Cudzejší ako raj

Jarmusch měl vždycky pochopení pro podivné existence – dvojka povalečů Willie a Eddie je ukázkový příklad. Herecky je ale nejlepší imort Eszter Bálint. Vynikající je černobílá kamera Toma DiCilla, která nám ukazuje Ameriku šedivou, ošuntělou a nezajímavou. Ať už jde o New York, Cleveland nebo Floridu, měl jsem dojem, že kdyby to tehdy natáčel u nás v socialistickém Československu, měl by kromě palem a moře stejně vypadající záběry. Hlavní hrdinové sice všude narážejí na stejnou nudu, ale divákovi to opravdu nehrozí. (15.01.2006)

Byl jsem zvedavej, jestli se to po prvni tretine (viz komentar The New World) zvedne, ale bohuzel ne. Sice to vypada, ze se konecne neco zacne dit a kamaradi se vydavaj na cesty, ale v momente, kdy nekam dojedou, tak uz zase vsichni jen divne cumi, pripadne pronaseji nicim zajimavy dialogy. A takle se film tahne celou dobu, jde to od nikud nikam, vubec nic se nedeje, ale nenudi to. Asi nejslabsi Jarmuschovo film. (30.04.2009)

Chlápek Willie co před deseti lety přijel do Ameriky dobýt svět, se teď jen válí v posteli v laciným bytě někde na periferii New Yorku a živí se sázením na koně a příležitostnými podvody v pokru. Když do stejného ráje přijede z Maďarska i jeho sestřenice Eva, která u něj pár dní přespí, je Willie vyvedený z letargie, ale společná cesta do Clevelandu a na Floridu je stejně prázdné a bezcílné bloudění, jako celých deset let dosavadního Williho života v Americe. (25.04.2009)

„Když luxuješ, neříkej luxuji. Je to až moc spisovné... říkej místo toho láduju krokodíla...“ :D *** Naštěstí mě druhý Jarmuschem natočený film bavil značně víc, než předchozí Trvalá dovolená. Zde už máme souvislý příběh se začátkem i povedeným koncem a postavy jsou nám alespoň trochu představeny, dojde i na humor, líbila se mi použitá hudba (byť jí v takovém filmu mohlo být určitě víc) a pár scén už dýchá osobitou atmosférou, snad i díky nezávislé černobílé kameře. Přesto ani tady se Jarmusch nevyhne více dlouhým scénám doslova o ničem (jako třeba ta, kdy se díváme jen na čtyři diváky vedle sebe v kině a není to nijak ani zábavné, ani emotivní, ani atmosférické) a pocit velmi zajímavého zážitku se u mě občas střídal s tím opětovným pocitem znudění a nicoty. Celkově mám pocit, že tyto osmdesátkové počiny od Jarmusche echt nezávislého ražení nejsou zrovna pro mě, nedokážu je moc ocenit, i když zakončit své filmy Jarmusch rozhodně už tady uměl. Nicméně druhý film po sobě asi nebude náhoda. Nebo se tady pan režisér navzdory dosaženému úspěchu pořád jen hledal. [60%] (29.10.2022)

Rovno z Budapešti následne prichádza do New Yorku i akási zabudnutá sesternica Bélu "Willieho" Molnára - Eva Molnárová [s maďarským prízvukom v podaní pôvodom maďarskej predstaviteľky - Esztery Balintovej; podoba scenára je tým pádom i nadmieru autentickou], aby sa tu vskutku zrovna zdržala na povedzme - nejakých zhruba 10 dní, pokým teda nepôjde i ďalej do Clevelandu, kde býva jej teta Lotte; lenivému bratancovi sa týmto [nečakaným] príchodom zrejme úplne [z]mení doterajší spôsob života, alebo ani vôbec nie, keďže neustále iba pokračoval v hraní hazardných hier, či súčasne aj v akomsi stávkovaní, a to konkrétne spolu so svojim najlepším kamarátom Eddiem, ako tomu vlastne bolo už aj rok predtým, keď sa prvýkrát stretli v »betónovej džungli« v ozaj malom vigvame. • Tento »flákačský,« čiernobiely a nezávislý titul s akýmisi dramatickými prvkami, sa mi naprosto presne [s]trafil do noty, inými slovami tiež povedané: „Sadol mi, ako riť na šerbeľ,” s čím v podstate rovnako korešpondovala i Evina obľúbená pieseň ♫ Screamin' ♫ od autora Jaya Hawkinsa, ktorá vypĺňala akúsi melancholickú atmosféru v samotnej nadväznosti na zvyšné dva herecké prejavy v priamych stvárneniach - Johnom Lurieom & Richardom Edsonom, čo bolo v spoločnej kombinácii - nevídaným, civilným «hereckým koncertom,» ako by ste ich naozaj stretli i kdesi na ulici; aspoň v LXXX. rokoch XX. storočia, to bol podľa mňa naprostý a bežný jav v Spojených štátoch amerických s navrch i so samými emigrantmi v čele medzi týmito, akože pôvodnými osadníkmi, nakoľko pôvodný Američan ani nejestvuje; iba začínajúcemu autorovi Jarmuschovi sa svojským štýlom podarilo zachytiť danú problematiku, ale nie práve tak, ako si asi teraz myslíte → krásna vizuálna stránka čoraz viac pridávala na surovosti materiálu; nedokážem si predstaviť, že by sa tieto postavy prechádzali po daných lokáciách v žiariacom kolorite; vtedy by sa rozhodne uberalo na autenticite v rámci celkového vyjadrovania sa prostredníctvom filmových obrazov. (10.06.2024)