Noc na zemi

15 postav v pěti taxících v 5 světových městech ve stejný čas, ale v různých časových pásmech. Opravdu originální nápad, který je také nadprůměrně zpracován. Jarmusch skvěle vystihl jednotlivé národnosti a města a lze říci, že i bez znalosti jazyka, kterým postavy mluví, se dá poznat země původu. Je těžké jednotlivé povídky nějak srovnávat a vybírat lepší, protože každému sedne jiná, ale za sebe můžu říct, že jsem se nejvíce bavil u New Yorku a samozřejmě v Římě, naopak Paříž se mi moc nelíbila. Finská povídka je chladná, smutná, ale vynikající, povídka z Los Angeles s mladou Winonou Ryder je spíše průměrná. Když se odteď řekne Noc na Zemi, jako první věc se mi vybaví excentrický Roberto Begnini v římském taxíku, protože je to z především on, kdo se zasloužil o 4* od mé osoby. Od začátku do konce je to od něj herecký koncert plný vtipných momentů. Jarmusch se tímto filmem konečně dostal do mé top5. PS: Jistou roli zde sehraje také Československo a Praha. (19.01.2005)

Možná jsem udělal chybu, že jsem si tento film nepustil už o mnoho let dříve, moje hodnocení by bylo dnes asi malinko vyšší, ale i tak velice pěkné. Mně osobně se nejvíce líbila posleddní část z Finska, ta byla opravdu ze života, ale i tak Jim, jak je u něho zvykem odvedl opět výbornou práci a rozhodně se nemá za co stydět. (13.07.2014)

Zatímco mladá taxikářka (výborná Winona Ryder) vnímá ve svém losangeleském voze velké rozdíly mezi ní a hollywoodskou manažerkou, ve stejnou dobu v New Yorku vyráží se zákazníkem východoněmecký emigrant. Pět příběhů se odehrává v pěti taxících na pěti místech světa, díky časovým posunům ale v jeden a týž okamžik. Nezávislý polobůh Jim Jarmusch se představuje širšímu publiku, znovu je silný zejména díky vlastnímu scénáři. Má to zároveň velmi dobrou atmosféru a výborné herce. (25.03.2018)

Noc na zemi je skutečně éterický film. 5 povídek, dvě severoamerické, tři evropské, natočené jedním zajímavým režisérem, který nechává rozehrát domovské charaktery vždy ve stejně omezené době, na jiném konci světa (hovořící svým jazykem), vždy kolem jízdy v taxíku. Sem tam to jsou situace jemně humorné, občas smutné, občas perfektně vypointované, ve výsledku hřejivě lidské. Herečtí kolegové z různých zemí jsou přesvědčiví. Vybočuje v podsatě jen exhibice Roberta Benigniho v povídce italské, která společně s tou New Yorskou reprezentují spíš humornější část dílka. Některé situace a dialogy jsou jedním slovem nezapomenutelné a patří k nim třeba slepá Francouzska nebo klaun Helmu(e)t. A přičtu-li k tomu typicky Waitsovskou hudbičku, která nevtíravě hraje pod uši, musí Noc na zemi prostě svých 5 dostat. (16.10.2006)

Kedysi mi to pripadalo zábavné, výborne zahrané a v každej epizódke "o niečom", no po rokoch sa zo zábavnosti stal v mnohých prípadoch kŕč (najviac mi vypáchol Benignino monológ o šukaní ovečiek, celá tá rímska epizóda je pri opakovanom pozretí už len trápna anekdota) a z "myšlienkovej hĺbky" len tradičná nezávislácka póza "riešim a vypovedám, aj keď nie je veľmi o čom" (kritika hollywoodskeho systému, ktorá sa skrýva za prvou poviedkou, je tak okatá a polopatistická, že by sa za ňu hanbil aj Michael Bay - ale Jarmuschovi to klubisti zožerú). Celkovo je to tradičná jarmuschovská schizofrénia v štýle "chcel by som iba normálne baviť, ale som kráľ nezávislákov, tak sa hrám na experimenty a výpovede". Asi som už z tohto umenia pre dredových puberťákov vyrástol. (09.07.2007)