Ghost Dog - Cesta samuraja

Jarmusch opět nezklamal. Tentokrát prozkoumal svět nájemného zabijáka, vyznávajícího filosofii japonských samurajů. Žije s holuby, pracuje čistě. Žádný John Woo a jeho milovaní opeřenci. Černý pistolník s vizáží bezdomovce jde navíc inteligentní formou po divákovi, takže to tentokráte není jen čistě o úzké skupině diváků. Vyšlo i odvážné herecké obsazení. Velké sólo Foresta Whitakera Jarmuschovu další lahůdku výborně podporuje. Není to sice film, ke kterému se hned tak (zda vůbec) vrátím, ale opět ho zdobí nadsázka, vtip a výtečná balance na hraně absurdna. (09.04.2012)

V Ghost Dog se vyskytují nejveselejší a možná nejstylovější hlavouni podsvětí, jaké ve filmu pamatuji. Všichni jsou evidentně krok před smrtí, milují infantilní kreslené seriály, mají spory s panem domácím, který jim kvůli nezaplacenému nájemnému vyhrožuje vystěhováním z „klubovny“, v teplákovkách a nepadnoucích oblecích se zadýchají dřív, než vyšlapou schody na střechu, kde mají zlikvidovat svou oběť, mají velmi originální řešení otázek diskriminace na základě rasy a pohlaví, a jsou šokovaní zjištěním, že holub stěhovavý nevyhynul v roce 1914. A mají sličnou neteř. Rovněž jde o film s mimořádnou koncentrací opravdu *krásných* scén, zvláště americko-francouzský dialog, rozhovory ústředního hrdiny s mladou slečnou a jarmushovsky podmanivé záběry (nejen nočního) města, s nimiž se mohou rovnat pouze filmy Wima Wenderse (ostatně je pojí kameraman Robby Müller). Kromě návodu na řešení řady palčivých otázek současného světa je Ghost Dog též neocenitelným rádcem v oblasti kultury – poznal jsem díky němu vynikajícího spisovatele Rjúnosuke Akutagawu. A jeho vážné rovině se v komentáři záměrně vyhnul. :-) (16.12.2005)

Tohle je tak špičkový film! Jenom si na něj vzpomenu a začínám slintat chutí pusti si ho znovu. Má hodně společného s jiným Jarmushovým brilantním snímkem, Mrtvým mužem - tatáž perfektní odlehčená forma, kde se zajímavý námět, svižný příběh a unikátní hudební složkou vykreslená atmosféra snoubí s lyrickými, meditativními polohami a úžasně zahranými postavami, které jsou sami o sobě obdivuhodně specifické. Italský mafián nadšeně rapuje v koupelně, jiný mafiánksý pohlavár zase neustále sleduje dětské kreslené seriály, francouzský prodavač zmrzliny jako nejlepší a jediný přítel hlavního hrdiny... a on sám, Ghost dog, smrtelně nebezpečný filozof, poslouchající rap a kráčející po cestě samuraje antického Japonska. Forest Whitaker je v ústřední roli zcela důstojným pokračovatelem památného výkonu Johnyho Deppa (což už je NĚJAKÝ kompliment). No a scény ve kterých Ghost dog probírá knížky se svou malou přítelkyní Perline, jsou pro mě stejně nezapomenutelné jako hláška "zrovnoprávnil jsem ji", pronesená italským gangstrem, poté, co odpráskne jednu všetečnou policistku. Všema deseti, přátelé! 100% (02.03.2007)

Naprosto neplánovaný a nečekaný, zato ohromný zážitek. Forest Whitaker v roli nájemného vraha, který ztratí svůj přezíravý klid v momentě, kdy mu jsou vyvražděni jeho přátelé - holoubci. Žádné tradiční akční scény, ale jemná nenásilná režie nás provede kolem zmrzlináře s jeho francouzskou upovídaností, zvědavé holčičky v parku, čtení z "Hagakure" před každým dalším činem ..... Moc, moc pěkný film. (09.08.2004)

Jarmusch citlivě a přesně konfrontuje etiku starodávných japonských bojovníků se světem současných mafiánských strejců bez špetky morálky, u toho vážně filosofuje nad životem a k odlehčení se nebojí použít do absurdna vyhnané úryvky z Looney Tunes. Že se jedná o do detailů vypiplanou záležitost, kde i Ghost Dogův copánkový účes nápadně připomíná samurajskou přilbici, není pochyb. Přesto ve mně film nerezonoval natolik, abych mu mohl s čistým svědomím udělit plný počet, který si, pokud bych měl hodnotit pouze formální stránku, určitě zaslouží. Možná časem. (12.08.2009)