Reklama

Reklama

Jede, jede poštovský panáček

  • Francúzsko Jour de fête (viac)
Trailer 2

VOD (1)

Obsahy(1)

Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (2)

Trailer 2

Recenzie (53)

Cimr 

všetky recenzie používateľa

Nejlepší adjektivum, co se hodí k tomuhle filmu je "roztomilé". Humor, který neurazí, ale zároveň si nebere servítky (pošťák přeje slavnostně oblečenému pánovi, ať se na zábavě baví a nevšimne si, že pán nejde na ples, ale na pohřeb své maminky). Tenhle styl humoru je nám Čechům dost blízký, stačí se podívat na filmy s Burianem, Postřižiny, Rozmarné léto... ()

(mOnkey) 

všetky recenzie používateľa

Na polní příjezdové cestě ohrožuje občany hejno vos, na návsi se chlapi marně snaží vztyčit stožár s vlajkou, hostinský své hosty usazuje na přepravky, protože nový nátěr na židlích ještě nestačil zaschnout, a do toho místní pošťák François dělá všechno, jen ne to co má - tedy rozvážet psaní. Ale ono se mu není moc co divit; zatímco jeho rozhrkaný bicykl má své už odžito, kolegové v Americe zatím procházejí náročným vojenských výcvikem u paragánů, který má zrychlit a zefektivnit jejich pracovní výkony. François se tedy po prohýřené noci vrhá do práce se stejným zápalem jako jeho západní kolegové a snaží se jim vyrovnat. A je to ohromná legrace. Zatímco u jiných komedií by teprve tahle situace posloužila jako roznětka pro kanonádu ztřeštěných situací, Tati na to jde jinak. Humor dávkuje rovnoměrně po celou dobu skromné stopáže, takže například to, že v druhé polovině začne hlavní hrdina nahánět kolo, které mu shodou nešťastných náhod ujíždí přes celou ves, vás už prostě nemůže překvapit. ()

Reklama

Marigold 

všetky recenzie používateľa

Rozmarné léto s Vlastou Burianem? Ano, něco na ten způsob. V jádru je to němá groteska se zvukem, byť těch pár dialogů hraje roli pouze epizodní. Hlavním špílcem jsou brilantní situační gagy a také nádherně zaprášená atmosféra rozšafného francouzského venkova, která polaská po duši čtenáře Chevallierových Zvonokos. Veledůležitou roli hraje i stylová hudba... Tak nějak se na to poselství o poklidném životě, kam se třeštění z amerikánského žurnálu vůbec nehodí, sleduje s určitou "hořkosladkostí". Film starý na duši. Ale tak krásně starý, jako ta shrbená stařenka s kozou, co nás v něm provází. ()

Xeelee 

všetky recenzie používateľa

To, co fungovalo v osmnáctiminutové Škole poštáků (ze které byly použity skoro všechny scény), se zde strašně vleče a během filmu jsem se příšerně nudil. Příběh se občas naprosto vytratí a sledujeme spoustu variací na jedno a to samé. Remasterovaná kolorizovaná verze mě také moc neoslnila. ()

d-fens 

všetky recenzie používateľa

ocenenia : MFF Benátky 1949 - Najlepší scenár (Jacques Tati) ◘◘◘◘ Môj prvý Jacques Tati, a hneď "trefa do čierneho" (podotýkam že som videl kolorovanú verziu, a bola krásna) ... vizuálne akoby som pozeral na Hitchcocka, ktorý sa však preorientoval na duchaplné "romantizujúce" komédie s jemnocitom pre satiru a spoločenskú kritiku, aká bola vlastná snáď iba Chaplinovi (aj keď Tati Chaplina moc nemusel, obdivoval Bustera Keatona) ..... teším sa na Tatiho ďalších (škoda že iba) 5 filmov :) ()

Galéria (38)

Zaujímavosti (6)

  • Snímek byl od začátku natáčen dvěma kamerami, zároveň na černobílý i na barevný materiál. Použitý barevný systém Thompsoncolor se však ukázal jako nedokonalý (údajně nebylo možné z barevné negativní kopie vyrobit pozitiv). Při restaurování kopie byly použity počítače, nejde však o elektronicky kolorovanou verzi. Francouzský dokumentarista a publicista Francois Ede ve spolupráci s potomky Jacquese Tatiho, režisérkou Sophií Tatischeffovou a producentem Pierrem Tatim, s pomocí dosud žijících účastníků natáčení a s použitím speciálních optických přístrojů rekonstruovali barevnou verzi snímku v podobě, jakou Tati původně zamýšlel (ale i s nedostatky tehdejší techniky; např. s vybledlým obrazem, s barevnou nevyrovnaností některých scén, s "rastrovým" efektem atd.) (formelin)
  • I když bylo od začátku celkem jasné, že film nebude možné převést do barevné podoby, Tati se snažil sladit barvy domů v městečku do šeda a hněda, aby tak vznikl kontrast s přijíždějícími "barevnými" kolotočáři. (Vodnářka)

Reklama

Reklama