavně smrti. Co znamená být živý a co to je být mrtvý. Úvodní nezapomenutelná scéna ve vlaku je skládankou symbolistických obrazů. Výjevy interiéru i exteriéru se s ubíhajícím časem neustále proměňují a vzdalují zažitému chodu věcí, jak ho zná náš hlavní hrdina, William Blake (Johnny Depp). Je to humorná scéna, ale zároveň nese hluboké poselství o přicházející změně, což dosvědčuje tragikomické vyznění celého filmu. Proč se vlastně hrdina vydává na tuto cestu do neznáma? Je přijat jako účetní do továrny. Stává se tedy součástí stereotypní prostoduché mašinérie. Tato práce mu však není souzena, sami posuďte, zda je to pro něj dobře či nikoliv. Ovšem pro něj to představuje konec. Ve skutečnosti je to pouhý začátek jeho cesty a start naruby převrácené westernové jízdy o nesmírné psychologické hloubce. Při náhodné přestřelce zabije svého soka, ale sám je raněn. Střela zůstala u srdce. Toto stigma jej na zbytek cesty označuje jako mrtvého. Odteď je mrtvý muž. Pronásledován odměny-chtivými zabijáky v doprovodu zvláštního indiánského samotáře jménem Nikdo se vydává na nedobrovolnou cestu. Tento příběh se odvíjí přinejmenším na dvou rovinách. V oblasti hodnot ztrácí Bill Blake všechny dosavadní iluze a jak bylo o této změně už mnohokrát napsáno, naplňuje jej pocit vykořeněnosti ze společnosti a civilizace. Druhou cestou je proměna psychologická. Bill Blake se dostává do zcela nového prostředí, dostává se tam náhodou, proti své vůli a není odsud návratu. Jeho uvažování o světě se proto radikálně mění a to čím dál více s každým novým, působivým zážitkem. Nový svět se musí přirozeně jevit takřka jako sen, jako země za zrcadlem z pohádek, a nutně přicházejí na řadu pochybnosti o světě, o lidech a o životě. Až po "své smrti" náš hrdina nahlédne za mříže reality a poznává absurdnost dříve tak samozřejmého světa kolem sebe. Již zmíněná tragikomičnost tohoto světa je ještě více umocněna monochromatickým ztvárněním obrazu. Svět není zpočátku nic než černá, bílá a odstíny šedé. V průběhu místy vskutku surové cesty tímto nekonvenčním divokým západem se svět mění. Objevují se nové barvy, které si hrdina do té doby nedokázal představit. Tato změna ovšem probíhá na podvědomé úrovni a barevné ztvárnění obrazu se tedy pro symboliku nemění. I divák musí poznat tuto cestu spíše podvědomě a vžít se do neopakovatelné atmosféry filmu. Té přispívá mimo jiné působivý hudební doprovod Neila Younga. Jim Jarmusch se ani nesnažil přiblížit skutečnosti v replikách a reáliích. Očividně nebyla účelem až dokumentární historická přesnost. Příběh je spíše filosofickou úvahou z poněkud zvráceného světa, kde je až překvapivě docela všechno možné. Inu, William Blake byl možná z těch "zrozených pro noc bez konce". Se "smrtí" však přišel pomalý osvobozující úsvit. ()
Galéria (83)
Fotka © Miramax
Zaujímavosti (25)
- Gary Farmer si svoji roli Nobodyho (Nikoho) zopakoval v pozdějším Jarmuschově filmu, Ghost Dog - Cesta samuraje (1999). (džanik)
- Pojmenování Blakeova (Johnny Depp) indiánského průvodce Nikdo (Gary Farmer) odkazuje na trik, který Odysseus použil v Homérově „Odyssei“. Aby Odysseus unikl zlobě rozzuřeného Kyklopa, řekne mu, že se jmenuje Nikdo. Když později Odysseus vypíchne Kykopovi oko a oslepený netvor volá na pomoc své krajany, řekne jim, Nikdo mi poškodil zrak. Jeho krajané pochopitelné nevidí důvod, aby potom brali Kyklopa vážně. (Rosalinda)
- Hudba obvykle nastupuje chvíli před změnou záběru, provází ji a opět utichá. Jen nejvypjatější scény jsou hudebně podbarveny celé. (džanik)
Reklama