Mimo zákona

Naozaj výborný Jarmuschov film. Veľmi inovatívna snímka, na ktorú (ak nepoznáte Jarmuscha) si je potreba zo začiatku trochu zvykať. Statická kamera, nenecháva ani trochu súkromia pre hercov a divák sám musí rozmýšľať čo s časom, keď sa na obrazovke nič nedeje. Neostáva nič iné ako len skúmať minimalistické interiéry a exteriéry alebo započúvať sa do melancholickej hudby Toma Waitsa, skúmať tváre hercov. Dej plynie pomaly ale nenudí. Jeho plynutie je príjemné a určite by sa to dalo zvládnuť ak by to malo aj o 30 minút viac. Waits a Laurie to zahrali naozaj výborne a hlavne nekonvenčne, takže nemáte pocit, že "aha, to som už niekde videl". Samostatnou kapitolou je Begnini, ktorého angličtina je naozaj šialená a skoro pri každej jeho vete som sa začal smiať. Ale príjemný humor mali aj dvaja vyššie spomínaný. Určite sú však zaujímavé aj ostatné postavičky vo filme, ktoré sa mihnú len na pár sekúnd. Príbeh je úplne jednoduchý a bol sfilmovaný už niekoľko krát ale určite nie takým spôsobom akým to urobil Jarmusch. Na konci som mal opäť ten fajn pocit, že tento film si budem môcť pozrieť ešte veľakrát a vždy v ňo nájdem niečo nové a bude sa na ňom dať zasmiať a niečo, nad čím budem môcť popremýšľať. (21.09.2005)

Na začátku filmu jsem si říkal, jaký špatný film jsem si to tentokrát vybral ke sledování. Nemohl jsem se dostat do děje a vlastně jsem ani netušil, co mohu nebo mám čekat dál. Naštěstí se příběh postupně rozjíždí a netrvá to dlouho a děj se přesouvá do věznice, kde to je teprve ten pravý zážitek. Toto byla bezesporu nejvtipnější část filmu, u které jsem se velmi příjemně pobavil, ať se jedná o scénku s nakresleným oknem nebo například trapné ticho po prvním příchodu Roberta Benigniho do cely, tak celá tahle vězeňská etuda byla hodně vtipná a hodně originální. Jakmile se toto trio vězňů dostává na svobodu, tak vtipu postupně ubývá (zde je asi nejvtipnější scénkou samomluva Roberta Benigniho, když nad ohněm vaří králíka a vzpomíná na svou matku), ale pořád to bylo hodně osobité a dost originální. Takže když si vezmu, jaké jsem měl ze začátku rozpačité pocity a obavy o svůj zbytečně promrhaný čas s tímto filmem, tak nakonec musím s velkou úlevou a k mé upřímné radosti konstatovat, že tenhle film je pro mě velmi příjemným překvapením a já osobně jsem z něj ohromně nadšený. A k tomu zajisté přispěl nejen zajímavý příběh, ale také kvalitní herecké výkony tria hlavních herců, kteří si zaslouží mou hlubokou poklonu. Z mého nadšení je tedy zřejmě patrné, že budu hodnotit nadprůměrně, avšak na pět hvězd by mě ten film musel zaujmout hned od začátku, a to se nestalo, ale čtyři hvězdy už považuji za optimální hodnocení pro tento film a také mu je tímto uděluji. (14.07.2010)

Zvláštní. Jak mě Noc na Zemi nadchla, tak mě Mimo zákon zklamalo. Hned z několika důvodů jsem si myslel, že to bude perfektní film pro mě: 1) natočil to Jarmusch, 2) hudbu obstaral Waits, 3) hraje v tom Benigni a 4) je to jeden z 1001 filmů, které údajně musím vidět, než umřu. Jsem zvyklý, že popisy Jarmuschových filmů bývají skromné, obsahují jen pár vět. Ale ta jednoduchost mu právě slouží k úžasně nenásilnému filosofování o světě, mezilidských vztazích, k dokonale zvládnuté psychologii postav... A tady u mě právě Mimo zákon narazilo. Pod jednoduchým příběhem se neskrývá vůbec nic. Tlachání tu je bohužel jenom tlacháním a nemá žádný vážnější podtón jako v Noci na Zemi nebo Kafech a cigárech. Tři maníci se potkají v cele, chvíli kecají o ničem (a Benigni si pořád plete jména ostatních dvou, haha) a pak utečou, přičemž cestou občas kecají o ničem... Mrzí mě to, ale nezaujalo.. (18.08.2009)

Proč si nepřipadám ošizen!? S hlavním trojlístkem strávíme většinu času, ale dají se charakterizovat jednou vlastností. Přesto si jisté (nemalé) sympatie získali. Příběh se rozmotává pomaličku, skoro až líně a nikdy nepřijde strhující pasáž. Přesto jsem z obrazovky nedokázal odtrhnout oči. Důležité momenty se vyřeší střihem nebo na řadu přijde šťastná náhoda. Proč tedy zhlédnutí nelituji!? Možná díky pokojné atmosféře ve vážném prostředí, ostrovtipu i nečekaně nabytému přátelství. (09.09.2018)

Jim Jarmusch si jede to svoje a vychází mu to celkem pokaždé. I tohle je zajímavý film. Minimálně svojí vizuální stránkou vás dostane, i když zrovna Jarmusch má černobílou v repertoáru častěji. Herci byli skvěle vybráni, a to i tím, jak si sedli a nesedli zároveň. Na příběhu samotném nic až tak skvělého není, ale je podán a zabrán s bravurou. (15.01.2016)